No, tak jsem si pročetla Tvoje příspěvky tady, a zběžně projela i Tvoje předchozí deníčky, a nezlob se na mě, ale podle mě ses upnula na představu rodiny protože ,,buď teď a nebo nikdy a just!", v jednom z minulých deníčku jsi zmiňovala nepřímý tlak okolí, kamarádky se vdávají nebo zabřezly a Ty nic a hle, najednou se objeví chlap, kterej projeví zájem zakládat rodinu (tak se ptám, co to je za chlapa, který se do toho tak hrne, nemá náhodou on taky pocit, že mu ujíždí vlak? Nejses náhodou tak taky nějaká nouzovka?) a hurá, máš splněnou životní normu, klapky na očích, rozum nerozum, bude svatba a dítě a hotovo, budu jako kamosky.
Jenže udělat si dítě jen tak s někým podle mě není vůbec dobrej nápad, už jen to, že jsi prohlásila 4-5 dní je totéž co žít spolu, mi připadá jakože docela nemáš šajn- ne, fakt to není totéž, já trávila s drahým každé odpoledne a večer a 5x týdne jsem u něj přespávala a až poté, co jsme spolu začali regulérně žít, jsem pochopila co to sakra je zač, teda- zůstali jsme spolu ale byl (a je) to občas boj a fakticky hodně jsme se poznali až po společném bydlení. Poznala jsem jeho naprosté zápory, lezení na nervy, nemožnost ,,zdrhnout" atd. Věci, které nepoznáš, dokud spolu regulérně nežijete. Tak si představ, necháš se v prosinci nastouchnout, po novém roce se sestehujete, týden si užíváš a pak náhodou zjistíš, že rád doma přechovává mrtvoly/pořádá animal hardcore orgie/rád si čichá k sousedovým tangam (whatever, lidí se rozešli kvůli větším drobnostem) a co teď? Ses těhotná, v novým bytě, s příjmením, které Ti najednou připadá odporné a v břiše je potomek takového střeva.
Holka po třech měsících nemůžeš někoho totálně poznat aby sis byla jistá, že je to on, a mít dítě jen pro to dítě, mi připadá uhozený. Já raději budu svým potomkům říkat ,,existuješ, protože jsi důkaz lásky s tatínkem,, než ,,existuješ protože doktoři na mě dělali bububu že mi v tu chvíli bylo úplně jedno s kým to vlastně vznikneš".
Neříkám, že vám to vyjít nemůže, třebas zrovna jo, ale osobně dávám větší šanci vztahů, kde byla počáteční zamilovanost, postupně oťukávání, řešení prvních velkých problémů, ustati nějaké té krize a postupně dojití k té jistotě ,,jo tohle je ten, koho chci za otce mého dítěte", než párů, který se "zná" 3 měsíce/půl roku.
Ale jak říkám, z Tvých příspěvku mi připadá, že ses prostě upnula na představu rodiny a nejede vlak, tady jsi chtěla slyšet jen souhlas a happy endy.
Jo a osobní zkušenost znám, holčina byla s klukem čtyři roky, rozešel se s ní, protože se ještě nechtěl hnát do rodinkovani, potkala kluka, a po třech měsících zabřezla na truc bývalému. Ted má dítě rok a tak před měsícem potkala onoho bývalého, kterému navrhla aby si spolu začali nezávazné, za zády otce jejího dítěte, že kterého dělá jen volá, kterej se "o ní a malého postará" .