Štítím se silnějších lidí

Přečetla jsem si jen dotaz zakladatelky + nakoukla do galerie.... vím o čem mluví, protože když jsem trpěla anoexii a bulimií, měla jsem to stejně - člověk nesnáší tlustý lidi protože jim podvědomě závidí že oni se mohou najíst a já ne...oni umí žít s kily navíc a já ne...oni mluví o jídle a človeka to štve protože na jídlo 24 hod denne myslí .... naštěstí já už jsem vyléčená a tak přeji i tazatelce aby to zvládla, je to boj!

Reaguji na mity:
"ježiš, ty jsi vychrtlá"
"nažer se"
"máš tenčí nohy než čáp"
"kostro"
"na tom kostnatém zadku se ti musí fajně sedět"
"vždyť tě nemá za co chytit"

Asi jsem přecitlivělá, pro mě to je strefování. Nejlepší je to před skupinkou lidí.Fakt příjemný pocit.

Věřit nemusíte. Já zase nezažila, že by lidé po příchodu silného člověka začali nahlas tipovat váhu dotyčného a schválně kila ještě přidávali, nezažila jsem, že by silné ženě někdo před druhýma lidma řekl do očí "co na tobě ten tvůj má, jsi tlustá".
Je jasné, že jsou silní lidé velmi často terčem pomluv a posměšků, ale co já vím, bývá to za jejich zády.

Reaguji na panda08:
Tak základka je horor v tomhletom, děcka jsou fakt drsné. A i učitelé si někdy neberou servítky. Byla jsem svědkem, jak mou silnou spolužačku povzbuzoval ve školní jídelně matikář, ať si nabere té polévky pořádně a nehraje divadlo, že doma určitě vyžírá celý špajz, jak je tlustá. Pedagog na úrovni

Reaguji na panda08:
S tím tělocvikem jsi mi připomněla, jak naše vyvinutější spolužačky trpěly při běhu. Kluci pořvávali "co ti to tam bimbá" atd. No a za nějaké 2-3 roky už nad těma samýma slintali

Zajímavý dokument na Prima Love, nějak jsem si hned vzpomněla na tuhle diskuzi...ale začátek jsem propásla, tak nevím co to maj za nemoc ....

Reaguji na Consuela Banana Hammock: Já se na to dívala. Byl to nějaký syndrom... jenže z toho co jsem tam viděla, tak příčinou tohoto syndromu můžou být také nesprávné stravovací návyky.
O tom, že je to v konečném důsledku nemoc, vůbec nediskutuji, ale dost mě tam zarazila ta určitá apatie rodičů. Na jednu stranu říkají, že jsou z toho nešťastní...což se jim vůbec nedivím..., ale na straně druhé nejenže vychovali spratky, kteří si prostě vydupají a vyřvou co chtějí, ale ještě je tím stále dokola a dokola omlouvají.
Pokud nezmění svůj přístup, tak nějaké zakazování a hlídání k ničemu nevede... bylo to tam moc dobře vidět.

Nejparadoxnější mi tam přišla maminka, která se sama vůbec neomezovala, zabývala se nadváhou dcery, ale přitom sama řekla, že ona se omezovat kvůli ní nebude, ačkoliv by sama měla řešit i svoji váhu. Jdou s takovým dítětem do restaurace, ihned po jídle holka začne na celou restauraci řvát, že chce domů a ona to tak nechá. Nebo jedou k lékaři a tatík jede jinou cestou, holka se začne vztekat, že má jet tou kratší a místo, aby jí přistála facka, tak ona ještě zdůrazní, že tatík si tedy příště dá pozor a pojede tou kratší cestou.

Nejsmutnější mi přišla ta matka kterou vlastní syn terorizoval a ona měla sebevědomí úplně na nule a místo, aby ho kopla do zadnice, tak mu ještě zavazovala boty, protože on se sám nemohl vůbec ohnout.

Já chápu, že jsou to vlastní děti, jenže tohle je přesně přístup, který jim vůbec nepomůže a ať mi každý říká co chce. Tak tihle rodiče jsou hlavně alibisté, protože to důležité ve výchově nezvládli a teď už chtějí mít hlavně "klid". Jenže ten je relativní.

O tom, že v rámci zdravé výživy jedí polotovary atd. vůbec nemluvím. Ono by se o tom dalo diskutovat do nekonečna, ale hlavní problém vidím v příliš liberální výchově. Protože každý potřebuje pravidla a zvlášť pokud má člověk, resp. dítě nějaká omezení.
Nj. to jsou ty zahraniční příklady, které se pomalu, ale jistě přesouvají k nám.

Reaguji na Veselka10: No já to pak sledovala pozorně. A ty děti, nebo ten kluk už byl teda dospělý, maj k tomu i ještě něco, prostě jsem pochopila, že jsou takhle nervní, atd, nevím říkali to tam. .... toho dospělého kluka bych do ****** taky nekopla, protože bych se bála, já myslím, že on by si servítky nebral ... šel z něho velký strach. Jedna holka tam říkala, že pár minut po snídani už má hlad...já nevím, mě jich bylo líto a měla jsem z toho trošku jiný pocit než ty.

Třeba ty 2 sestry od té holky byly tintítka ....

Jo, hodně jedli potajnu, ale tam bylo řečeno, že zkrátka pokud mají peníze, tak neodolají, co jsem o tom dokumentu četla, přirovnávají to k závislosti na heroinu. Proto musí být furt pod kontrolou. Myslím, že je pro ně hodně těžký odolat ... v tom ústavu mají aspoň zamčenou kuchyň, to jde doma těžko (navíc ten kluk vyrazil dveře) a jsou 24 hod denně pod dozorem.

