Ahoj holky, mám takový problém ohledně vztahu. S přítelem jsem přes tři roky, všechno klape, skvěle si rozumíme, šíleně mě baví s ním trávit čas, rozumíme si, stále si povídáme a ani bych moc nedokázala určit o čem, prostě o všem. Jsme ve vztahu otevření, říkáme si vše, komunikujeme, podporujeme si, věříme si o sex je dobrý, zkrátka všechno dobré. Akorát časem mizí motýlci v břiše a takové to těšení, že odpočítáváte hodiny. A když koukám na to, jak se lidé rozcházejí, protože je to už nebavilo, zajímám se o to, jak dlouho spolu byli, protože se bojím, že se nám to stane také. A jak se toho bojím, tak jsem si do hlavy začala natloukat, co když mne to už také nebaví, co když se netěším a co když mne to přestává bavit. Přitom vím, že to není pravda, tyto myšlenky na mne přišly až po té, co jsem se začala bát, že nám to jednou skončí. Jakmile si na toto vzpomenu, hned si pokládám otázku "baví mne to?", přitom dokud si na to nevzpomenu, šíleně mě to baví. Když jsem s ním, je mi vážně super, ale jakmile jsem sama, zase na to myslím. Je to můj vsugerovaný problém a nevím, jak ho z hlavy vymazat. Nemáte některá z vás užitečnou radu, jak se přestat zabývat zbytečnostmi? Je opravdu zbytečné se trápit, protože vím, že máme super vztah a tato otevřenost je podle mne lepší než to začáteční motýlkování v břiše a stydlivost. Ale nevím, jak se toho zvláštního pocitu zbavit.... Snad můj problém chápete, mnohokrát děkuji.