Začarovaný kruh

Asi jde o to, co od života chceš. Muže, který ti bude oporou, nebo muže se kterým si užiješ víc dobrodružství? Chceš pomaloučku rodinu, nebo si chceš spíš užívat mládí?

Proč to po 4 měsících skončilo s tím druhým?

Reaguji na Rebarbora: obojí. Nejradši bych obojí. Mám prostě pocit, že ani jedno bez druhého ve vztahu pořádně nejde a vždy to tam bude chybět. Rodinu zatím určitě nechci. Skončilo to před pár dněmi, už vlastně xkrát, ale vždy jen z důvodu, že jsem mu nechtěla ubližovat, právě proto, že jsem nevěděla, co vlastně chci. Ale ve mě to stejně neskončilo. Jak píšu.. nedokážu v sobě ukončit ani jedno.

Reaguji na Betynka57: .................Jednoho miluji a do druhého jsem zamilovaná - myslím, že sis odpověděla sama. Milovat je o hodně víc než být zamilovaná

Já bych si vybrala toho druhého, protože peníze se dají vydělat vždycky, ale kde není chemie, tam to je, nebo aspoň časem bude, o ničem. Ovšem taky ber v potaz jestli tě bude chtít zpátky, když jsi ho po 4 měsících odkopla kvůli penězům.
Nebo hledej dál, snad to nejsou poslední dva chlapi na světě. Než ve 24 trávit čas s nějakým nudným patronem, to radši být sama.

Žila jsi s ní tři roky a pak ho opustila ? A myslíš, že by se k tobě ještě chtěl vrátit ? Říká se: Pokud milujete dva lidi najednou, vyberte si toho druhého. Protože kdyby jste doopravdy miloval toho prvního, nikdy se do toho druhého nezamilujete.

Těžko říct. Podle mě záleží na prioritách ženy. Já osobně bych brala toho staršího, protože pro mě stálost, jistota, opora do života apod. je zkrátka a dobře víc než náboj, živelnost a bláznivost (protože to je mnohdy jen dočasné a způsobené čerstvostí vztahu). Otázkou taky je, jestli tě vlastně ti oba dva vůbec chtějí.
Já byla v podobné situaci. Dřív jsem si to malovala jinak, dneska vím, že jsem měla zkreslené vnímání. Ale tehdy jsem to vnímala takhle: S jedním jsem byla pět let. Byl to přitažlivý chlap, bylo mi s ním fajn, měli jsme podobné zájmy, srdce k němu furt táhlo, ale měli jsme odlišnou vizi do budoucna. S druhým to bylo bláznivé. Zamilovala jsem se do něj, byl inteligentní, sexy, dobrodružný, mozek mi říkal, že bych to s ním měla zkusit. Ale to srdce si tehdy nedalo poručit. A jak to dopadlo? Jsem s absolutně jiným člověkem, který má vše. <3

Počkej si na třetího Pokud jsi toho úžasného zajištěného oporu do života po třech letech opustila, tak to asi nebylo až tak skvělé - peníze jsou prima, ale vše se za ně koupit nedá. Pokud ve vztahu už po třech letech chybí to nejdůležitější ( vše, co jsi vyjmenovala ) , tak to pak není vztah, ale spíš takový kšeft z rozumu. Měla jsem něco takového dva roky - peníze a pohodlíčko, přesto to nestálo za nic, déle jsem to nevydržela, zapletla jsem se s kolegou a ani jsem neměla moc chuť to zapírat. Pán zajištěný mne tudíž pohotově vyhodil a já pár měsíců poté poznala svého současného přítele, který je pro mne naprosto dokonalý. Mělo to tak být.
A ten druhý - nemít peníze ve 24 letech je normální, já v tom věku kolikrát neměla ani na rohlíky ... On ještě studuje, nebo prostě prochlastá výplatu první víkend a po zbytek měsíce jej živí maminka, nebo jak to je ? Pokud za něj nemusíš pokaždé platit, když někam jdete, tak bych to zas až tak tragicky neviděla. Ostatně, je ti teprv 24, víš kolik lidí ještě v životě poznáš ?
Akorát mne trochu zarazilo, že "vše kolem auta musím řešit sama" ... dneska je spousta ženských single, tak je jasné, že si řeší auto samy - ale ve vztahu by se mi to opravdu nelíbilo. Jakože ty si půjdeš třeba prezouvat kola a on bude sedět v obýváku a koukat na Sama doma ? Takové věci se dělají spolu ... no ale možná, že to jen já vidím tak černě, u mne chlap, který nerozumí ( mému ) autu není chlap

Trochu beru zpět svojí odpověd. Taky myslím, že může chlap mít obojí! Aby to s nim byla zábava a zároveň byl oporou. Takže dost možná sis u těch dvou prostě uvědomila co chceš od třetího. Ale jak říkají holky, prostě ve 24 je normální, že ten chlap ještě zajištěný není. I když myslím, že pomoci s autem by ti měl umět, stejně jako vydělat na to, aby tě mohl pozvat na kafe nebo do kina... Pokud ne, pak bych to brala jako nedostatek snahy. A pokud nejsou oba připraveni do vztahu investovat, nemá to smysl..