Reaguji na mity:
No možná je to tím, že ty sama extrémně hubená nejsi. Takže žádné poznámky se ti přímo nedonesou. Moc dobře vím o čem tady Macek 2019 mluví a věř, že na tlusté lidi se každý podívá pomyslí si svoje a před dotyčným mlčí. Kdež to do hubených si každý z velkou chutí rýpne osobně. A ani když se to týká tělocviku tak to není v pohodě. Do mně se trefovaly i kantorky při tělocviku.
A věřte tomu, že opravdu není příjemné, když vám pořád někdo připomíná jak jste hubené a vysmívá se vám za to. U děcek to ještě chápu jsou prostě bezprostřední ale že to dělají i dospělí to mi příjde fakt ubohé. Jinak mně tlustí lidi nijak nevadí. Neznám důvod jejich otylosti a jestli je jejich tloušťka způsobena nevhodným stravováním je to jejich věc a jejich zdraví.

Taky jsem na to koukala. Ten syndrom se jmenuje PWS.

Reaguji na Consuela Banana Hammock: Vím jak to myslíš. Jenže to nic nemění právě na tom, že o to víc potřebují pravidla a disciplínu.
Problém vidím v tom, že všichni bez vyjímky jsou vychováváni v tom, že s tím nemůžou dělat nic a jediné co mají jsou zákazy a příkazy.
Jenže takovým způsobem nevychováš kloudně ani zdravé dítě, natož nemocné. Ten problém je v mozku a to tam vůbec nikdo neřešil.
Samozřejmě jsou určité výkyvy v rámci nemoci, které se úplně ovlivnit nedají, jenže pokud vše omlouvají nemocí a naprosto neřeší... tak se nic nezmění.
Když to vezmu úplně komplexně, tak tenhle syndrom má spousta lidí, prostě protože si zvykly..na sladké, na cigarety, na alkohol... atd. je to stále stejné. Zvyká se dobře, ale odvyká velmi těžce.

Jo a všimla sis také toho, že ty dvě sestry byly mladší? Z toho co jsem tam viděla, tak měli v podstatě "kliku" právě v tom, že se narodily později a veškerá péče byla věnována právě té nejstarší, která mohla vše...ostatní už zkrátka ne.
Tatáž situace byla i u toho kluka, také byl starší než sestra....Vidím to jako častý jev, že starší dítě je nějak nemocné a ty ostatní se už prostě musí přizpůsobit...nemají nárok.

No hlavně, že jsou tady všichni dokonalost sama

tak asi jsem mimozemšťan... jím 5-krát denně malé porce, moje o 20 kilo lehčí kámoška zblajzne k obědu 10 knedlíků s koprovkou, já když už náhodou jím knedlíky tak sním maximálně 2 malinké, sladký moc nemusím, ale nepopírám, že si třeba jednou za 14 dní dám třeba 4 čtverečky čokolády, většinou radši chroupu zeleninu. Sportuju, na kole bez problémů dám 50 km za odpoledne, ráda chodím, miluju celodenní výlety po horách, ale furt jsem o 10-15 kilo těžšší než bych měla být. Teď jsem 4 měsíce doma se velmi ošklivě zlomenou nohou, takže většinu dne sedím a světe div se jestli jsem při stejném způsobu stravování přibrala 3 kila tak je to hodně (není to tím, že by mi zmizely svaly, na pásku jsem je posinula jen o jednu dírku, a mám ho volně...). Ale všichni tlustí lidé moc jedí a nehýbou a jsou nechutní....

Děvčata, která se tak štítíte tlustých lidí - když byste nutně potřebovali pomoc (krev, kostní dřeň, pomoc při autonehodě) - raději byste odmítly ? Nebo by vám i nechutně tlustý člověk byl dobrý ?
Nebudu se tady zamýšlet, z jakého důvodu a proč jsou obézní lidé obézní. To ani není předmětem diskuse. Spíš nad smyslem vyjádření, že se někdo štítí určitého typu lidí. To bych mohla říct, že pro mě jsou nechutní kuřáci.
Pro mě osobně jsou nepřijatelní lidé, kteří dávají tímto způsobem najevo svoji tzv. nadřazenost vůči jiné skupině osob

Reaguji na kobitka:

Není to náhodou Prader-Wiliho syndrom? (nebo tak nějak) tuším, že je to už trochu něco vážnějšího, kombinace s mentálním postižením.. asi je to jedno z mála onemocnění, kde skutečně nedá o zhubnutí ani mluvit. Jinak si myslím, že většina lidí z nadváhou to skutečně nemá z nemoci..
Ale to je jedno, téma znělo "štítím se silnějších lidí" a to tedy taky moc nechápu.. tedy chápu, že pohled na morbidně obézního člověka může třeba i šokovat a znechutit, stejně jako třeba na anorektičku, to už je prostě patologie.. ale skutečně se štítit jenom silnějších (silnější podle mě neznamená zrovna 250 kg) tak to je problém zakladatelky, ne těch lidí, ale o ní už tu bylo všechno řečeno...

Reaguji na Lilinka34: Dočetla jsem pouze na druhou stranu diskuze, dál to číst nehodlám. Chci ti dát jednu radu. A přeber si ji, jak chceš. Do ostatních lidí ti vůbec nic není, tak se jimi nezabývej a starej se o své! Uvidíš, že bude líp tobě i tvému okolí.

PS: já bych s tebou na kolo taky nešla, protože bych s někým takovým nevydržela ani minutu