9ti letému synovi je ve škole špatně

Reaguji na Kaaaciii: to jsem ráda! už jsem si připadla jak mag*r.. Na nízký tlak ti žádný leky nedají.. dvakrát jsem omdlela a pak už jsem byla tak vynervená, že mi bylo špatně téměř pořád.. :/

Tak to taky může být pravda.
U nás ve škole je běžně 27-28 stupňů.
I učitelky jsou z toho nešťastné, ale dětem už od září takhle "zatápějí."

řekla bych, že to bude psychické

Hledala bych chybu někde v kolektivu, nemusí to být hned šikana, možná se třeba za něco stydí, ostatní se mu za něco smějou, učitelé jsou moc přísní, bojí se, že se ztrapní, možná máte doma na něj moc velké nároky... něco takového bych v tom hledala.

vůbec bych se nebála psychologa, aby se mu strach nerozjel ještě více, popř. aby pak neměl jiné problémy (bohužel v okolí takový problém mám, že se to neřešilo - vlastně nebylo jak, kluk se doma nepřiznal, že mu ve škole ubližují... a nedopadlo to pak dobře a má teď dost problémů). To, že doma nic neříká je dost časté - stydí se, "nesmí" to říct atd. Takže bych to bohužel nebrala tak, že se mu nic neděje, když to doma neříká.

Vůbec těm dnešním dětem nezávidím ty kolektivy, když vidím, jaký jsou děti občas smradi. Musí to mít děti těžký.

Je tu hodně odpovědí holky , díky..budu se snažit odpovědet pro každou z vás tak nějak vcelku.

Ve třídě prý větrají , ničeho se nebojí (ale co když si vlastně ani neuvědomuje proč a čeho se bojí), učí se dobře (1.2 někdy 3jka ale to spíš paní učitelka hodně prožívá, každopádně doma není za známky bitej, ikdyž jasně , řeknu mu že může líp psát a podobně). Třídní učitelka není zlá ale spíš bych řekla takový ten studený čumák , ikdyž se usměje je to takové strojené (alespoň pro mě).
Naopak družinářka je úžasná .

Kdykoliv měl syn nějaký problém, že mu třeba někdo ublížil šla jsem řešit , myslíte že mi to nechce říct proto že se bojí že to půjdu opět řešit? Upozorňuji že nikde hystericky nekřičím, jsem spíš ráznější typ který se snaží vše řešit v klidu ikdyž bez úsměvu, no ale není důvod se umsívat když řeším problém okolo syna že.

Jinak ráno malý snídá, ikdyž trochu, nemá hlad, ale to bude tím že v 7h vstane, hned dostane čaj a kousek rohlíku a musíme se pak oblékat a odjezd do školy.Ptala jsem se i kdy je mu špatně , jestli před svačinou ( z hladu) nebo potom, odpověděl že až potom. Že mu nedávám zkažené potraviny je zbytečné psát.

Ale do školy se nebojí chodit tak vážně nevím. Zatím mu jen stále opakuji že on se ve škole nemá čeho bát, že se učí dobře tak nemá mít z čeho strach.

Ale zítra ráno zavolám třídní učitelce.
Prý jí to už párkrát říkal a ona se buď zeptala jestli jedl, nebo jestli ho nebolí břicho že chce na záchod. A včera prý se trochu usmál a ona mu řekla že to mu zase tak špatně není. Potom se mě doma ptal jeslti lidi když je jim špatně se můžou trochu usmát.

Omlouvám se za román a překlepy.

bohužel to tak jednoduché nebude, škola není jen o učení, ale hlavně o kolektivu a o učitelech Pořád sázím na něco, čeho se bojí - i když si to třeba nepřiznává, může být jen svědomitý a bát se, že se ztrapní před třídou, může se mu někdo posmívat... může to být i strach z lidí, začátky agorafobie.... těch variant je celá řada, ale nepodcenila bych to, aby, pokud by to něco takového, se to podchytilo včas. Třeba je to jen období a zase to přejde, ale možná, že nějaký psycholog by fakt pomohl. I když chápu, že ho tam třeba hned tahat nechceš.

Reaguji na Patty:

myslím že s ním navštívím školní psycholožku, jen teď poslední dobou byl často nemocný, čeká ho operace tak jsem mu nechtěla přitížit dalším "doktorem". Uvidím co zítra řekne třídní učitelka.

Je i možné že se stydí, ale za co, je to hezký malý kluk (jasně, jsem jeho máma), neučí se špatně takže není ten "nepřizpůsobivý"....nevím ale je mi ho líto a chtěla bych mu pomoci.

Nároky na něj..jistě mám,když něco špatně napíše nepochválím ho, nebo když řekne že něco neví a měl by vědět tak jasně že mu neřeknu dobře a dám mu čokoládu ale nic hrozného se doma neděje. Za poznámku nedostal nikdy.

Reaguji na Patty:

taky si to myslím a nebo mě to minimálně napadlo, proto jsem se ho hned zeptala jeslti mu někdo neubližuje nebo se nebojí učení. Jinak ano, je možná trochu stydlivější v tom když má říkat před třídou třeba básničku na známku nebo zpívat ale vždy to zvládl a vždy jsem ho za to pochválila ...ale musím to řešit, malý kluk nemá zapotřebí se trápit.

ono je nejhorší, že děti může trápit něco, co dospělí nechápou... sama vím, že v dětství se člověk dívá na věci úplně jinak a bojí se třeba něčeho, co dospělým přijde banalita. Nemyslím si, že by to byla tvoje chyba, tak ani nesmíš uvažovat a ani nesmíš hledat chyby u sebe. Dětská dušička je docela citlivá a bůh ví, co se mu honí hlavou. Může se stydět před spolužáky (já nesnášela recitování před třídou, čtení před třídou a tyhle věci, fakt jsem z toho měla hrůzu), může se mu někdo posmívat - děti umí být zlí. A on se tím trápí. Je toho vážně dost, co přichází v úvahu. Ale to, že se učí dobře bohužel neznamená, že se nemá čeho bát - škola není jen o známkách.

