Ahoj,
poznala jsem ho již během studií, je celkem přísný, takže sme ho neměli moc rádi. Moc jsem ho jako vedoucího diplomky nechtěla, protože v jeho přítomnosti jsem teda vždycky byla nějak nervozní. Nicméně to takhle dopadlo. Často jsem za nim jezdila na konzultace, nikdy se mi nechtělo a posledně když jsem tam byla tak mi řekl, at chvíli vydržim, že musí něco dopsat. Celou dobu jsem ho pozorovala a najednou jsem si uvědomila, že není vůbec špatnej, strašně mu to slušelo. Pak když se mi začal věnovat, vůůůbec jsem neposlouchala co mi říká. Byla jsem uplně mimo s hlavou v oblacích.
Jsem jasná. Od té doby na něj pořád myslim, povídám si věčně sama se sebou, nemůžu spát, pořád se usmívám a nedokážu přemejšlet s čistou hlavou.
Za měsíc mám státnice a já nejsem schopná se dokopat k učení, myslim na ptákoviny a při pomyšlení na to, že státnice třeba nedám a uříznu si tam ostudu, no hrůza.
Jinak mám přítele 10let, během té doby jsem se několikrát chvilkově zamilovala, ale snažila jsem se dát rychle dohromady, protože jsem nechtěla přijít o současného přítele kvůli nějakému poblouznění.Teď nám to s přítelem už dlouhodobě teda neklape a myslím, že se blížíme k rozchodu.
Jsem uplně vyřízená, vidim ty státnice, jak on bude i v komisi a já budu celá rudá 
Nějaká rada co dělat? Existuje třeba nějaká šoková terapie?
Poslat SZ
moj priateľ učí na VŠ a nikdy so žiadnou študentkou nič nemal 
