Svatba jen kvůli dítěti

Od bývalého agenta StB by asi nikdo nečekal bůhvíjaké charakterové vlastnosti - a jakým argumentem k takovému poněkud ubohému kroku přesvědčil ji, to asi také všichni pochopíme

teda, člověk si odjede na wellness víkend a hned jsou z toho 4 stránky diskuze
Hodně sme si spolu na tom víkendu vyříkali, takové ty věci co náš štvou a jak poprvé za tento týden si říkal, jestli má náš vztah smysl. Já totiž taky, nějak mě štval maličkostma a byla sem asi proto protivná a to zas nedával on....asi začíná realita a ztrácí se klasická zamilovanost
Jinak k tématu - ptala sem se ho po debatě zda se něco změnilo, jestli teda dítě je v plánu pořád tak jak je nebo to chce jinak či snad s někým úplně jiným atd., protože on je hodně introvert, je rád sám,klidně tři dny sám na horách zalezlý ve stanu. Tak sem ho upozorňovala že s dětma to bude jinak a pokud si to neuvědomuje, že do toho nepůjdu.Tvrdil mi,že to moc dobře ví, ale mu stačí třeba i jen hodinka dvě v lese někdy o víkendu a že žádná změna není, že děti se mnou chce a chce se mnou být.
Každopádně na zpáteční cestě smě viděli moc hezký kostelík, že se nám oběma líbí. Já na to řekla, že je hezkej, ale že jestli si mě bude někdy chtít vzít, tak jedině tom kostele v Modré, jak sme spolu byli na výletě.Na to kývl že ten je nádherný a moc se mu líbí, že tam by to bylo pěkně. Tak sem ještě řekla, že je to ale daleko, ale to neva,že by aspoň přijeli jen ti co nás mají fakt rádi ale že hostina by byl problém, že tam je ta restaurace drahá. Nato řekl,že jo,že 10 lidí stačí,ale že by se snad v té restauraci dalo nějak domluvit na slevě. Byl to normální rozhovor bez emocí. Trochu mi to naznačilo, že se svatbou jakoby počítá, jen prostě asi ne teď.

Jinak jak sem si pročítala vaše příspěvky, asi bych tedy v krajním případě dítě taky pojemnovala po sobě, a to nemám své přijímení hrozně ráda. I tak ale jste měnahlodaly a přemýšlím zda do toho dítěte jít bez svatby....A kdyby přišla žádost den po oznámení těhotenství - nevím, jak bych reagovala. Občas umím být urýpaná a mám strach, že by ze mě vypadlo, jestli to chce hlavně kvůli dítěti nebo jestli by mě požádal i tak....ale myslím, že tím bych to jen zkazila.
Každopádně mě napadla i varianta, že si s ním o tom vyloženě promluvím - jako že dítě bez svatby nechci (samozřejmě ne tak tvrdě), protože on v tomhle bude možná asi natvrdlý Myslíte že ej to dobrý nápad?Vůbec s ním o tom mluvit? Naznačování u chlapa asi nemá moc význam A popř.kdy? Nějak v mezidobí než sme si tak nějak řekli že by to mimčo už šlo nebo spíš pokud se fakt k ničemu nedokope tak až chvíli (např. měsíc) předtím?
Ale poznámek a veselých svatebních historek tedy zanechávám. Max.můžu zkusit jít kolem toho zlatnictví a ten zásnubák mu ukázat, jak je krásný.To by pochopil, otázka jestli by ho to přimělo k žádosti o ruku.

Reaguji na Šmudlíček: Hlavně nebuď vidinou svatby posedlá, mám kamarádku která tím byla/je tak posedlá, že toho svýho k žádosti o ruku prostě dohnala...

Já svýmu partnerovi řekla normálně natvrdo, že pokud bych prostě měla s ním mít dítě, ale nebyli by jsme manželé, tak bude mít přijmení po mně... nebudu přece chodit vyzvedávat dítě ze školky/školy co bude mít jiný přijmení jak já

Reaguji na Cherry_: jo chápu..nemyslím si že sem posedlá. Možná mě hodně z vás bude chtít ukamenovat,ale vzhledem k tomu, že prostě dítě má na řadu přijít v řádu měsíců, mi svatba přišla jako další krok k rodině. Na tohle asi není dobré jít logicky,ale prostě asi sem tak nastavená,že to dítě před svatbou mi nepřijde "ok"- tedy pokud není neplánované. Tam je to o něčem jiném.
Promluvě "natvrdo" se asi nevyhnu, ale asi to bude muset počkat. Buď se vykoktá sám nebo prostě než začnem na mimču pracovat,dozví se že bych teda ráda svatbu. Pokud se jí bude zuby nehty bránit, tak mu asi budu muset říct že buď to posunem nebo bude mít to malý moje příjmení. Ať se přejmenuje on a túdle
Teď přemýšlím,že sem neskutečně zvědavá, jestli ten prsten někdy vytasí a už bych to chtěla vědět... jen doufám že se udržím s poznámkama a tím mu dám čas....aspoň teda těch pár měsíců.

