Prosím poraďte co dělat.Když jsme se s přítelem poznali, tak jsme spolu mluvili o tom, že by jsme OBA chtěli dítě, svatbu,Já už měla z předchozího vztahu dítě.Po pár letech máme společné dítě,Ještě před početím jsme začali o svatbě mluvit, plánovat.Malé je rok a přítel si mně najednou vzít nechce.Dost jsem mu naznačovala že by jsme už mohli.Po narození dcery mi říkal, že se JEDNOU vezmeme.Teď už má poznámky typu, že se vezmem a já se změním a podobné kecy.Přitom nám vztah klape, nic se mezi námi nezměnilo ani po narození dcery.Připadám si tak nějak podvedená, má dítě, tak má svý jistý, tak proč by se ženil.Moc dobře ví, že nechci mít příjmení po bývalém manželovi, že bych chtěla, abychom se všichni jmenovali stejně.(to samozřejmně není důvod svatby.Doma se snažím jak můžu, má naklizeno, napečeno, postaráno o děti, vše zařídím a pořád pro něj asi nejsem dost dobrá.Hlavně mně mrzí to, že jsme si na začátku vyjasnili co kdo chce nebo nechce a teď je vše jinak.



Poslat SZ
No, to je hodně hloupý důvod. Možná by ses měla trochu změnit teď, aby neměl pocit, že má své jisté - jak sama píšeš. Kvůli čemu vlastně kolem něj tak skáčeš "snažím se, seč můžu" - jakože aby viděl, jak hodná ženuška budeš a aby si tě vzal ?
Obávám se, že tady cesta nevede. Chlap většinou začne mít řeči o svatbě přesně v tu chvíli, když začne mít pocit, že bys mohla prásknout do bot ( nebo když se zaháčkuješ někde jinde, což je vlastně totéž ) 
POZOR