Ahoj,
s přítelem spolu chodíme a žijeme 7 let. Plánujeme děti a dům. Děti bychom chtěli zkoušet příští rok. Vždycky jsme si mysleli, že budeme mít i svatbu, ale teď nás to moc neláká a spíš bychom chtěli pokračovat tak jak jsme plus ty děti. Jemu je to vlastně celkem jedno, svatba je pro něj formalita a udělá to, co si přeju já. Čím dál víc začínám přemýšlet o tom, že bychom si opravdu nejdříve pořídíli děti a třeba někdy potom by proběhla svatba....i s dětma 
Vdávání mě neláká, spíš bych to dělala pro prarodiče..nakonec si ale říkám, že ty více potěším miminkem než svatbou.
Potom mám zase dny, kdy si říkám, jestli toho za deset let nebudu litovat..že jsem se jako mladá nevdala.
Chci se zeptat na váš názor. Kdo z vás má rodinu, kterou jste se s přítelem rozhodli založit, ale nevzali jste se..a proč? Nějaké nevýhody? Vdát se teď a nebo počkat?



Poslat SZ
Já bych se bez svatby klidně obešla, ale možná bych toho jednou litovala - nevím. Přítel naopak svatbu chce stihnout před dětmi. Já osobně bych brala malinkou svatbu pouze se svědky, nebyla bych tak nervózní a užila bych si to. I moje rodina by mě v tomto ohledu podpořila, protože peněz za velkou svatbu jim přijde škoda. Ale to asi neprojde přes přítele a jeho rodinu 
vdávat se v padesáti v usedlým kostýmku na radnici, to bych měla pocit, že jsem se o něco ošidila. Ale myslím, že ti úplně nikdo neporadí, to jsou všechno subjektivní názory.
Cíleně čekat na vdávání třeba do 40 mi tedy přijde dost uhozené. Tedy, vlastně celé dlouhodobé žití s jedním partnerem na hromádce mi z ekonomicko - právního hlediska přijde uhozené. Buď dva chtějí být spolu i po pár letech soužití a vemou se, nebo jeden z nich má pochyby a ze vztahu veme kramle. V opačném případě nějaké budování "společného" majetku je jen fikce a nedejbože se jednému něco stane, tak druhý odejde leda s mikrovlnkou pod paží ( obrazně řečeno ) . Píšeš, že plánujete "dům" - hm, a čí ?
A já s ním souhlasím
Galerie obrázků