Strach z budoucnosti

My vyjdeme krásně z platu 15 000 (já studentka), ještě i hodně ušetříme, máme auto, byt vlastní, zařízený, i na tři dovolený jsme se loni dostali (po ČR). Hodně ušetříme, nekupujeme každou hloupost, kolikrát i zbyde a jak se to nasčítá, dá to celkem slušnou sumu

Je to hodně o tom, jak si umíte odepřít, jak hospodaříte s penězi, co nakupujete, kde...neboj se, spousta maminek obrací každou korunu, nemají našetřeno a zvládly to. Ta hrozba ztráty zaměstnání je nepříjemná, ale takhle nesmíš přemýšlet.

Život je moc krátký na to, aby jsi se pořád strachovala. Uvidíš, jak to půjde. Když budete horko těžko splácet hypotéku, tak si dítě pořídíte až to bude lepší, až budete mít něco málo našetrřeno pro stav nouze.. Všechno tohle přeci nebudeš zařizovat během jednoho roku

Tak já mám strach z toho samého... bydlíme v nájmu ale příští rok začínáme stavět, nějaké peníze anšetřené máme, cca na půlku baráčku ale stejně si ještě asi milion přítel bude muset pujčit... mám strach že ztratíme zaměstnání, přítel to má v práci čím dál horší, já mám jakš takš jistotu ale taky chci jít na mateřskou, což podle kamarádek je neskutečné živoření, navíc s hypotékou kterou dneska mnozí nazývají sebevraždou...ale co má člověk jiného dělat...

Reaguji na JančaOcet: tak to tleskám, znám lidi co nedokážou vyjít ani s dvěma takovými platy... taky jsem hodně šetrná s přítelem a občas za to taky sklízím posměch ale je mi to jedno...

Reaguji na petrolejka: asi jsme si hodně podobné. my šetříme každou korunu,ale co našetříme tak zase se neco pokazi a furt se neco dokupuje a nebo opravuje, treba auto , benzin je vic a vic drazsi, pojistka a kdyz oprava tak kolem 5ti tisic se to točí a to je furt dokolečka,nic si na sebe nekupuji a snazim se setrit uplne na vsem, až mě občas přítel říká že z nás dělám furt sociálky,ale co našetříme tak zase do něčeho vrazime a jdeme furt od nuly. da se vubec v takove dobe setrit?ja mam plat deset tisic a pritel patnact a taky to ve firme kde delame oba nevypada zrovna nejlip

Reaguji na bobisek20: zařízení bytu jsem vyškemrala na rodině, vždy když se ptali co za dárek tak buď peníze nebo něco praktického, to samé dělal přítel, taky jsem nakupovala hodně ve slevách, je mi jedno jakou barvu ručníků mám... během docela krtáké doby mám všechno-přes kuchyni, koupelnu, ložnici... svatba také nemusí být hned, nebo když popřemýšlíte, můžete hodně ušetřit originálními nápady, nebo vzít se jen ve dvou a pak třeba nějaký večírek... byt se prostě koupit musí, hlavně hledat, porovnávat, a hoodně přemýšlet...na mimino bych si raději do předu něco našetřila... hlavně nikam nespěchat...

Reaguji na petrolejka: můžu vedet kolik je ti let?já jen že máme docela společnou budoucnost ....tak dítě bych nepřivedla do podnájmu, to jsem řekla že nikdy, chci mít svůj byt a nějaké to zázemí a finanční jistotu aspon malinkou...my jsme v podnajmu rok a da se rict ze taky v ničem nestradame, dokupovali jsme si veci z kazde vyplaty,proto se i tak spatne setřilo. no ale v podnajmu nesmime nic vrtat,nic měnit a nic si udelat jak by jsme chtěli,což mě nebaví, chtěla bych už svoje,ale v dnešní době kde se jen propouští všechno zdražuje tak se toho strasne bojím.nechci být jako socílní připad aby se za me dítě stydelo a ja i sama za sebe

