V kolika letech mít první dítě?

Maria: škoda jen, že ta pouta pro lidi často tak málo znamenají.

Karin
Opravdu znamenají tak málo ?
Nemyslím.
M.

Ahoj.První dítě 23 let, druhé 24 a třetí 28...nelituju a s manželem bychom na stará koulena ještě jedno rádi..ale člověk si plánuje. Jsem ráda, že je mám, za 10 let už by nám to třeba nešlo...a život bez dětí ( klidně i adoptovaných) si představit neumím.

Bohužel to pouto občas chybí. Třeba mojí matku podle mě žadne pouto s nami nespojuje. Je věčně nespokojená, přitom nemá duvod, stalé nam se sestrou řiká že jsme ji zničily karieru, že to že se moje mladší sestra narodila byla jeji životní chyba. A i takové připady jsou

Paradoxní na tom všem je, že v mém okolí nikdo dítě po 40 nemá a já sama jsem o tom nikdy neuvažovala Jen se mi nelíbilo, cos psala o starších rodičích, nic víc

Každopádně ti závidím tu jistotu, že je mít nebudeš

Maria: Myslela jsem to tak, že právě v rodinách je často spousta konfliktů a zbytečných schválností, kterými si lidé spjatí krevním poutem činí ze života peklo, bohužel. Třeba jednou ten malý chlapeček té starší maminky ji bez mrknutí oka odloží někam do ústavu z jiných důvodů než nezbytně nutných (tím, že to tak nebude, si nemůže být jistý nikdo, kdo má děti a kdo by na to myslel, když jsou malé, že?) Já jsem asi celkem pesimista, možná je to tím, že sama děti ještě nemám.

mám už dvě, to mi bohatě stačí. A i kdyby jsme s manželem spolu nezůstali, po 40 si dítě rozhodně pořizovat nebudu, pro mě by to znamenalo, pořídit si je na starý kolena.

A co se ti nelíbilo , že mi to nepřijde fér k dítěti....a pak vlastně nefér vůči rodičům, kteří už se nemusí dožít některých věcí???
No ale jak jsem psala, nechme toho, zrovna se učím posílat SZ, teprve dneska jsem přišla na to, kde jsou

já mám 24 a mám dvě mimi 1 a 3 roky. a jsem ráda, protože kdokoliv se z naší rodiny snažil o dítě později, tak měl problémy (moje babička po mámě nemohla 13 let otěhotnět, její sestra má jedináčka, protože už pak víc dětí mít nemohla, máma musela ve 40 na operaci ..) a já sama jsem před otěhotněním neustále 2 roky krvácela a nikdo mi nedokázal říct proč. takže už jsem mimi moc nedávala - nechali jsme tomu s mužem volný průběh a naštěstí mimi máme Ale musim říct, že co jsem byla na gynekologii a pak v porodnici bylo tam plno maminek co musely na inseminaci nebo na umělé. Nebo měli hoodně rizikové. Zdá se mi,že toho moc přibývá.

Jo, ještě chci podotknout, že jsem nechtěla a ani neřešila, že starší rodiče nemůžou poskytnout svým dětem dostatek lásky. Jen ten jejich společný čas, je podle mého názoru kratší.

Přesně tak, nejsem žádná výjimka, je nás dost. Teď jsem skončila Bc., ve třídě nás bylo 36 lidí a jen 5 živili rodiče - byla jsem na denním studiu. Takže minimum nás určitě není

Maiden
Ptala ses, co se mi nelíbilo , tak tohle:

K té mojí poznámce, že ti závidím jistotu - nemyslela jsem to tak, že ty jsi si jistá, že je mít nebudeš, ale to, že tuto situaci máš ošetřeno 100% zdravotně prostě jen vtípek, neřeš

A jinak ti přeju, ať dítka rostou pěkně z vody

Já mám dítě ted ve 23, dětátko bylo nechtěné ale ted jsme za něho rádi. Na druhou stranu mám staršího partnera tak je fajn že je otcem dřív než dědečkem

já jsem se také narodila starším rodičům, mtaka měla 34 a otec 37, je mi 40...tehdy to byl opravdu neobvyklý věk na děti...navíc jsem byla poslední, měla jsem starší sourozence, ta nejstarší by mi mohla být matkou, byla jsem ve třídě jediná s takto starými rodiči, jen jedna spolužačka na tom byla podobně, ale to proto, že mezi jejím otcem a matkou byl obrovský věkový rozdíl.Když jsem byla malá, tak jsem si to neuvědomovala, že by věk mohl představovat nějaký problém.To jsme pocítila naplno až v období dospělosti , kdy jsem zjistila, že to bude pro mně pěkný oříšek.A taky byl.....ale ten věk tam hrál roli pouze okrajovou, hodně myslím záleží na úrovni toho člověka, na jeho stupni vzdělání a na ochotě vést své dítě správným směrem, na snaze přijímat nové věci a jít s dobou a ne prosazovat doma styl výchvy, který byl typický pro zaostalou vesnici 50.let.Na věku rodičů až tolik nezáleží, staře a zpátečnicky mohou působit i rodiče mladí, ať už se to týká doby, kdy jsem byla vychovávána já, a nebo současnosti, kdy já jako stará prvorodička vychovávám svoji dcerku.

Moc mne mrzí, že to mamka bere takhle. To je moc smutné. Doufám, že ses s tím dokázala nějak vyrovnat... Nepříjemnej pocit do života, úplně je mi smutno...
No, aspoň vidíme, jak málo na tom věku záleží, nejdůležitější je prostě chtít!
ˇ
Je dokázáno, že "pozdní rodičky" se dožívají vyššího věku.
Navíc se dnes natolik zvýšila předpokládaná doba dožití, že si ty "pozdní rodičky" užijou s dětma až až...
Takže chtěné , jenom neplánované. A život není plánech

Mohu se zeptat, v čem ten "oříšek" spočíval? Já jsem nikdy žádný nenašla (ale jsem mladší než ty, 24let, takže už jsem vyrůstala přeci jen v jiném prostředí)