Vzpomínky na bývalé lásky - jsou špatné?

Nevidím na tom nic špatného. Já mám taky schované různé věci po mých ex-jak sama říkáš, je to nostalgická vzpomínka, mám to všechno v jedné krabici, která už nebyla roky otevřená, ale když jsem se do ní dívala naposled, tak to bylo moc milé vzpomínání-mám tam nějaké dopisy, lístky z festivalů, drobné dárky, od jednoho ex dokonce básničky(to jsme byli opravdu hodně mladí ),deník, který sem si psala v době od cca 15 do 22, fotky mám na externím hard disku, přítel o tom ví, a rozhodně to nijak neřeší. To, že bych to vyhodila, minulost nesmaže, že jo
Takže za mě to problém není-samozřejmě, pokud to má člověk v sobě uzavřené, a bere to opravdu jen jako vzpomínky.

Díky, jsem ráda, že má někdo podobný pohled jako já Akorát nemám tak tolerantního přítele, tváří se naštvaně, když o někom z mých bývalých padne jenom slovo (a dávám si na to pozor, za dobu, co spolu jsme se to stalo asi jenom dvakrát a o nic nešlo, jenom nějaká běžná souvislost a vím, že mu to dost vadilo). Samozřejmě ty kapitoly v mým životě jsou uzavřený stoprocentně, jen jsem prostě takovej trošku staromilec, nechávám si vzpomínky i na dětský tábory a podobně no, je to taková trošku moje záliba Blbý je, že není srovnání z jeho strany, měl hodně holek, ale nic z toho nebyl vážný vztah, který něco vydržel. Tkaže se asi pro něj budu muset obětovat a asi se většiny věcí zbavit :/ Rozhodně ale nevyhodím třeba šperky, co jsem dostala a tak, jsou moc pěkný, i když je nenosím, určitě ne teda před přítelem, přijde mi to vůči němu blbý, i když on neví, od koho moje šperky jsou. Ale nosit třeba stříbrný srdíčko, který mi on nedal, mi přijde trošku jako provokace Ale myslím že to, že si je nechám v krabičce a možná párkrát vezmu na sebe by snad mohl vydejchat, ne?

Hele, tohle je asi individuální, naíc, tvůj přítel bude +- stejně starý, jako ty, tak ho možná tyhle věci víc žerou( ikdyž u někoho, to nemá nic společnýho s věkem ). Já mám staršího partnera, a ten to prostě neřeší-o minulosti mluvíme naprosto normálně a bez emocí-víme, že je to uzavřená kapitola. Tečka. Navíc on je rozvedený, a má dceru, takže tam ty vazby na minulost jsou nesmazatelné Všechno je jen o kompromisech-jak říkáš, neprovokovala bych stříbrným srdíčkem na krku, to ne, přišlo by mi to vůči němu hloupé, ale rozhodně bych se nevzdávala vzpomínek, někam je ulož, třeba u rodičů, vždyť o té krabici se vzpomínkama nemusí ani vědět. Určitě bych je nevyhazovala, mrzelo by tě to-navíc, vzpomínky budou vždycky, ale přítel může být za pár týdnů/měsíců/let jiný, a ty by ses tloukla do hlavy, že jsi to kvůli nesmyslné žárlivosti vyhodila.

Díky moc právě jsem přemýšlela jestli mám teda všechno vyhodit a moc se mi nechtělo, no :/ Můj přítel je dokonce o pár měsíců mladší. Mě už bylo 25, jemu bude za čtvrt roku a je fakt, že já asi toho mám za sebou trošku víc, takže nevidím v minulosti problémy, ale on evidentně pořád ano, tak taky doufám, že čas to porovná Je fajn, že vy jste s přítelem k sobě tolerantní, my se taky snažíme, ale kompromisy budou potřeba vždycky

S tím věkem jsem si to tak nějak myslela(myšleno v dobrém, nerýpu) No jo, možná se prostě necítí dobře při představě, tvých bývalých apod. Tudíž bych to vyřešila tak, že bych ho zbytečně jak to říct" neprovokovala", ale věci bych nevyhodila-dala bych je do krabice, krabici třeba na půdu, do sklepa, nechat ve skříni u rodičů a šmitec. Vůbec bych mu o tomhle neříkala, ani to s ním nijak neřešila-jsou to jen věci, a vzpomínky-prostě tady nevidím důvod, proč mu to říkat, a ani to nevidím, jako nějaké lhaní, nebo zatajování.
Nebo se v nějaké vhodné chvilce o tom pobavte, řekni, že jeho pocity chápeš, a nebudeš třeba nosit šperky od bývalého, ale uložíš si je jako vzpomínku do krabice, do které se stejně nechodíš dívat, ale chceš je mít uložené, jako vzpomínku-podle mě, je tohle kompromis. Ale pokud by můj partner chtěl, abych tohle vyhodila, tak bych neustoupila.Kompromis ano, ale ne za každou cenu

Já většinou vše vyhazuji, mažu, ničím....

