Stavy žárlivosti

Žárlivost ke vztahu patří, ale ještě víc k němu patří důvěra. Pokud ho miluješ, tak si tímto můžeš pokazit vztah. Né jen tím, že bys ho zpovídala, ale hlavně kvůli tomu, co máš sama v sobě. Každý den krmíš špatného vlka a prostě jednoho dne vybouchneš. Nevěra není hezká věc, ale nemůžeš si pořád představovat co se děje. Když tě bude chtít chlap podvést, tak to prostě udělá a čím víc na to budeš myslet, tím dřív se to stane. Co očí nevidí, to srdce nebolí. Zeptej se sama sebe jaký máte s přítelem vztah. Jestli to jinak klape. Chápu, že to není lehké vidět se tak málo, ale školu taky jednou dodělá. Zeptej se jestli ty jsi v tom vztahu šťastná a jestli jsi ochotná to překousnout a věřit mu ?

Nedal ti někdy nějakou záminku, proč bys začala pomalinku žárlit? Já taky zažila nevěru. V dalším vztahu jsem pak byla hodně opatrná a po několika (možná i bezvýznamných) signálech, že možná ani nový přítel není úplně svatý, jsem se dostala do stejných stavů šílené žárlivosti jaké popisuješ. Musela jsem být nesnesitelná, i když se po čase ukázalo, že mé obavy byly opodstatněné, a nakonec to i nevěrou opravdu skončilo. Myslela jsem si, že jsem totální hysterka a žárlivec, ale teď mám nový vyrovnaný vztah, nežárlím vůbec, jsem úplně v klidu, ani mě to nenapadne, nepoznávám se, a příteli naprosto důvěřuji i po svých zkušenostech. Vyzkoušela jsem si, že u mě je to o partnerovi a jeho přístupu ke mě.

Ahoj, zažívám něco podobného.. nebo jsem zažívala.. Když jsme spolu začli chodit, byli jsme spolu každý víkend.. Když někam chtěl jít beze mě.. tak jsem se neudržela.. nadávala jsem, skoro se s nim rozešla, protože jsem si představovala co se tam vše může stát. Vždyť vím, ze svých zkušeností, když si prostě holka umane, že ho dostane tak toho docílí. No a tak to šlo nějaký čas.. Když jsme spolu nějak šli, měl dojem, že ho prostě hlídám. Když takhle nad tím přemýšlím, směju se jaká jsem byla fůrie. A že on je zlatej, že to semnou vydržel.
Jednoho dne, prostě řekl dost, že už takhle nemůže, že se cítí svázanej, že neví jestli mě ještě miluje. To byla rána pod pás. Mě došli slova... Slíbila jsem mu, že se změnim. Protože to jsem vážně nebyla já, pohodová holka, která se umí bavit. Ale nějaká pitomá husa.
Doma jsem si sedla a napsala si na papír. Tím, že budu žárlivá, stíhačka. Stejně nic nedocílím, maximálně to, že ho ztratím. Nemůžu přece po něm chtít, aby vešker čas trávil semnou. Kam by to asi zašlo pak ? Stejně bych nebyla šťastná, našla bych si další podmět.
Prostě jsem se naučila, když na mě jde žárlení, jít dělat nějakou činnost.. Napsat kámošce, jít spát a tak.. A funguje to...

Vždyť je to takové nepsané pravidlo, když mu furt budeš předhazovat že ti je nevěrnej atd.. proč by nebyl? Myslíš, že to bude snášet donekonečna?

Problém je vážně v nás! Nemyslím tím, že chlapi jsou svatí, to vůbec ne.. Ale musíme je nechat dýchat, pak budou šťastný a mi také!!

Hodně zdaru!

Milé dámy, v prvé řadě bych Vám chtěla poděkovat, že jste si můj článek přečetly a v té neposlední řadě, že jste na něj reagovaly. Vaše názory sdílím úplně stejně, smutné ovšem je, že nevím, jak se k nim dostat blíže a odstranit ty své představy o něčem, co vlastně ani nemusí být pravda. Abych pravdu řekla, v podstatě mi nejde o samotnou nevěru, jako o citové sblížení s jinou ženou doprovázené nejistotou v sobě samé. Je to až klišé, když napíšu, že můj partner by mě na rukou nosil a já mu to oplácím těmito nesmyslnými výlevy. Stále se snažím být pro něj atraktivní, i po 5 letech hezkého a zdravého vztahu, ale moje nejistota v sebe samu mě ovládá. Často mám stavy, že si říkám, že se na všechno můžu vykašlat, bejt chladná a neřešit nic... Ale tohle já ve své povaze nemám a často to pokládám za velkou chybu. Chlapi prostě hysterky a usurpátorky rádi nemají... Škoda, že si to často neuvědomujeme....
Dnes večer přijede, tak to všechno, co mám v sobě, zkusím překousnout a s nepatrnou přetvářkou se chovat jako milovaná přítelkyně. Snad to vyjde...... Děkuji

Pokud budeš dělat furii a žárlit tak ho dovedeš k tomu že si najde duvod abys měla proč žárlit.Taky jsem to zažila a měla jsem co dělat abych se dala do pořádku a náš vztah taky,co jsem málem rozbila vztah tak jsu klidnej člověk a radši nemyslím co dělá on a zaměřuji se jen a jen na sebe.Je to ale těžké.

Reaguji na Tamara79:
Přesně, ale když ti na vztahu záleží tak je možné cokoliv..

// to je teda síla... je určitě moc dobře, že jsi s tímhle přestala

co se týče téhle neopodstatněné žárlivosti, většinou má ten dotyčný problém sám se sebou, sebevědomím, přehnanou upjatostí na partnera. Je fakt potřeba se od toho odprostit, najít si vlastní koníčky, vyplnit si čas, soustředit se na sebe a pak Tě ani nenapadne myslet na to, co by kdyby. Je to opruz a ještě větší opruz je to potom chlapovi předhazovat. Já jsem v podstatě málo žárlivej člověk, ale taky jsem se to musela "naučit" a dospět k tomu, pro někoho to je těžší, ale jde to. Držím palec

Znám to. A vím, že to neni o tom, jestli máš důvod žárlit. Prostě se bojíš, že ho ztratíš. Důvěřuješ mu, ale bojíš se. A nevěříš si. Jsem na tom stejně, ač nemám důvod. Je to zlatej chlap, nevim co by ho kdy dokázala dovést k nevěře. Vim, že chce jen mě. Jenže představa, že jeho chce nějaká jiná je pro mě ubíjející. Jemu věřim, ale ženskejm ne. A taky nevim, co s tim dělat. Taky jsem přemýšlela nad nějakou knihou, hlavně, která by řešila tu žárlivost v souvislosti se sebevědomím. Jen nevím, kde takovou sehnat.

Podľa mňa ti môže pomôcť iba odborná liečba.

Reaguji na 92jaja:

Přesně jemu taky věřim.. ale vim jaký holky jsou krůty