Vždy říkat pravdu nebo raději milosrdně lhát?

Reaguji na zabvicka: A co konkrétně ti vadí? Třeba ti pomůžeme vymyslet nějakou diplomatickou odpověď, aby jsi nemusela lhát ale zároveň nikoho neurazila

Reaguji na aksile2aksile:
Nejvíc jejich děti, ale celkově se tu necítím dobře.

Já jsem dřív byla hodně tolerantní a shovívavá a říkala milosrdné lži kamarádce a pokaždé, když jsem jí řekla pravdu, hrozně se urazila a pomalu mě mazala ze života. Což nebylo dobře. Nejen, že jsem se musela stále přetvařovat, ale emočně mě vysilovalo si pořád něco vymýšlet, nebo ospravedlňovat to, co si opravdu myslím. Proto jsem přešla na pravdu. Říkáním pravdy posunete vztahy kolem sebe na úplně jiné úrovně a odstraníte ty nezdravé, takže pravdou jen získávám.
Občas samozřejmě řeknu nějakou tu lež, ale to jen v neosobních vztazích... ale i tak, můžete říct pravdu asertivně a být zdvořilí, dobře podaná pravda je mnohdy lepší než špatně řečená lež

Reaguji na zabvicka:
A ty jsi u těch lidí v podnájmu,nebo proč jsi u nich? Od toho se pak dá nějaká odpověď lépe vymyslet....

Strašne. Ja preferuji tedy bud pravdu, nebo nekomentovat. To o tom že krása není nejduležitější mi příjde dost drsne. Spíš bych vyzdvihla jine přednosti holčičky.

A taky je rozdíl zda řeknete že se vám nelíbí barva ne stěne kamaradčin obývaku nebo že krasa není všechno na její dítě. Prostě to chce i trochu taktu.

Já sice dítě mám, ale je potřeba se na něj dívat reálně, neshazovat, ale přitom prostě upozornit na jeho nedostatky.
Tvrdit matce, že má krásné dítě, i když v kočárku vozí něco podobného spíše opici, mi nepřijde to nejlepší, čím dřív se s tím smíří matka, tím lépe pro dítě.

Reaguji na Juu:
Slečna zakladatelka je v zahraničí jako aupair. Nevím no, já bych tam zůstala, hlavně bych si předem rozmyslela, jestli na to mám hlidat děti v cizí zemi. Oni většinou s "nanny" počítají a je to na ně podraz.

Řekla bych, že děti nezvládám a že jsem se rozhodla, že chci jet domů. V tomhle případě by mi bylo trapné lhát, protože jim to stejně bude jasné.

Záleží na situaci, v té tvojí bych řekla, že je to těžší než jsi čekala, stýská se ti po rodině a přátelích a proto ses rozhodla vrátit se domů. Pochopitelně jim to musíš říct s dostatečným předstihem, aby se podle toho mohli zařídit.

Osobně mi nepřijde žádné mimino krásné, tak vzhled vůbec nekomentuju, však ty děti z toho většinou vyrostou To cos psala by mi přišlo spíš jako provokace

Bych tě poslala do řitě, nedostatku .

Abych řekla pravdu tak párkrát jsem se setkala s lidmi, kteří byli hrozně netaktní a nevychovaní a tvrdili o sobě, že jsou hrozně upřímní a řeknou vše na rovinu - plivou své jedy jak se jim hodí - tu kamarádce, že fakt přibrala, tu druhé, že se jí udělaly vrásky, tu další kamarádce, že její menžel po ní mlsně koukal, takže v tomhle případě mám raději lidi, kteří mají v sobě takt a dokážou se vyjadřovat bez toho aby ubližovali.
K případu tazatelky bych asi byla upřímná natolik, že nemohu setrvat a jaký s tím mám problém bych sdělila jen natolik abych se dotyčné rodiny nedotkla, popř, se vždy mohu omluvit na osobní důvod o kterém nechci mluvit, na to má každý právo a je to někdy lepší než mlátit nesmysly o nemocných babičkách.

Upozornit na nedostatky dítěte v kočárku? Co to proboha je? Já myslela, že tady chodí normální lidi.

Upozornit na nedostatky dítěte v kočárku? Co to proboha je? Já myslela, že tady chodí normální lidi.

Asi tak.

To je pěkný....moudrý.

Je velký rozdíl mezi upřímností a neomaleností. Vždycky to jde říct taktně- pokud se na akci necítím dobře, můžu říct, že mi není dobře a odejít, a nelžu, protože mi tam dobře není. Když se mi nelíbí dárek, můžu říct, že je "to zajímavé" a zase nelžu...