Vše na co sáhnu, zkazím - co dělat

Nemyslet na to !
Když si budeš říkat "zase něco pokazím" , tak si to akorát přivoláš a opravdu přijde něco dalšího co pokazíš. Mysli pozitivně. Zabírá to, opravdu

Reaguji na heel.lover: Ono to zase není tak lehké, vždycky se akorát rozbrečím, protože neunesu ty řeči jiných

Souhlas!

Jsou období, kdy jsem na tom úplně stejně. Opravdu nejde poradit nic jiného než nemyslet na to. Když už se něco takového stane, třeba že něco rozbiješ, ber to s nadhledem, řekni si, že vlastně o nic nejde, na světě jsou mnohem horší věci než rozbitý talíř. Když jsem já byla mladší a prožívala jsem takové to období smůly, vždy, když jsem něco zkazila, musela jsem si nějak vybít vztek. Většinou jsem do něčeho praštila nebo kopla, čím se samozřejmě nevyřešilo vůbec nic, jenom mě pak hodně dlouho bolela ruka Navíc mě to vždycky naštvalo a znervóznělo tak, že jsem vše kazila ještě víc.

Když třeba teď něco doma rozbiju, už to tak neprožívám. Opravdu se na to dívám s nadhledem a ještě si z toho dělám srandu ve stylu, že až dostuduju a najdu si práci, budu ještě několik let mamce splácet dluhy za zničenou domácnost

Reaguji na MerciLean:
Můžu se zeptat, kolik Ti je? Žiješ ještě s rodiči nebo máš už svoji domácnost? Já taky dřív bývala nešikovná, taková "gramlavá" - měla jsem pocit, že mi pořád něco padá apod. A od té doby, co mám svoji domácnost, tak jsem šikovnější, časem jsem si uvědomila, že už vůbec nemívám takové "nehody" jako dříve. Myslím, že to chce jen zkušenosti a praxi v manuálních činnostech a domácích pracích, ta zručnost a šikovnost v těchto věcech není vrozená a chce to jen čas, tak se tím netrap Až ta okna budeš umývat po sto padesáté, nic už určitě nerozliješ Párkrát Ti vyteče v toustovači náplň z toustů a připálí se, tak si to pro příště zapamatuješ a dáš do toustů třeba míň náplně a necháš je tam kratší dobu, nebo během opékání zkontroluješ... Atd. atd., až si časem uvědomíš, že se Ti už žádné podobné nehody nestávají

Já vím, že je to těžké, ale nad řečmi jiných zkus mávnout rukou, oni taky nejsou dokonalí. A pokud tím máš na mysli rodinu, tak moc hezké to od nich teda není, měli by Tě spíš podpořit!

já sem taky docela velký nemotora a mě teda nepomáhá nad tim nepřemýšlet, protože to právě věci rozbíjím a padají mi, ja když v práci nesu tác s pitím, tak se nad tim soustředim a snažim se to nerozbít, to je pak všechno v pohodě, ale jakmile nepřemýšlím a neřeším to, tak už to padá

Podle mě je tohle všechno jenom a jenom o psychice.

No tak já na tom nejsem lépe. Nedávno jsem si sedla u přítele na zahradní sedačku... no co se nestalo? Propadla jsem se. Ještě teď se mi smějou. No když vyndávám nádobí z myčky, tak to dělám tak pomalu, abych nějakej ten talíř nerozbila. A úplně nejhorší je, když mi přítel půjčí auto, mám takovou hrůzu abych to někde nenabinčila. Hodně lidí mi také říká, že jsem strašnej plašan.

Myslím, že je to v hlavě. Taky to znám, když něco pokazím a příště u nějaké činnosti vzpomínám, opět to těma myšlenkama přivolám. Je to začarovaný kruh, musíš jej přerušit a říkat si jak si šikovná a myslet hlavně na to co se ti povedlo, co jsi udělala dobře . Určitě se ti min. 95% věci daří a 5% po*eláš. Mysli na tu většinu Podívej se na film Miluj svůj život, mělo by ti to pomoct

17, u rodičů jsem na 2 víkendy v měsíci, v týdnu jsem ve škole a ty zbývající 2 víkendy u přítele

No, my máme takovou rodinu napůl.. nežijeme ani jako rodina, máma se ke mně chová slušně jen když něco potřebuje a táta se vrací domů pozdě v noci..

už koukám

Z toho si nič nerob...ja som nám doma porozbíjala za 2 mesiace skúškového 7 pohárov.... (hrnčeky) priateľ si minule už nemal do čoho urobiť kávu....

na sesternicinej svadbe mi spadla prepravka s vodkami asi polovica sa rozbila

já sice nic neničím, ale zato mám pořád malé úrazy - modřiny, ranky, škrábance, atd. někdy vypadám jako týraná žena...

Reaguji na MerciLean: Tak to jsi ještě mlaďounká, já věřím, že to časem bude v pohodě... U mě to tak bylo. Vzpomněla jsem si na jeden dobrý příklad mojí nešikovnosti, když jsem byla mladší - koukali jsme s přítelem a mojí ségrou doma na film, měli jsme velký pytlík chipsů a mně se ho, ani nevím jak, podařilo celý vysypat na zem Nebo jsem se kolikrát spálila o žehličku... Jo a rozbitých skleniček a hrníčků u nás bylo nepočítaně, to vlastně dodnes... Dělat se proti tomu preventivně asi nic moc nedá, ale jak budeš mít víc zkušeností, zlepší se to. Hlavně to ber s nadhledem, není to nic tragického