Reaguji na Šmudlíček: no já vidím jak hrozně moc bys tu žádost od něj chtěla slyšet, aby se vyslovil, došel s prstýnkem...
ale znáš to.. "přijde to, až to budeš nejmíň čekat" ...
kamarádka taky chce napřed svatbu a pak až dítě... ale tenhle případ je trošku extrém, protože si datum svatby zamluvila hooodně předem a to ještě nebyla zasnoubená a mu pak dala asi nějaký ultimátum do určitý doby.... tak na tohle pozor, divím se že neutekl
normálně až by došlo na téma "začneme se snažit o miminko" tak bych s ním probrala téma "svatba"... nebo jak si to představuje že to bude

souhlasím....teď je mi naprosto jasné, že to s ním rozebírat v tuhle chvíli je mimo....asi budu muset čekat na správnou chvíli a vymáčknout. I když dělat první krok v tomhle se mi - jako ženské - dost příčí...Ale prostě když to takhle chci, asi si o to budu muset říct, i když mi to přijde smutné.
Vy ste si o to některá takhle "řekla"? Či si s přítelem promluvila a zabralo to? Já být totiž tím chlapem,možná bych zvažovala útěk....

jojo,popravdě si taky myslím, že by se stáhnul.....ale opravdu to dítě bez svatby....nechce se mi do toho, popravdě. Ale jak mu říct "hele,vem si mě" na druhou stranu ví že to takhle chci a mně je naprosto jasné že "jen" čeká. Jenže termín pokoušení o mimčo se blíží a mě to takhle hází do nejistoty, co bude - dítě bez svatby? Nebo mi rupnou nervy a dám mu ultimátum? Dokud nebude svatba žádné dítě? Když my to malé ale chceme...

Tak nemusíš takhle drsně - třeba když zase bude řeč o tom "snažení", tak jen prohodit, že by dítě mělo přece jen být do úplné rodiny, nebo něco v tom smyslu
A s tím stahováním si ze mne příklad neber, neb skončíš jako stará slečna : v průběhu dvou měsíců dvakrát něco naznačil, že by i jo, já se dvakrát tvářila, že jsem nic neslyšela a teď chodí a všude co nejhlasitěji vykládá, že "je to jen papír" a že ne ne, apod.

Reaguji na dadabus:
jo, člověk se někdy lekne nebo neví hned jak zareagovat a mužské ego utvoří své....nojo.Budem si navzájem držet palce a těm svým to nenápadně naznačovat

Reaguji na Šmudlíček:
no, mne by víc potěšilo, kdybych si tu přečetla, že ti to přece jen vyšlo. Ale přesně to jsem tím chtěla říct - ego je nevyzpytatelné a pokud se budeš tvářit moc nepřehledně, tak si z toho může odvodit leccos

Reaguji na dadabus: no kdyby to vyšlo nám oběma, tak se sejdem a půjdem se někam opít počkámna ty Vánoce, ale to opravdu nadějně nevidím. Ale asi nechám deníček otevřený až do otěhotnění a uvidíme....třeba se u toho ještě nasmějeme
a tys už přestala naznačovat, když tak silně prohlašuje, že je to jen papír?

Reaguji na Šmudlíček: Já to chápu tak, že dadabus o svatbě nechce ani slyšet a partner radši už dělá, že taky nechce

Já si myslím, že nenápadný naznačování je k ničemu, protože buď ho to vůbec netrkne nebo ho tím budeš leda štvát. Já teda nechápu, kde ti chlapi berou, že dítě klidně, ale svatba ne.

jo....dřív to bylo jinak. Bez svatby ani ránu Teď otázka co s tím, chtělo by to globální osvětu.
Ty bys na to tedy šla narovinu? Jakože bez svatby žádné mimčo?

chápeš dobře, ale Šmudlíček je nová uživatelka a nezná mne
Ale kdyby se mu přesto podařilo mne ukecat,tak

, souhlasím

Reaguji na dadabus: jo ahaaaa, takže ty už ho máš kdes chtěla tak to pak jo. A že by ten tvůj poslal návod mýmu? To já abych asi ano řekla
Ale opít se můžem i tak