No a jinak pokud mám pár neutrálních drobností od bývalých a líbí se mi (ty drobnosti ), tak si to nechávám, ale emoce už kolem toho ani nejsou, tak není ani důvod vyprávět o původu těch věcí současnému příteli. Ovšem on je flegmatik, takže je to stejně jedno.

Jednou se mi tedy stalo, že jsem dostala krásný šperk, nic drahého, jen pozlacený bílým zlatem... a neskutečně se mi líbil (i když jsem se o žádný dárek podobného typu neprosila, ale byl mi vnucen ), tak jsem ho chtěla nosit i po rozchodu (vrátit bych ho stejně osobně nemohla, protože by zas byla scéna, ať ho neopouštím), ale jak se rozchod konal plus mínus ve zlém, tak jsem pak na ten šperk dostala kontaktní alergii a nic nepomáhalo a musela jsem se ho zbavit. Do té doby než jsme se s dotyčným tak rozkmotřili, mi žádné potíže šperk nedělal. Dost divný, co?!

Reaguji na Kaja555:
zajímavý, asi to ten šperk tušil

Já třeba vyhodila věci jen od jednoho mýho ex-rozchod byl hodně ve zlým, na toho člověka žádnou vzpomínku mít nechci. Ale u ostatních si ráda zavzpomínám-tím spíš, že se nevídáme,jen občas neutrální sms na vánoce apod. A od jednoho ex mám třeba naušnice s diamanty-sice je nenosím(dnes už to není úplně můj styl, ale 1-2 do roka je využiji), ale byla bych blázen, je vyhazovat On je zpět nechtěl, když jsme se rozešli, takže jsem si je nechala-a fakt na tom nevidím nic špatnýho

Jo, taky jsem pak měla ještě jeden vztah, kterej stál za nic (slušně řečeno) a všeho jsem se zbavila - nechci toho člověka nikdy v životě vidět a nejlíp úplně tu dobu vyškrtnout ze svýho života. Hodně lidí podle mě vyhazuje věci z podobnýho důvodu nebo prostě aby snáz překonali bolest z rozchodu. Ale u vztahu, na který nemám žádné zlé vzpomínky a vše skončilo v dobrém, možná bychom byli i kamarádi mi to přijde trošku jiné, je to škoda to všechno jen tak zahodit, byl to prostě člověk, kterej byl součástí 4 let mýho života, něco mi dal a něco vzal a určitě ho nejde jen tak smáznout a tvářit se že nikdy nic takovýho nebylo. To, že mám schovanou fotku svýho prvního pejska neznamená, že toho současnýho miluju míň (nevím, jestli je to dobrej příklad.) A mít diamantový naušnice, tak si je taky nechám a občas i vezmu. Mám z dřívějška šperky opravdu moc hezký, nechci je vyhazovat jen proto, od koho jsou. - Prostě je to šperk kterej mi sluší a líbí se mi

Je vidět, že to vnímáme podobně Jen ti tedy nezávidím ten postoj přítele. No, snad se vám podaří najít nějaký vhodný kompromis. Ale za mě-nic nevyhazovat, pokud to tak ty sama nechceš a necítíš.

Reaguji na aksile2aksile:

Dík moc,asi jsem potřebovala nějaký ujištění abych si nepřipadala hloupě nebo aby nehlodalo svědomí

Také mám pár vzpomínek, které nevyhazuju. S takovými věcmi se ani nikomu nesvěřuju. Prostě jsou moje a nikomu do nich nic není. A už vůbec nikdy bych je nevyhodila kvůli žárlivému chlapovi. To by se totiž časem taky mohl stát jen "vzpomínkovým předmětem" v mé sbírce.

Přesně tak!

Reaguji na Helmut:

hezky řečeno