Zamiloval se do jiné!

Podívej, pořád je lepší,že Ti to řekl včas než kdyby Tě podváděl a lhal Ti. Může to být tak,že je poblázněný,protože potkal někoho nového,jiného a nový je vždycky lepší nebo se to tak na začátku aspon zdá. Je možné,že si časem uvědomí,že jsi byla lepší a vrátí se,ale na to bych být Tebou nečekala.
V mém případě odešel přítel po 7mi letech za nějakou jinou, po 4měsících si s ní založil rodinu...takže jak vidíš možné je všechno a všechno jde. Být Tebou zkusím to brát tak,že je konec, on se podle toho chová. Co bys chtěla vysvětlovat...řekl Ti,že se zamiloval do jiné, to je snad uplně jasné a hlavně, co chceš vysvětlovat ? To,že se zamiloval do jiné nestačí? Mě to teda stačilo. Až se z toho oklepeš,budeš ve finále ráda,že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Děkuji za názor,mě jde hlavně o to že mi ještě před týdnem říkal jak mě miluje achoval se stejně,planovali jsme dítě,a najednou tohle.Nechapu proč neřekl dřív že není štasný dalo se přece stím něco dělat ale byt semnou dokud nepotká něco lepšího a pak bez vyšvětlení odejít nechápu.

V životě nic není jisté.. Mně také přítel tvrdil jak mě miluje a na druhý den byl konec, takže opravdu se nedivím už ničemu...A i když tomu teď třeba vůbec nerozumíš a snažíš se ptát sama sebe proč se to stalo, tak si piš, že čas to všechno zahojí a ty budeš ráda, že to tak dopadlo, protože jistě potkáš někoho, kdo za to bude stát

Ahoj, asi má zrovna euforie, nová známost, neokoukaná a říká mu co chce slyšet. Žádné důvody bych po něm nepožadovala, taktéž by jsem se mu neozvala, je možné když ho budeš mít na háku, že se ti po čase ozve a bude to chtít vrátit zpět, ale stát se to nemusí, já už nevěřím ničemu jak psaly holky nademnou nic není jisté, neexistuje absolutní jistota, navíc druhému do hlavy nevidíš. Držím ti palce, musela to být pro tebe celkem rána, ale doprošováním se o nějaké důvody rozchodu nic nezískáš.( je zamilovaný a to je ten důvod) Uvidíš sama po čase, že ten vztah nebyl asi úplně ideální, viz pití a nucení do dítěte..nech tomu čas, nic neřeš a zaměř se na sebe, není jediný na světě, uvidíš

můžeš si přečíst pro odhlehčení můj deníček taky ty chlapi nechápu

Máte pravdu holky!asi nemá cenu po něm chtít vysvětlení,ale mě to bez toho prostě nejde,nemůžu to v sobě uzavřít když nevím co k tomu vedlo a kde jsem udělala chybu,nechápu že mu nestojím ani za to aby mi to vysvětlil.a taky nechápu jak muže chtít dva roky se mnou rodinu(a pro něj byla rodina vždy na prvním místě),a pak jako odejde jinde a bude ji chtít zas někým jiným,sakra co tohle je za charakter.

Proboha v jaké to žiji době že lidé ksobě ani neumí být upřímni.

Obávám se,že upřímnost je jedna z nejtěžších věcí a říkat někomu něco nepříjemného je prostě těžké. Takže do určité míry rozumím chování těch chlapů / těch co to dělají,ale to neznamená,že to schvaluju / . Jsou prostě srabíci a neumějí říkat pravdu a podat věci na rovinu.

Ja s upřimností nikdy problém neměla a on to moc dobře věděl,vi že bych ocenila pravdu a stejně na to nemá.

To ale ještě neznamená,že on umí být upřímný ....

Jak si to zvládla po tom odchodu partnera?

Opustil tě kvůli jiné, to je samo o sobě dost srozumitelný důvod. Asi v tom vztahu nebyl spokojený, našel jinou, která mu dávala to, co ty ne a šel za ní. Třeba toho bude časem litovat, třeba si uvědomí, že ta nová není tak dokonalá, jak se mu zezačátku jevila, třeba tě bude chtít zpátky, ale třeba taky ne. Asi buď ráda, že jste od sebe, když tě byl schopný nechat kvůli ženské, kterou sotva zná, nebyla to z jeho strany žádná velká láska.

On prostě možná nevěděl, že může prožívat něco lepšího, než mu nabízíš ty. Chybu nebo něco špatnýho asi neudělal ani jeden z vás, oba jste žili a jednali tak, jak se to vám osobně zdálo nejlepší. Akorát to asi pro oba nebylo to pravý.

