Ukončit vztah?

Nečetla jsem všechny příspěvky, ale i když (aspon většina z nás) víme, že nevěra není nic pěkného, myslím, že nejde o to, že bys byla chronická nevěrnice a pokud se to stane poprvé po 6ti letech, dá se s tim pracovat a chápat to jako vyústění nějaké krize.

Po 6ti letech je pravděpodobné to, že jste váš vztah je přechozený, ale zároveň když jste spolu vydrželi tolik let, nejspíše se k sobě hodíte. Prostě nepřišly děti, žádný společný projekt (kamarádce takto výborně funguje cestování a příprava cestovních plánů do dalších let) a prostě se nacházíte v krizi. Ale měla by sis uvědomit to, že tvé vnímání je nyní zkreslené, užívačky nepřirozeně vyvýšené a partner nepřirozeně zhnusen.

Takže pokud se s nim rozejdeš, je velmi pravděpodobné, že si uvědomíš co všechno jsi v něm měla (a to co nyní považuješ za standard na který máš nárok) a budeš litovat. Nebo se zaměříš na vztah s partnerem (a na ostatní se budeš snažit nemyslet, nebudeš vyhledávat příležitosti atd) a na vztahu zapracujete. Samozřejmě o nevěře ani slovo! Být tebou, dám vztahu ještě šanci, minimálně proto, abys věděla, žes to zbytečně nezahodila. Protože vyrovnat se s tímto poté cos něco 6 let budovala není zrovna easy.

Nečetla jsem všechny příspěvky, ale i když (aspon většina z nás) víme, že nevěra není nic pěkného, myslím, že nejde o to, že bys byla chronická nevěrnice a pokud se to stane poprvé po 6ti letech, dá se s tim pracovat a chápat to jako vyústění nějaké krize.

Po 6ti letech je pravděpodobné to, že jste váš vztah je přechozený, ale zároveň když jste spolu vydrželi tolik let, nejspíše se k sobě hodíte. Prostě nepřišly děti, žádný společný projekt (kamarádce takto výborně funguje cestování a příprava cestovních plánů do dalších let) a prostě se nacházíte v krizi. Ale měla by sis uvědomit to, že tvé vnímání je nyní zkreslené, užívačky nepřirozeně vyvýšené a partner nepřirozeně zhnusen.

Takže pokud se s nim rozejdeš, je velmi pravděpodobné, že si uvědomíš co všechno jsi v něm měla (a to co nyní považuješ za standard na který máš nárok) a budeš litovat. Nebo se zaměříš na vztah s partnerem (a na ostatní se budeš snažit nemyslet, nebudeš vyhledávat příležitosti atd) a na vztahu zapracujete. Samozřejmě o nevěře ani slovo! Být tebou, dám vztahu ještě šanci, minimálně proto, abys věděla, žes to zbytečně nezahodila. Protože vyrovnat se s tímto poté cos něco 6 let budovala není zrovna easy.

lebo existuju len puritani alebo k.rvy...ide o to mat normalne moralne zasady...

Reaguji na reality_is_prison:

Jinak já si teda myslím že tento vztah nevydrží. Pokud už teď tvrdíš že ti v něm něco chybí, těžko to tam časem najdeš. Bez ohledu na to jak dlouho jste spolu a co jste spolu zažili. Pokud nejsi schopná řešit chybějící "věc" jinak než bokovkou, tak to podle mě nemá budoucnost. Můžeš tvrdit jak chceš, že partnera miluješ, ale dokud k němu nebudeš mít respekt a úctu takovou, abys mu dokázala být fyzicky věrná, doporučuji se rozejít, dostatečně se vyblbnout jinde a pak až hledat trvalý vztah. Důvěra už je stejně narušena, svědomí čisté nemáš, tak to ukonči co nejdřív.

