Takové žití, nežití, přežití

algetka
jen mě tak napadá, že asi to nebude jen tak jednoduché, když jsi taková, jak říkáš, celý život...ono hodně ovlivňuje člověka dětství. A je potřeba si uvědomit všechny křivdy, špatné zážitky atd., abys věděla proč žiješ teď tak, jak žiješ....bez přátel a bez sebevědomí. Všechno má příčinu!! A sama se od toho asi neodprostíš.
Zajímáš se o psychologii? Já sama toho mám hodně nastudované, tak vím, proč jsem taková a taková, vše je zakódované v dětství. A když to víš, tak teprv pak se můžeš posunout dál, protože začneš sama sobě rozumět, už budeš vědět, že nejsi "divná" a to je první krok k úspěchu!....S tímto ti může nejlíp pomoct nějaký psycholog, ale dělají to i kartářky. Zkus to.

Bajina888
myslím, že charita a psí útulek je super nápad, dá se říct, že tam jsou lidi, co mají jinak nastavené priority...než lidi co třeba chodí studovat do těch jazykovek nechci to zobecňovat, ale myslím si, že to tak po většinou bude...a s těma by sis mohla rozumět

Algetko, zajdi si určitě k psycholožce a pořiď si pejska z útulku. Pejsek přinese do tvého života i do života tvojí babičky spoustu radosti. Přes něj ( při pravidelných procházkách) poznáš spoustu lidí a budeš mít i dobrý pocit, že jsi někomu pomohla.

Jéé, to je teprv nápad !! Pejsek je super věc, já bydlím sama s pejskem a je to super, není mi vůbec smutno.... A pokud si vezmeš pejska z útulku, tak to bude maximální vděčný kamarád... Navíc se při procházkách opravdu seznámíš

Zrovna včera jsem si uvědomila, že jsem na tom podobně. Sama bez opravdových přátel - jedna kamarádka se ozve, když chce půjčit peníze a další, když chce někam odvést. Nikdy jsem taková o samotě nebyla, ale začala jsem si s člověkem, který je hrozně falešný a vypočítavý... Po rozchodu se začal mstít, je to nesmírně oblíbený člověk a té naší vesničce něco jako Bůh. Ihned svedl mojí nejlepší kamarádku, o kterou jsem kvůli tomu přišla. Všude samé pomluvy, tak se tam raději neukazuju Bydlím se současným přítelem ve městě, ale občas ne mě taky padají depky - celé roky jsem žila ve společnosti a najednou se mi večer nikdo neozve Ještě jsem nepřišla na nic lepších, než si prostě najít nějakou aktivitu, abych nad tím moc nepřemýšlela protože přítel často není doma.... Každé období snad jednou přejde Držím Ti palce a chápu Tě, kdybych se náhodou ocitla bez přítele zpátky u rodičů, tak jsem úplně sama a to nevím, jak bych přežila Pejsek je výborný nápad, určitě na tím popřemýšlej Taky už jsem takový nápad měla, ale zatím bydlíme v nájmu a majitel je proti

ahoj!
tak co začít třeba u těch 15 kg? vytyčit si 3 dny kdy odpoledne nebo navečer zajdeš do fitka, kde si necháš od odborníků poradit se stravou s cvičením...a dodržovat to..po pár týdnech budeš již navíc vidět výsledky a každým ztraceným kg ti bude sebevědomí stoupat...není to jen tak a kaźdý to nedokáže...ale ty jo!

Ahoj algetko holky ti tady radí moc dobře...pořídit si nějaké zvíře, chodit třeba tančit, zapsat se na kurz, zajít si k holiči a udělat se krásnější...myslím že to každé ženské trochu zvedne sebevědomí
Já tady na omlazení pročetla spoustu diskuzí s podobným tématem a až se divím kolik holek - žen má podobné problémy, aspoň si připadám, že je někdo stejný jako já, že nejsem já ta divná. Taky mám sociální fóbii, nízké sebevědomí a už teď i když je mi 20 se mi zdá že můj život nemá smysl, protože si připadám jako bych žila v prázdnu.
Tím chci říct, že i když to ti lidi nemají napsáno na čele, je nás prostě víc a je třeba s tím něco dělat..psycholog je dobrý nápad i já o něm uvažuju (konečně)

Ahoj holky a Algetko, asi Vám moc neporadím, ale jak si to tady tak čtu, tak je mi z toho smutno.. Mrzí mě za Vás, že žijete tak jak žijete a nejvíc to, že si právě ten život užíz nedokážete. Každá z nás by se měla mít ráda taková jaká je, být na sebe pyšná, když se jí něco vydaří a naopak zase si nelámat hlavu s každým neúspěchem. Považovat se za méněcenou jenom proto, že Vás okolí dostatečně neocení, je hlavně jejich chyba, protože jak je z Vašich příspěvků jisté, tak jste supr holčiny, které mají dobré srdce a jsou moc šikovné. Nejspíš se to ale nevyplácí dávat moc najevo, protože toho okolí využívá... chce to se před ostatními nějak obrnit, říct si dost, už nechci být jen šedá myška a každý den se za něco třeba pochválit. Sama si dodávat sebedůvěru, nekývnout na všechno i když by Vám to třeba nic neudělalo.. ale Vy tak budete mít dost času pro sebe a jak holky radí dobře, hýčkat sebe samu je to nejlepší, vyrovnaný a spokojený lidi se poznaj na první pohled Držím palce, ať máte všechny radost ze života