Tvůj problém je právě v tom, že to nedokážeš uzavřít, vzít to tak, že se to prostě takhle stalo, že jste pro sebe nebyli ty pravý, že to dopadlo jinak, než sis představovala... Jak jsem už napsala - nejde o chyby, člověk dělá vždycky to, co v tu chvíli cítí jako nejlepší, tudíž chyby v podstatě ani nejsou. Jsou jenom věci, který uděláš... ale z nějakýho důvodu, který měl zase svůj jiný důvod...

Jsi si jistá, že ty sama jsi stoprocentně upřímná, aspoň sama k sobě? Jsi si jistá, že jsi k sobě upřímná, když sama sobě odůvodňuješ, proč jsi s ním třeba nechtěla podnikat nějaké společenské akce?

Člověk se nezamiluje během týdne jen tak, pokud má někoho jinýho, kdo mu dává, co potřebuje. Když hledá něco jinýho, je to proto, že v dosavadním vztahu mu něco chybí. Což neznamená, že jsi nutně dělala něco špatně... prostě jsi to jenom dělala jinak, než jak on chtěl... Nemůžeš ho odsuzovat za to, že chce od života víc. Ty chceš určitý věci... a on taky, jenže postavený na něčem jiným.
Myslíš, že si zasložíš nějaký vysvětlení... Jako vysvětlení čeho? Že chce něco jinýho? Nic si nezasloužíš (ne ve zlém) - vztahy by neměly být o zásluhách a vzájemných odměnách, věci buď pochopíš a pak se s nima můžeš srovnat, anebo je nepochopíš... Myslíš, že ty jemu dlužíš vysvětlení za to, že už neměl chuť s tebou být? Zkus se na věc podívat z jeho úhlu pohledu. = Člověk nehledá jinde, když je spokojený a šťastný s tím, co má. Jestli není, tak to není jenom jeho vina.
Ty se prostě jenom cítíš ukřivděná a tzv. zneužitá. Proč ale? On jakýkoliv vztah je snad zárukou toho, že se city nemůžou změnit na základě toho, co se děje, toho, že se člověk mění a začíná třeba vidět některý věci jinak? Ty to vidíš ze svojí sobecké stránky: Já jsem mu dala svou lásku, pomohla mu.... a on mě přesto opustil... Tím ale ubližuješ jenom sama sobě - vážeš svoje štěstí na někoho jinýho, koho se snažíš si zavázat pomocí (z vlastní rodiny znám takový typy a rozhodně je nemám kvůli jejich pomoci - kterou beru jako jejich svobodnou vůli - radši než bych je měla bez té pomoci). Člověk, který tě bude "milovat" jenom proto, že jsi ho někdy z něčeho vytáhla, tě nemiluje opravdu. Jen se tak nějak snaží být vděčný, protože současná společnost to tak bere = když jsi něco dostal, musíš něco dát na oplátku. Ale dávat se má dobrovolně, jen proto, že chceš... Jestli ty jsi dávala proto, že jsi za to něco čekala (vděk, lásku), tak jsi stejně nedávala upřímně.
Opravdu ho tak strašně moc a nepřekonatelně miluješ, nebo jsi jenom uražená a nemůžeš překousnout, že tě nechal? A ještě ke všemu kvůli jiný ženě? Mluví z tebe opravdová láska, nebo uražená ješitnost? Ty se teď cítíš asi hlavně ublížená - a to nikdy není dobrý stav pro objektivní hodnocení toho, co se stalo.
(Já jsem se kdysi taky zamilovala ve chvíli, kdy jsem chodila s někým jiným. Ale víš proč? Protože jsem nedostávala to, co jsem potřebovala a chtěla. A teď zpětně to nemůžu vyčítat svýmu ex - on není špatný, mám ho pořád ráda, ale nebyl tím, koho jsem opravdu v tom nejhlubším koutu srdce chtěla, byl jenom dobrý, milý... Prostě mi něco zásadního chybělo, tak jsem hledala jinde. Jo, ten, do kterýho jsem se zamilovala, taky nebyl to, co jsem chtěla, bylo to jen platonický, ale přineslo mi to nějaké rozptýlení, které mi předtím chybělo...)

Děkuji za postřehy,určitě máte pravdu že jsem ukřivděná a taky žárlim.ale snad jsme se mohli normalně rozumně domluvit promluvit si proč nejsme štatsní co nam chybí a pak se společně rozhodli jestli od sebe odejdeme,a jestli ano tak jsme to mohli udělat s uctou k sobě navzajem. A ne řict už tě nechci za všechno mužeš ty a běž ja jsem se zamiloval.měl něco říct a mohlo se to řešit a ne čekat až pozná něco lepšího.A taky ja nedokažu vymazat člověka kteroho jsme 3 roky znala a milovala chtěla jsem časem aspon být přátele ale stímhle jeho postojem jemu je to všechno fuk.