Uzavření před světem

Reaguji na Emillly:
Aby jsi to mohla změnit, musíš o tom mluvit! Ani psycholog by ti bez tvé otevřenosti nepomohl.
Uzavřenost může mít mnoho důvodů a to od psychických, jako jsou fobie z lidí a situací, až po ublížení od nějakého člověka a následné uzavření se.
Každý z důvodů má své specifické řešení a těžko potom radit.

Reaguji na True: Povzbuzuje mě když mi někdo říká,že o tom musím mluvit, jelikož já si za celé ty měsíce nezkoušela nikde o tom ani popovídat krom doma s mámou. Ale sama nevím a lámu si hlavu nad tím proč nastal až tak obrovský zlom,který měl za následek tohle všechno. Když bych to měla zhrnout, je možné,že se mi v životě přihodily možná těžší věci než běžné mladistvé problémy, ale zase než jsem spadla do tehle deprese a uzavreni, byvala jsem jina, myslela jsem si, že silná.... a proto jsem vždy nějak překonala tyhle situace kdy mě jakou malou obtěžoval syn máminého přítele a já to pod jeho nátlakem nedokázala nikomu říct, až vlastně ted asi po 10letech v tomhle spatnem obdobi jsem se s tím mámě svěřila. Prošla jsem si také jako malá těžkým obdobím když mou matku jeji přítel bil, hádali se a řešily se věčně nějaké problémy. Ale i to jsem nakonec prekonala a rikala si,ze tohle uz je asi pomalu bezne v tehle době a nechci byt nekdo kdo to nebude zvládat. Dále přicházely nějaké zklamání sama ze sebe, umrtí v rodině, zklamání v blízkých přátelích a po tom všem jsem jakoby zarezignovala, přibrala jsem, prestala jsem se sobě libit a to uz byla jakoby tecka kdy jsem si rekla, ze v tomhle světě já být nechci. Otočila jsem o 180 stupnu a už je to nějaký ten měsíc kdy se nedokážu postavit... a nevim vlastne proč, jestli neco z toho co se mi kdy prihodilo ma na to vliv i presto ze jsem to poté vždy překonala.... nevím prostě co semnou děje, ale vím že je u mě problém a i když mi někdo řekne zajdi si někam do společnosti....tak ja ted proste nepujdu protoze za tu dobu co jsem se uzavrela jsem si v sobe vybudovala neco co mi to nedovolí jelikož už nemám ráda asi ani sama sebe

Reaguji na Emillly:

Emi, jdi k lékaři. Takto mu to popovídej. Jedná se o poruchu, která je zatím v začátku a nenech to dojít tak daleko, že nevylezeš ani pro rohlíky.
Okamžitě si nalistuj stránky psychologů - spíše psychiatrů - ve svém okolí a mazej tam. nenech to být!! Můžeš si zavařit na problémy. Tohle se DÁ řešit. neboj se. není to o tom, ž e nemáš ráda sebe. Ty utíkáš před něčím a Tvoje mysl Ti takto reguje.

Lékař. A hnedL Promiň ten ton autoritativní, ale jde s tím nyní pracovat. Čím déle, tím hůře. Jde o poruchu! nejde o rozmar. A stává se každému druhému - sice třeba jiné věci, ale každý má své "kostlivce".... Jsou léky, jsou terapie...Neboj se.

Emily, je naprosto super, že o tom dokážeš mluvit.
Opravdu musím souhlasit s Biolit, aby jsi navštívila lékaře, popřípadě zkusila najít nějakého online. Stav, který prožíváš, není rozhodně nijak mimořádný a dovolím si tvrdit, že je i velmi dobře léčitelný. V dnešní době je spousta zraněných lidiček a rozhovor s lékařem psychologem může být pro tebe velice uzdravující.
Držím ti pěsti!

Reaguji na True:

Já bych přesto neřešila on - line, protože specialista se zajímá i o řeč lidského těla, mnoho načte i vizuálně. Takže podle mne - jedině lékař. Ale úspěch je, že to vůbec kočka vykřikla na světlo světa. To je první pozotivní krok. Díky Bohu za něj)

Moc si vážím toho co jste napsaly. Opravdu
a Reaguji na Biolit: Ty se vubec neomlouvej za autoritativní ton. Mě pomohlo tohle slyšet(vidět). Jde tady nejspis o to, že po tom všem co se kdy stalo to ve mě pak v jednu chvili prasklo a já proste vyložene zarezignovala uplně na všechno co jsem mohla. Nemám ráda tuhle dobu, nelíbí se mi co se všude děje a vím že já s tím nikdy nic neudělám a tak se asi jen snažím nejspis nějak utíkat timto způsobem předtím světem, který mi nepřišel zrovna v moc světlých barvách. Ale zase nemyslim si, ze bych byla nějaká naivní či hodně narušená osobnost. Říkám si, že to co se děje mi, jsou uplné maličkosti proti tomu co se všude jinde může ještě dít. Že jsou mnohem vážnější problémy a že já jsem na tom vlastne ještě dobře a proto jsem si i pokládala otázku jestli to proste není jen takový můj rozmar jak si zmínila. A ze kdybych s tim letela k psychiatrovi, tak vlastne nevím, jak by mi mohl pomoci... tyhle věci překonat když si je sama uvědomuji. Myslím si, že si můžu pomoci jen já sama jen nevím jak ty deprese v sobe zlomit a ovládat je. ... Jsem z toho vseho dost nestastna... a taky sama ze sebe... ze si nedokazu nejak pomoci, ale nejspis jsem se i spatne probudila a tak na to ted zas hledim takhle... spatne ...

