Nějak nevím jak dál... všechny prkotiny hrozně řeším, i když vím, že je to zbytečný.. Např. mě čeká státní maturita a mě vadí, že nebudu končit jak ostatní v květnu, ale až v červnu a už mě napadají myšlenky s tím seknout... Blbost co? Nebo vím, že klukům se líbí brunety a tak mám v hlavě zakódovaný, že mě si nebudou jako blondýnky všímat.. Nebo mi přijde že na co ten život vlastně žiju, když to nejlepší je za mnou, protože dětství ani dospívání jsem si ani trochu neužila.... Nevíte jak se zbavit těch pocitů, že je všechno špatně?



Poslat SZ
Galerie obrázků
a honí se za něčím a myslí si že je to udělá štastnými...a přitom se to pak nekoná..pak nastává frustrace atd... každý jsme originál a někoho uspokojuje kariera, jinýho koníček, někoho cestování... jde o to zjistit co uspokojuje tebe... sebepoznání trvá nějakou dobu není to hned... tak si třeba každý večer před spaním řekni co jsi ten den dělala a jak moc se ten den citíš štastná a spokojená...a proč..a naopak - neštastná a proč.

Já se maturity taky bála a dnes na ni krásně vzpomínám.