Já nějak nechápu, naco tedy spolu jste, pokud máš chuť to sbalit a po sexuální stránce začít jinde ( nebo být chvíli sama ) ? Moralizovat nemám v plánu, pár úletů z mladosti za sebou mám - a všechny vyplývali z toho, že doma to vlivem neshod a konfliktů neklapalo. Na velkou lásku, kterou je potřeba občas "okořenit" nevěrou nevěřím a dnes už konflikty řeším jinak, než hledáním pravdy v cizí posteli, ona tam stejně žádná není. Nic vás nenutí být spolu - co je to za "perspektivní vztah", když máš chuť jej podvádět !? ( a ne, jeho peníze opravdu nejsou všechno, pokud tohle je ten důvod, proč se ti nechce do rozchodu ) Dovol vám oběma najít si někoho nového a pustit si čerstvý vítr do ložnice

přesně to jsem měla na mysli

Reaguji na Rebarbora: Tohle si právě taky pořád říkám. Zahodit 6 let kvůli užívaní je prostě blbost. Rozhodla jsem se ve vztahu pokračovat, naopak z mí strany do něj zainvestovat, tak nějak příteli splnit co si přál, prostě se budu snažit. Pokud to přítel neocení ( hlavní důvod proč koukám po jiných), ukončím to. Moc děkuji za vyjádření.

Reaguji na dadabus: Tvůj názor chápu. Taky jsem si několikrát tuto otázku kladla, proč vlastně spolu jsme. Nechtěla jsem vztah ukončit, protože mám přítele rada (nebudu psát miluju, zas mě tu někdo ukamenuje). Kámen úrazu je totiž to, že ani po 6ti letým vztahu spolu nebydlíme, vídáme se jak puberťáci. Myslím si, že až spolu budeme každý den, nebudu mít potřebu koukat po jiných.

Deníček jsem napsala, protože mě zajímalo, jestli někdo řešil něco podobného a jak to vyřešil. A taky jsem si potřebovala trošku sáhnout do svědomí a zastydět se, což se po přečtení některých komentářů stalo. Chci zkusit vztah zachránit,udělat maximum. Pokud to i tak dál nepůjde,ukončím ho.
Chtěla bych poděkovat všem za reakci, otevřelo mi to oči.

Luccy, tak mám pocit, že ta nevěra bylo vážně až takový zoufalý hledání... Taky jsem se zamilovala jinde, když se přítel ke mně moc neměl a taky jsme spolu ani po letech nebydleli...A asi to není o tom, že když spolu budete bydlet, přejde to. Asi to přejde až se oba rozhodnete o váš vztah starat. Lidi, kterým vydržel hezký dlouhodobý vztah se shodují, že je to o respektu a úctě k druhému člověku (která je větší než potřeba užít si jinde) a o péči o vztah a jeden o druhého. Můj bývalý se ke mně choval hezky, ale jinak o vztah nepečoval a bylo to psychicky vážně náročný. Úplně chápu, že pokud si přítel necení toho co děláš a neváží si tě, hledáš to jinde... Takže bych se zato uklouznutí až tak nebičovala... Abys tedko nevzala všechno na sebe, neposkakovala kolem něj a on vše bude brát jako samozřejmost a ještě méně si toho cenit.

Zkrátka jde o to se rozhodnout, jestli to není o tom, že on si moc necení toho, co spolu máte, nechce posouvat vztah dál (k tomu společnému bydlení) a vytvářet dlouhodobé plány.

Nebo se váš vztah prostě nachází v krizi (což by bylo po 6ti letech přirozené), kterou je potřeba, abyste nějak řešili. Asi by neuškodila nějaká konzultace v partnerské poradně. Klidně tam můžeš zajít sama a případně časem vzít i přítele. Jdi tam dokud je čas a relativně nic se neděje.

Zkrátka někdy je rozchod dobré řešení, ale nemělo by být tím prvním. Každopádně někdy něco vzdát je vítězství no. Takže dobře, že říkáš, že tomu dáš maximum, ale jsi připravená to ukončit, pokud to nepůjde.

Reaguji na kopaj: Ono víš jak to je, když máš frajera, o kterém víš že neví kde oči a nejen ruce nechat, asi se s ním domlouvat nebudeš a prostě si to zařídíte tak nějak beze slov jak vám to vyhovuje. A pak jsou typy jako můj ex který mi za to stojí. Netvrdím, že bych mu po XY letech nikdy nezahla kdybychom spolu byli, ale určitě by to nebylo nijak časté. I když, kdo si to zapisuje? Je to případ od případu, mne by třeba sex mého muže s jinou ženou nijak nerozhodil a nevyšilovala bych, kdyby ale s chlapem, s kamarádkou, příbuznou, sousedkou, známou atp, tak finiš Každý máme své zábrany, přes které to nejde.

Já si myslím, že skutečně milující muž pochopí, co je pro jeho ženu důležité a co ji bude dělat spokojenou, a tedy to prostě přijme a nebude to vnímat jako křivdu a nic jí nebude vyčítat.