S přítelem jsme se seznámili cca před 5 lety přes mojí kamarádku. Byl to můj první vážný vztah a jeho taky. Ideální vztah, pravá láska. Klapalo nám to se vším všudy.
Jenže asi po dvou letech mi oznámil, že je moc mladý (19-20 let), a že si chce ještě něco užít. Ale za 14 dní byl zpět, protože beze mě nemohl být.
Tak náš vztah pokračoval další rok, a oznámil mi, že jsme spolu moc často, a že se cítí, jako bychom spolu byli 20 let a vždy se ode mě těší, až bude doma a bude mít klid. Že si chce zase něco užít. Nebyli jsme spolu přes půl roku, ale já ho chtěla zpět. Snažila jsem se o něho, párkrát jsme spolu spali. Pořád jsem se ho ptala, jestli se mnou chce zase být, a on řekl, že nechce žádný vztah, ale až ho bude chtít, tak za mnou půjde. Pak jsem o něho přestala mít takový zájem, začala jsem mu prý dost chybět a vrátil se. Byli jsme šťastní. Bylo to to nejlepší období za náš vztah.
ALE. Letos v létě jsme spolu byli nepřetržitě 2 měsíce. V podstatě 24 hodin denně. Začali jsme se štvát, sem tam hádat. Problém byl v tom, že když jsme se pohádali, tak jsme to nikdy nevyřešili a nechali to být.
Ve čtvrtek mi oznámil, že neví, jestli chce se mnou být, že je to 50 na 50. Ptal se mě, jestli si myslím, že náš vztah má ještě cenu, když se hádáme, a že si chce na víkend dát pauzu a jít chlastat, a že když mu budu chybět, tak to bude ok. Řekla jsem mu, že cenu to má, protože jsme nikdy nic neřešili a to je špatně. Hádat se a nechat to být. Neříct si, co nám vadí. A že přece nám bylo spolu tak krásně, sám mi furt vyznával, jak mu je se mnou krásně, že chce se mnou strávit život.
O víkendu teda byl chlastat. Včera mi oznámil, že si na mě ani nevzpomněl, že zjistil, že mu je beze mě líp, víc se baví. Že v létě už nebyl moc spokojený, ale nic mi neřekl. Proč mi to neřekl? Ano hádali jsme se, ale kdyby se to řešilo, byli bychom teď někde úplně jinde.
Myslím si, že udělal chybu, že to tak uspěchal. V podstatě se mě ani nezeptal na názor a kvůli jednomu víkendu, kdy zjistil, že mu je líp beze mě (možná i z trucu) se hnedka se mnou rozejde už potřetí.
Potřebuju i váš názor na tuhle situaci. Jsem úplně na dně, protože jsem ho milovala stále, i když se se mnou rozcházel a zase vracel. Myslela jsem ještě před týdnem, že spolu budeme napořád.
Ptala jsem se ho: a budeš se chtít zase někdy vrátit? A on řekl ne. Jsem za to ráda, že mi to řekl, aspoň si nebudu dělat naděje. Ale když ono to tak bolí.
Klapalo nám to úplně ve všem. Jen ty hádky prostě nastaly.
Co si o tom prosím myslíte? Neuspěchal to moc? A nebo to prostě bylo pro nás souzený?
Poslat SZ
Jsem ráda, nebýt vás, tak bych se furt nad tím vším trápila, co jsem udělala špatně, proč to tak muselo skončit apod. 
Galerie obrázků
. Ten pravý na nějakou hodnou holku, který by si mohl vážit určitě venku někde čeká 