Reaguji na petrolejka: můžu vedet kolik je ti let?já jen že máme docela společnou budoucnost ....tak dítě bych nepřivedla do podnájmu, to jsem řekla že nikdy, chci mít svůj byt a nějaké to zázemí a finanční jistotu aspon malinkou...my jsme v podnajmu rok a da se rict ze taky v ničem nestradame, dokupovali jsme si veci z kazde vyplaty,proto se i tak spatne setřilo. no ale v podnajmu nesmime nic vrtat,nic měnit a nic si udelat jak by jsme chtěli,což mě nebaví, chtěla bych už svoje,ale v dnešní době kde se jen propouští všechno zdražuje tak se toho strasne bojím.nechci být jako socílní připad aby se za me dítě stydelo a ja i sama za sebe

Reaguji na bobisek20: rozumím že když se něco pořád kazí tak je to těžké, nám se loni pokazila lednice, televize i pračka ve dvou měsích, to bylo krušný, naštěstí teda naspoříno máme ale člověka to štve.... naštěstí mám staré auto úplně bezúdržbové, stojí mě 1500 pov.ruč.ročně, alke čekám že si budu muset taky pořídit jiné ale nevím kde na to vzít.. přeci jen bud budu mít auto nebo třeba základovou desku.. přítelovo auto stojí hodně když se porouchá, naštěstí to není tak často... čas od času si na sebe něco koupím, ale fakt jen když je to něco supr a za hodně málo peněz... šetřit se dá ale je to fakt psycho... pořád si říkat, že bys chtěla třeba ty pěkný kecky ale za ty prachy si koupíš něco užitečnějšího...

My s přítelem dostali byt od mých rodičů a pomohli nám něco málo i při jeho rekonstrukci, hodně věcí jsme si dělali na bytě sami - tím jsme ušetřili za předražené firmy (myslím, že vymalovat si, nalepit prahy, namontovat světla, vyměnit zámky a podobně zvládne člověk sám - popřípadě s výpomocí známých kteří se pohybují v oboru - například kamarád elektrikář levně vyměnil zásuvky, vypínače apod.) Vybavení do bytu (talíře,ručníky apod.) jsem kupovala průběžně ještě když jsem bydlela z rodiči, vždy když jsem měla nějaké peníze navíc. Já jsem momentálně bez zaměstnání a bez příjmů, přítel vydělává cca 18tisíc. Z toho 4000,- nájem + inkaso, dále přítel splácí auto a různé pojistky atd což dělá zhruba 10 000,- zbydou nám tedy 4 000,- na měsíc.. Z toho si dáme občas pizzu, kino, nějaký menší výlet. Rozhodně si nepřipadám jako socka nebo něco takového. Sice si nekupujeme každý týden značkové hadry a nemám kabelku LV ale jsem spokojená. Máme střechu nad hlavou, hezky zařízenou, každý den máme co jíst, máme co na sebe a i si můžeme dovolit cestovat Takže asi tak..

Reaguji na petrolejka: mě je 26.. myslím že takovou budoucnost má asi hodně lidí v našem věku.. bohužel.. my taky kempujem v nájmu rok a půl, naštěstí nám tu pár věcí nechala předchozí nájemnice, moje kámoška, takže jsme si od ní par věcí co nám chyběly dokopili a bydleli jsme hned ... ale úplně mě štve že cpeme 8tis měsíčně cizím lidem, a koukám se na to jejich pěkný fáro pd oknama.-))) bohuželt o byl můj nápad protože jsme měli s přítelem trochu krizi a chtěla jsem to rozseknou tímhle bydlením na zkoušku. Už se těším pryč do svého, protože jak píšeš, nemůžeš v tom bytě nic.... ale ten strach tu je taky co bude..

Reaguji na Krvinkaxxx: tak začínat s darovaným bytem tak jsem taky vysmátá a rozhodně bych se v zařizování neupejpala neříkám že si připadám jako socka ale když se má člověk rozhodnout co je potřeba a co ne tak hodně přemýšlí ...nebo aspoň já...

Reaguji na petrolejka: No ještě bych měla dodat že teda rodiče nejsou žádní milionáři, na to aby mi mohli koupit byt šetřili celý život.. Maminka byla do mých 15cti doma - nezaměstnaná a táta měl průměrný plat (cca 17 000) a podařilo se jim našetřit a nemůžu říct, že bychom si žili špatně.. Jak říkáš je to hodně o tom přemýšlet nad tím co je potřeba a co není.. Díkybohu jsem to po nich zdědila, takže taky hodně přemýšlím než něco koupím.. Jednou za čas si udělám radost a koupím si něco dražšího ale to fakt jen výjimečně..