Úmrtí pejska v rodině

Zkusím poslat fotku, byl to retrívr krásnej jak z reklamy prožil krásný život na baráčku,umřel 22.7. v den mých narozenin, ale beru to tak, že mi dal ten nejhezčí dárek a to že odešel takhle krásně bezbolestně, že se nekonalo žádný drama při eutanázii které sem se nejvíc bála, do posledního dne ho prý nic nebolelo, jen nemohl chodit už moc tak sem ho zvedala a s přítelem sme ho přenášeli...ach jo... zase brečim.. omlouvam se že to tak prožívám ale byl se mnou 16 let a najednou je tady tak prázdno

Reaguji na lva: No hodně lidí si rychle pořídí nového pejska. Samozřejmě, že ne hned druhý den, a pokud ten člověk má vztah k psům, tak se zamiluje i do toho nového. Pro mě je pes jako člen rodiny, tudíž mi z toho veselo nebude až tu nebude, ale že bych si řekla, že už žádného jiného psa nechci apod.to se ten člověk zbytečně trápí, pokud s tím není vnitřně smířený. Někdo v okolí může nabízet štěně.

Pro pejskaře je tohle moc těžké.. Já přišla o fenu,kterou jsem měla jako dítě.. už to bude tři roky a nepřešlo to. Smutek v srdci mám stále stejně velký. Myslím na ní denně.

Pejska už mám dalšího. Ze začátku jsem myslela, že to nebude takový jako s tou mojí feňulí, ale začínám ho milovat šíleně moc a vůbec si neumím představit, že mi jednou taky odejde..

Je to jiné než u té mojí první psí lásky, ta je a bude největší.. ale náš Milouš mi hodně pomohl ten smutek schovat hlouběji..

Vybrečet se, myslet na zážitky a chvíle s pejskem.. člověk se z toho musí trošku vyřvat, nedusit to v sobě..já bulela několik týdnů. Ještě dneska mi dělá problém o ní mluvit, když takhle vzpomínám..slzičky pomalu přicházejí.. ale jednou se s ní zase potkám a už se neopustíme..