To je špatně,ale já Ti naprosto rozumim,toto už u mě trvá cca 12let,vždy mám zlé období a zavřu se doma,neslyším na nic a k lékaři nejdu.Byla jsem jednou a bohužel jsem si udělala o tom všem takový obrázek,že s tím raději bojuji sama,pravda je,že se to stupňuje a jak čas letí,je mě hůř a hůř...ale prostě bojuju.Izoluji se,přátelé se snaží mě někam tahat.což je pro mě doslova nucení a nebaví mě to.Chci se poprat,ono to zase přejde a za nějaký čas je vše ok,ale ne na dlouho.Šťastná nejsem,to je fakt.
Pokud ty máš vůli zajít k lékaři jdi,otravuje to život.Vím o čem mluvim.Ovšem já to v sobě nezlomím,u lékaře odmítám mluvit.

Reaguji na SOLU: a můžu se zeptat co to u Tebe zpusobilo? Nebo prostě jaké máš pocity? proč se uzavíráš před ostatními Ty? ... 12 let je dlouhá doba Myslím si, že pokud člověk zanevře na život, je to hodně špatně.... kolikrát mě přepadají takové myšlenky, které by mě neměly napadat ani ve snu... sama s tim ted bojuju, snazim se neco se sebou udělat, vzdelavat se, cist...pro neco se nadchnout abych dostala jakoby chut žít... ale zatím je vše pořád marné a vždy to skončí ztroskotáním... Tebe aspon ti přátele ještě někam tahaj, u mě to je možná horší že já už odsekla vše co se dalo... a mozná by bylo dobré promluvit si s lekařem, slyset na to odborný náhled, rádu ...co já vím... ale uprimne si nemyslim, ze bych proste do toho šla... presto vsechno spatne co tady pisu si myslim, ze na to mam porád jeste dost objektivni názor a myslim si ze mluvit o tom muzu i s nekým jiným... kdyz me to zrovna prepadne... a ne na domluvené hodine. Tohle mi nejspis nepomuze, potrebuju si to nejspis sama nejak prepnout.... ale uprimne me desi ta predstava pokud ty se o to snazis uz 12 let

A to mě taky a nahlas je vyslovuji,přátelé mě už takovou berou,pro mě život není takový zázrakpro někohp to zní asi šíleně,ale je to tak.Neříkám,že jsem zapšklá a nespokojená atd..to ne,okolí mě vnímá jako veselou a ulítlou,i jsem,ale pak přijde krize a je to.

Plno životních tragedii a tím nemyslím to,že by mě nechal chlap..ale pro mě opravdu závažné situace a ztráty.Je pravda,že to uzavírání se do sebe(a celkem na dlouho) u mě vždy vyvolá vždy nějaká negativní změna.A za poslední leta jich je nějak moc

Pocity?No strašné,úzkost,strach,jsem plačtivá atd..ale písnu Ti SZ,nerada se o všem moc rozepisuju takto

Ale já bojuji sama,odbornou pomoc odmítám a to je špatně,vím to.Ale pořád si říkám,že to musím zvládnout,ale už je to občas hodně těžké....nenech to zajít tak daleko jako já.Až se složim,asi teprve pochopím,že lékař je na místě.

řekla bych že jsem taky taková, vždy jsem byla... veselá i ulítlá... sve blizké jsem vždy podpoříla ve všem, nadchnula je at se pusti do veci nad kterými premysli, vzdy jsem se snazila at lidi kolem me mysli pozitivne...ale sama jsem uvnitr sebe jedna hromadka nestesti.

To mě mrzí, nejspíš bychom si rozumneli...mě život prijde tak tezkej, ze by me pouze rozchod s chlapem taky tolik nerozhodil... vse se to nahromadi,tezke zivotni situace a pak samozrejme i zklamani v okoli a ztraty blizkych... a pak uz staci jen nejaka zmena a jsem v pytli doslova
Určitě si SZ ráda přečtu a následně odepíšu. Ono je fajn najít v někom pochopení.... možná to i něčím pomůže... to že si o tom mužou dva popovidat jelikož vědí, že určitým zpusobem jsou v tom spolu.

Máš SZ a vím,proč se nechci rozepisovat zde,již jedna uživatleka toto proti mě použila v SZ.

Určitě umíme 100% pochopit co druhá cítí,jelikož to máme hozené stejně,ale to stejně neřeší situaci a měla bys být lepší než já a něco s tím včas udělat

Taky mívám špatné období. Dřív jsem se ze všeho uměla víc radovat. Na internetu jsem si o takových depresivních stavech hledala už hodně informací, takže chápu, když má někdo podobný problém. O svých problémech s nikým moc nemluvím, se vším se snažím vypořádat sama, málokdo to totiž pochopí a někteří lidi se pak na vás dívají jako na labilního člověka. Teď přemýšlím o doplňku stravy s názvem Modin, který zlepšuje náladu a pomáhá proti depresím.