Žárlím na dceru svého přítele

Ona mi nevadí pořád, třeba na konci týdne už je to zase lepší a smějeme se spolu. Takže když si zvyknu, že je s námi, jde už zase k matce. Vím, že mě má ráda, řekla to i příteli a někdy za mnou přijde a jen tak mě obejme. Já ji mám taky ráda, ale bohužel vlastnosti si člověk nevybírá a já mám bohužel i tu žárlivost.
Mám pocit, že přítel nesnese žádnou výtku proti ní, protože je to JEHO princezna. Jak už jsem řekla, chápu že ji miluje, je to prostě jeho dcera, ale chystám se s ním o tom promluvit. Myslím, že děla trochu chybu i on, vykládá jí jak jsme byli v kině, na squashi, na pizzu,...a ona pak na mě samozřejmě žárlí. Vůbec nevím proč jí to říká, když ví jaké to bude mít následky.
Je pravda, že já na ni vůbec nejsem přísná. Prostě se nějak bojím jí něco říct, aby mě pak "nezavrhla"..
Jo a ještě k tomu jak jeho ex o mě vykládá, že mě můj přítel živí. Ona o tom vůbec nic neví jak to máme a říká o mě tohle?! Asi to slyšela i holka, protože se ho na to ptala.
Achjo, vypadám jako beznadějný případ co? Já mám v hlavě tolik myšlenek a otázek, že jsem úplně zmatená

Ježiši vy některé děláte. To už hraničí se sobeckostí. Ne každé dítě je parchant rozmazlený a pokud chcete mít chlapa jen pro sebe, tak si najděte bezdětného. Nechápu jak někdo může žárlit na dítě. Vždyť ta láska je úplně jiná a soupeřit se v tom nedá. Reaguji na amazing.life:
Pochopila jsem to správně, že se u vás vyskytuje ob týden? Tzn., že týden ho máš pro sebe a týden se o něj musíš trošku podělit. Neumíš využít toho času více pro sebe v ten moment? Co by jsi dělala, kdyby její matka náhle zemřela a měli by jste tu holčičku doma? V tomto máš ještě ráj oproti jiným, které zkouší pubertální záchvaty apod.

Co jí chceš vyčítat například? Ona se chová přirozeně jejímu věku a ty tady rozebíráš svoji žárlivost. S tím ti asi nikdo nepomůže. Radit ti nějaké plány jak něco říkat příteli nebo jí? To je pěkná blbost. Pokud tě něco žere, tak se s tím musíš vnitřně vyrovnat u sebe a pokud je to tak nesnesitelné, tak si udělej doma peklo a nebo odejdi

Tak to nechápejte, já to prostě zažívám a myslíte, že žárlím naschvál? Prostě to jsou moje pocity, je to moje povaha. Nepsala bych sem kdyby mi to bylo fuk,..chci s tím něco dělat.

Jak říkám, pro mě jsou nejhorší ty první dny, kdy si musím zvyknout, že jsme zase tři a ne dva. Postupně se to zlepšuje. Občas mi něco vadí, ale hodím to za hlavu. Já ji mám ráda, ale někdy je ta žárlivost silnější. Bohužel, asi to pochopím až budu mít své děti, protože pochybuju, že jakýkoliv rodič přizná, že jeho dítě má nějakou chybičku.
Moje dítě bude taky určitě pro mě dokonalé

Reaguji na amazing.life:
Já znám dost lidí ve svém okolí co řeší to stejné jako ty a jsou z toho pěkně v zádeli. Každému říkám , že se s tím bude muset smířit nebo odejít ,proto to poradím i tobě. Tohle je prostě asi jediná nevýhoda , když se rozhodneš žít s partnerem, který má již závazky a je jedno jestli je to muž či žena.Dítě nikdy neodsuneš na druhou kolej, bude mít vždy přednost . Až budeš mít jednou vlastní pochopíš to sama.Ale jinak děti jsou stašně vyčůraný a jak vycítí příležitost hezky to uměj přehrávat a deptat všechny okolo.

No dobře, ale všechno má své hranice - a přítel by je měl nějak definovat. Malá slečna jim po večerech leze až do ložnice Z diskuze jsem tak nějak vydedukovala, že zakladatelka je mladší, než její partner, tudíž si asi nechce co druhý týden hrát na maminu v natáčkách, co v posteli po večerech čte Vlastu

To je problém, kor když to malá doma povykládá mamince ... nedá se s přítelem nějak promluvit, aby byl v tomto směru trochu diplomatičtější ?

no mě se zdá že skoro všechny macechy jsou stejný. bydlím s otcem a s jeho manželkou. jsem dospěla, živím se sama, doma se mezi ne vůbec nepletu..a stejně na mě ona pořád hledá chyby a děla jako bych ji chtěla otce snad prebrat nebo co..bože tak když vám milé macechy, tolik vadí děti vašich partnerů tak si najděte někoho bez dětí, nebo se s tím prostě smiřte..

Podle mě nemá problém jen s tím, že jim leze do ložnice. Tam bude něco víc a co tady radit, když dotyčná má ten problém u sebe v hlavě. Pokud jí něco vadí, tak se má partnerovi vyjádřit a je na něm jestli s tím chce něco dělat a pokud ne, tak má hold smůlu. Buď si to přetrpí po svém a smíří se se situací a nebo ať jde .-) Jestli si chce užít se svým milým, tak si má na těch pár minut zamknout. Kdyby jí šlo jen o to, že jim malá leze do ložnice, tak tady neřeší svoje vnitřní žárlivé pocity. Pokud to má v povaze, tak s tím asi nic neudělá a s cizími nic nevyřeší.

Tak nějak no

Buď ten chlap chodí chlastat nebo chodí na fotbal nebo za děvkama a někteří jsou zase v pohodě akorát mají hold děti a někteří je upřednostňují a nemají to srdce dítěti něco nakazovat, protože jeho přítelkyně je užárlená )) Takže když mi na chlapovi něco vadí, tak tu věc budu muset umět zkousnout a nebo jdu od něj.

Tvoji nevlastní mamku neznám, ale dvougenerační bydlení (když už jsi dospělá) je málokdy v pohodě i když se jedná o vlastní matku.

Jojo to je jasné, já vím že to nikdo nemůže posoudit když neví jak to přesně u nás je. jen mi nepřijde normální že mě z toho baráku chce za každou cenu vykopat, i když jsem tam bydlela dřív než ona.

ale musi pochopit že jsem tento rok skončila ve škole a v práci si zatím nevydělám tolik, abych si mohla platit svoje bydlení.

no neříkám že já ji mám nějak v lásce.samozřejmě že se chci osamostatnit, ale až na to budu mít peníze. přece nemůžu jít bydlet pryč, když na to nemám. mimo to když jsem se s ní dřív bavila, říkala mi že u svých rodičů bydlela do 26 let. tak ať se nenavazi do mě že bydlím s otcem když nemám ani rok po škole.

Ono hodně záleží i na tom, čí to je bydlení. Jiná situace je, když si dva spolu koupí byt a pak se tam více méně neočekávaně vyskytne potomek jednoho z nich - i takové situace jsou - a jiná je, když slečna trvale bydlela se svým otcem odjakživa a najednou se jim tam přistěhuje nová přítelkyně a chce dělat pořádky

tak to jo, to souhlasím.

A jak se k tomu staví otec?