zdravím Algetku a další fajn holky na této diskuzi, na omlázko chodím celkem často, pročítám rady a tipy, ale až tento příspěvek-téma mě konečně donutilo, abych se tu i zaregistrovala... aleluja, je to jak kdybych ho napsala já sama - bohužel..Algetko, myslím, že chápu a dokážu si představit jak mizerně se cítíš.. jsem na tom totiž podobně - sebevědomí nemám žádné, bez přítele jsem ne dny, měsíce ale roky, bydlím s mamkou, práce taky žádné terno... šedá myška jak vyšitá...depka a smutek na každodením pořádku...kamarádek jsem měla vždy jen pár, ale už maj své životy, rodiny... nemaj na mě čas, ale to jim nemohu zazlívat. Odkud jsi?

Taky jsem taková byla. Ustrčená, tichá, v koutě a všem jenom pro smích. Měla jsem to asi taky od táty, který mi neustále opakoval, jak jsem neschopná a pak taky šikana na základce... zbavuje se toho těžko ale jde to, jen se v tom člověk opravdu nesmí utápět a litovat se. Souhlasím s tím, co psaly holky výš. Ujasni si, jak by ses chtěla změnit, jak by měl tvůj život ve finále vypadat a pak postupně po krůčcích si za tím jdi. Já jsem vždycky ráda malovala a celkově mám ráda umění, tak se věnuji tomu. Někdy jdu i tak sama do kina nebo na výstavu, někdy se přidám ke kamarádům, ale ani ta samota mi tak nevadí. Můžu si aspoň v duchu snít a nemusím přemýšlet nad tím, co mám odpovědět, když se mě ostatní na něco ptají Bavily mě jazyky, tak jsem si našla ve městě nějaké studenty, co jsou tady na výměnném pobytu - ti jsou rádi, že jim tady někdo poradí a pomůže a taky chodí dost často na různé akce. Já zase právě nejsem moc takový altruistický typ, že bych pomáhala postiženým nebo důchodcům, ale pokud na to máš, tak zkus i tohle - určitě v takových organizacích nějakou pomoc uvítají a ty přijdeš na jiné myšlenky. Ono když už najdeš aspoň jednu fajn skupinu lidí, jde to hodně rychle kupředu a spoustu věcí ti pak půjde líp, věř mi Já už jsem na tom dobře a i co se týče vzhledu, tak si celkem věřím. Chodím třeba plavat, to mě baví a sem tam do posilovny, na aerobic. Pohyb dělá hodně i s psychikou.

Koukám, že je tu dost podobně smutných holek s podobnými problémy než jen Algetka, tak mě napadá, napište si odkud která jste a sejděte se, dejte si kafe nebo raději víno a pokecejte o životě..dobrá kamarádka je někdy důležitější než chlap, přítel...Mít se komu vykecat je nejdůležitější, pomáhá to velmi, alespoň mně

No, já bych zapomněla na 5P, kde jsem jako dobrovolnice.To není špatný nápad pro Algetku Jedná se o práci s dětmi s handicapem - jak s mentálním, tělesným postižením, tak třeba děti ze sociálně slabých rodin apod. Jednou týdně se s děckem sejdu, jeho maminka si oddechne. Přijde mi to jako hodně užitečný projekt Určitě probíhá v každém městě většinou pod nějakým OS a každou pomoc určitě uvítají. Většinou totiž počet zájemců (rodičů s dětmi) převyšuje počet dobrovolníků

lasye ahoj lasye, tak to je opravdu dobrý nápad, já tedy začnu - Pardubice.

MilySkritek
musím reagovat na Tvůj příspěvek - film ,,Po čem ženy touží" jsem viděla několikrát a s tou šedou nezajímavou myškou jsem se ztotožnila okamžitě - celá já, je nás takových víc, holky? Já vás kolem sebe ale nevidím... připadám si a jsem sama....Myslím, že bych se ráda s někým - podobně smýšlejícím sešla, možná by bylo lepší ,,bojovat" s tím smutkem, depresí, melancholií ve dvou...i více lidech...

asi to nepatří do této diskuze, ale nebyla některá z vás u léčitele v Praze Vladislava Dolgušina? Víte, zkusila jsem toho už dost reiki, kineziologie, kartářka, ale nic mi nepomohlo a jen jsem vyhodila peníze..

Mluvíš mi z duše...

Já bych tak někoho chtěla potkat se stejným problémem, připadá mi, že každý si žije v tom dokonalém světe... aspoň tady si člověk uvědomí že na to není sám až mě překvapuje kolik holek se motá s podobným problémem.

Mohlo by se založit nové téma s touto tématikou ať to tady algetce zbytečně nemotáme co myslíte holky? Ve více lidech se to lépe táhne