Je to jedno s druhým, trápí mě toho vícero, jenže kde začít. Bydlím u rodičů, je mi 27, příteli 34. Ráda bych se osamostatnila, ale zatím to moc z finančních důvodů (rodičů) nelze. Přispívám jim na bydlení nemalou částkou a nemůžu je nechat v rejži-však ať si poradí nějak.. To jim prostě neudělám. Je to ale na úkor soukromí, psychické pohody atd. Já bydlím v Praze, přítel kousek za Prahou.
Další věc, co mě trápí je samo sebou chlap. Jsme spolu 4,5 roku. Jenže teď jsme se začali z ničeho nic odcizovat. Ze začátku bylo všechno fajn, psal mi jak se těší až mě uvidí a i když moc nebyl na dokazování lásky slovy, cítila jsem z něj, že mě má rád. Asi za to můžu já, přišlo mi normální být denně v kontaktu, že jsme si alespoň třeba napsali když už se neviděli. Prvního půl roku mi psal i sám několikrát denně co dělám a co mám v plánu atd.. Ale nikdy mě nepředstavil nikomu, moje okolí zná, zná i moji nejlepší kamarádku a celou početnou rodinu.. já od něj nikoho. Teď z ničeho nich to začalo chladnout z jeho strany. Vidíme se tak jednou za měsíc. Napíšeme si ob den a to tak, že mi ráno přijde sms Dobré ráno, já odepíšu a tím to končí. On se nestará co dělám a mě to hlodá v hlavě, v noci kvůli tomu nespím. Promluvit si s ním ani moc nejde, nemá zájem něco vztahového řešit. většinou zastává heslo však ono to samo nějak dopadne. Nechápu tu změnu
Přitom když se vidíme, cítím z něj, že mě má rád, objímá mě, hladí, usmívá se na mě.. prostě nechápu..
Ani nehledám, že mi poradíte co s tím dál nebo proč se to pokazilo. Jen spíš potřebuju psychickou podporu jak teď dál.



Poslat SZ
Zeptat se ho na to? Uhodit na něj? Poptat se na něj známých kolegů? 
Vím o čem mluvím, zažila jsem to jednou takovýhle vztah a po 4 měsících věčného vymlouvání se, proč a kam nemůžeme nikam jít atd sem ho opustila a udělala jsem dobře
No a dneska mám super chlapa, kterýho miluju, věnuje se mi naplno a nic mi s ním nechybí 