Svatba asi prostě bude...

Reaguji na michelle.s:

No tak to jste to nakonec zvládli dobře. To je fajn. A jo, je to rozumný. Máte dobrý základ.

Reaguji na Johannka: No dost se mi ulevilo a s tím, že mě požádá o ruku to je jeho věc a popravdě má na to právo a navíc říkal že odpověď je na mě takže si myslím že je dost rozumný řešení tak aby obě strany byly spokojený.

" a že mě o ruku na naše výročí prostě požádá s tím prý nehnu je to jeho rozhodnutí"

S tím jestli tě požádá, s tím opravdu nehneš, ale je jen na tobě jestli odpovíš "ne" nebo "ano".

Manželství ti nijak nebrání v tom, aby ses "sbalila a šla". Rozvod jsou pak jenom úřední formality, ale ve chvíli kdy na ně dojde, tak už můžeš být půl roku odstěhovaná a ve třetím měsíci těhotenství s jiným chlapem.
Rozvod je jen úředničina, důležité je "odloučení od stolu a lože", a to nemá s manželstvím nic společného. To je vlastně jen otázka peněz. Popravdě řečeno, znám lidi, kteří jsou / byli v nefunkčním vztahu a bydleli společně "jen dokud neseženu peníze na kauci".

přesně tak

Reaguji na michelle.s: tak super

Jj, pokud spolu dva lidé x let žijí, tak se na vztahu zas tak nic dramaticky po svatbě nezmění.

Jinak já své stanovisko - že svatba není potřeba - psala za situace, kdy pár nemá děti a nepouští se do nějakých velkých investic, které si ani nijak právně neošetří...
I při té největší lásce je fajn nevypínat úplně mozek.

Mě je 21 a jsem vdaná dává mi to velký pocit bezpečí a cítím se prostě.... ženou

Reaguji na Aikosuki: A kdy ses vdala? ...Já se teda popravdě už sklidnila, přítel ať si mě o ruku požádá ale o ostaním rozhodnu já což je fajn

K tomu rozvádění.... mí rodiče se rozváděli a dost, dost ošklivě, jednou jsem domů volala policii, ale právě proto jsem toužila po ,,hřejivé,, (zní to divně, že když se napíše ,,warm,, tak ne) rodině i kdyby jen ve dvou či poté s dětmi. Opravdu to dodává pocit klidu, mě se líbí pocit, že jsem jeho a on je můj. Mám kolem sebe holky co řeší opačný problém než ty a to, že žijou s přítelem 5, 6 let a chtěly by se zasnoubit a on ne a ne a ne a ne....... někde jsem četla americký článek kde se zabývali psychologové tím po jaké době je nejvhodnější se zasnoubit / vzít a většina se shodla, že po roce společného bydlení dva lidé jsou schopni vědět zda spolu chtějí být a sdílet život nebo ne. A už 2 roky vztahu (pokud je intenzivní, ne jedno rande týdně ) je dost, aby se lidé rozhodli, poznali druhého a věděli co chtějí.
Každopádně hodně štěstí )

ve dvaceti, nic se nezměnilo jen cítím prostě větší jistotu a klid, pro někoho to může být stresujicí takovéto ,,napořád,, ale mě to opravdu dává hezký pocit i když samozřejmě ,,nikdy nevíš,, .....

Reaguji na Aikosuki: Jo s tím bydlením plně souhlasím jsou to asi 3 měsíce (pro mě je to hrozně vtipná historka) co moje kamarádka a kamarád mého přítele se vzali po 4 letech a začali spolu poprvé bydlet a každý týden ke mě ta kamarádka chodila(bydlí přes ulici) s brekem že svého manžela má plný zuby a to potom přítel nevydžel, protože to musel poslouchat taky když tu byl a byly to opravdu takoví ,,voloviny,, proč se ty dva dohadovali např. barva stěny na záchodě, umístění poličky na chobbě... tak prostě čapnul kamarádku v pyžamu jí dovlekl a domů a svého kamaráda seřval, že se maj sakra dohodout, že něco bude podle něj a něco podle ní a jí vynadal že ho nenakopne když se neumí dohodnout a je paličate takže nejspíš je to pravda..jinak děkuju

zasnoubení můžete být třeba 2-3 roky, do té doby, než na to budeš skutečně připravená