Každopádně přeju, ať na to brzy přijdete, je škoda, aby se trápil, strachů v životě zažije ještě dost. Snad učitelka nějak pomůže a nebo třeba i nějaký ten psycholog poradí.

Reaguji na Patty: Může se stydět před spolužáky (já nesnášela recitování před třídou, čtení před třídou a tyhle věci, fakt jsem z toho měla hrůzu)

Nevím jeslti má hrůzu, takhle mi to vyloženě neřekl , ale ano, není mu tohle příjemné..ale to již přece dělá od 1 třídy a tento problém se objevil ve 3 třídě a to má stejnou třídu i třídní učitelku.
Uvidím s jakou dnes příjde domů a každopádně zítra zavolám do školy.

Děkuji všem za to že jste mi potvrdily to co jsem si myslela, že to bude psychického rázu.

Určitě to nějak řeš, zkus tomu přijít na kloub, případně psycholog....a hlavně s ním mluv a to tím stylem, že mu rozumíš, pochopíš každej jeho problém, hlavně jeho starosti nebagatelizuj nebo se snad nevysmívej....

Dobré známky zdaleka neznamenají, že je vše ok, první stupeň zš jsem nesnášela a to jsem měla samý 1. Nemusí jít přímo o šikanu, ale vem to tak - děti jsou malé, nedospělé a ještě se neumí dospělákům tolik bránit, ale přitom už moc dobře vnímají nespravedlnost, nefér jednání, prostě že je něco špatně...Na prvním stupni jsme měli opravdu děsný učitele a opravdu nejsem sama, kdo má na to hodně špatný vzpomínky. jak ráda bych se tam já teď vrátila už jako dospělej člověk, co se umí bránit, a dala jim co proto Praktiky našich učitelů byly opravdu šílený, ale je pravda, že já na základku chodila chvilečku po revoluci, v dnešní době by už z toho byl málem skandál na tv noha a učitelky jednou nohou v kriminále .

Ze své zkušenosti radím, hlavně ne "paní učitelka má vždycky pravdu", to se potom v děcku ten pocit bezmoci a nespravedlnosti jen znásobí....Když nad tím tak přemýšlím, děckem bych podruhý nebyla ani omylem, jsem ráda, že už se umím všemu bránit

To mi ani nepřipomínej. My jsme museli všichni povinně soutěžit v počítání, což je pro někoho, kdo je absolutně nesoutěživý typ a navíc potřebuje pro počítání klid, jinak se mu úplně blokne mozek, opravdu děs a stres. Zvlášť když se učitelka těm pomalým posmívala a děcka to pak začala dělat taky. Teď bych asi celou soutěž normálně sabotovala a řekla učitelce, že jestli jí na tom tak moc záleží, tak ty příklady vypočítám za domácí úkol, ale takhle mne stresovat prostě nebude!

Dasule, Lorraine

Ne, malému se nevysmívám, dnes když přišel (dnes prý všechno v pohodě) tak jsem se ho opět zeptala zda mu nikdo neubližuje a že mě to říct může. Znovu s ním teď probrala že se tomu říká šikana kdyby mu někdo ubližoval, nebo po cestě třeba ze školy a že se mi to nemá bát říct. Paní učitelka jeslti je hodná a jestli mu něříká něco co ho třeba potom mrzí. Všechno zamítl, zdá se v pohodě. Tak nevím jestli neplaším zbytečně, no ale kdo jiný má "plašit" než máma. My se už a svoje blízké bránit umíme a od toho nás naše děti mají. A to nejsem zastánce fňukání kvůli každé hlouposti takže nelítím do školy 3x týdně.

Reaguji na Lorraine:

To mi ani nepřipomínej. My jsme museli všichni povinně soutěžit v počítání, což je pro někoho, kdo je absolutně nesoutěživý typ a navíc potřebuje pro počítání klid, jinak se mu úplně blokne mozek.

My to měli také a právě mi malej vyprávěl že to oni dělají taky, dokonce mají 3 různé obměny této hry. Ale zdá se že v pohodě, někdy prý vypočítá dobře a někdy se splete a jednou prý i vyhrál takže tohle snad problém nebude.

Příští týden josu třídní schůzky tak nevím, mám to nechat do příštího týdne nebo zítra telefonovat.

Já jsem tohle měla když jsem byla menší ale u mně se to projevilo i horšíma známkama a pak jsem byla zamklá, tichá. Důvod byl rozvod rodičů. Často se mi ve škole dělalo špatně, jak říkáš, od žaludku, břicho, hlava ... Měla jsem stres, co asi dneska podělám + situace doma. Zvládla jsem to ale i ted mi občas ve škole je špatně když máme třeba nejneoblíbenější učitelku a mám strach že mě vyvolá apod.
Třeba ti neřekl pravdu, já doma byla taky relativně v pořádku.

No jo, ale jak tu pravdu tedy z něj dostat. Teď vypadá relativně v pořádku, řekla bych ikdyž samozřejmě ho vnitřně může něco trápit ale smutnej mi nepříjde. Zase jsem se ho zeptala jeslti ho netrápí něco doma a prý ne, fakt ne.
Tak už ho nechám dnes být a uvidíme další dny. Třeba to přejde ikdyž by mě zajímal důvod proč to začalo.