Ahoj :/ Můj problém se táhne již dlouho, tak 9 měsíců jsem v neustálém stresu, tlaku, nervozitě. Jsem totálně vyčerpaná. Padají mi z toho všeho dokonce vlasy, celkově už i tělesně jsem v příšerném stavu. A důvod ? Chodím do školy ( střední vzdělání už mám, jde o vš), která je nad moje síly. Ne znalostně,v tom problém není, a chtěla bych něco takového dělat. Ale nemám to tam ráda. Vadí mi už atmosféra školy, hrozně se přemáhám do učení, chtějí tam po nás různé akční úkoly, na které já nemám nervy. Kdybych se bezjakehokoliv následku mohla rozhodnout co teď, okamžitě bych skončia. Nejde o konkretní školu, ano je mi to tam nesympatické, ale to je jen bod číslo dva, k bodu číslo jedna, že už nemůžu vydržet studovat.Nutně potřebuju klid a ta škola mi ho prostě bere, už nechci studovat. Jenže, i třeba zde na omlazení kam jsem koukala, se pořád dočítám, jak dneska bez vzdělání nic nikde...tedy na vyjímky. Slyším to od mamky, od učitelů, pořád jen učte se, snažte se, jinak bude zle. Já se hrozně bojím té školy nechat, že mi to pak bude líto, že nemám vyšší vzdělání než maturitu. Celkově vzato, se mi ani do práce ještě nechce. Ano to zní jak od rozmazleného fracka. Ale já už nevím jak dál, půl roku se rozhoduji, co dělat. A já nevím. Doslova mě to ničí. Z toho všeho je mi čím dál hůř, přestávám zvládat i normální věci,hádám se s lidma,pořád dokola jen myslím na to co mám dělat....
byla jsem kvuli toho u psychologa, ten se vyjádřil, že to je období rané dospělosti nebo tak nějak a že to zmizí...nemizí to už skoro rok a všechny moje síly jsou někde,pořád se snažím držet, abych nedopadla "za pultem" jak všichni povídají...neprožil jste někdo něco podobného ? Je to dneska s tím vzděláním opravdu tak horké ?