Žárlivost, ženský kolektiv v přítelově práci

Jo jo, narušená důvěra dokáže zamávat i s doposud bezproblémovým sebevědomím. Člověk si uvědomí to nebezpečí, které může číhat všude, a začne ho vidět opravdu na každém kroku.

A to tě tehdy podvedl s nějakou tou modelkou nebo sexy sportovkyní z práce?

Pokud tě podvedl s někým z práce, tak tvůj pocit je celkem opodstatněný. Ale pokud mu žádná nevypisuje a nevšímáš si nějakých neobvyklostí vzhledem k těm kolegyním, tak to budeš muset překonat a zkusit třeba psychologa. Pokud ti nedává vyloženě důvod žárlit kromě té nevěry, tak se takhle nemůžeš užírat donekonečna. Už jsi mu zřejmě odpustila, když jsi ho vzala na milost. Projevuješ se nějak navenek nebo výrazně s tou žárlivostí nebo ji jen dusíš v sobě? Ví o tom ten přítel, že tě tohle teď užírá?

Z mé zkušenosti, jsem pak chlapovi už nevěřila a rozešla se. Ale tam byl jeho přístup takový, že sice se omluvil, ale poté stejně měl pocit, že vlastně nic neprovedl a že si za to můžu sama. Tak jsem to zabalila a nechala ho, ať si dělá co chce, člověk nemá zapotřebí se trápit a vnitřně tím stresovat.

Nene podvedl mě s takovou jednou... no nebudu řikat ani čím ale rozhodně žádná modelka! Ani nevím, jestli mi dává nebo nedává důvod žárlit, píše si s nima občas, ale prostě jsou to všechno holky v jeho věku, jak říkám modelky nebo jiné umělkyně a já už si připadám jak blázen, fakt je mi ze sebe špatně.. Myslím, že přítel tu žárlivost vidí, ta se bohužel nedá přehlídnout. Zve mě pořád k němu do práce, dělá obsluhu v jednom podniku, a pořád mi říká ať za ním dojedu a tak...

Víš, tady toho moc nevymyslíš. Léty prověřená zkušenost je taková, že když se rozhodneš nevěru odpustit, nebo prostě překousnout a pokračovat, musíš v tom mít naprosto jasno. Co bylo bylo, jede se dál a na minulost už se člověk neohlíží. Začíná se znovu s čistým štítem, prostě na miskách vah má vztah, jeho přítomnost a budoucnost větší váhu než nějaký jednorázový úlet, obzvláště, pokud nešlo o city, jen o pud a potřebu. Jenomže, ne každý na to má žaludek, spíš skoro nikdo... Takže pak druhá a častější varianta je, že je potřeba si přiznat, ačkoliv to bolí a člověk si zatím neumí představit život bez toho druhého, že zkrátka důvěra vzala za své, a bez ní to nejde. Stejně to člověk dlouho nevydrží - ten, co podezřívá, a nakonec ani ten podezíraný. Pragmaticky vzato - vztah, který postrádá důvěru, je určen k záhubě a je lepší ho ukončit co nejdřív.

Já mu věřím, že už by to neudělal, v tom to není, že bych nevěřila, ale prostě strach mám.

Reaguji na kulres: tak potom zapracuj na svém vlastním sebevědomí. Zapřemýšlej a dej si nějaký cíl, kterého chceš dosáhnout, jdi do něčeho, z čeho máš obavy, čeho ses vždy bála... a překonej to. Nauč se něco nového, začni chodit třeba na kurzy čínštiny, na pole dance, co já vím... kup si něco na sebe, změň image... Zkrátka aby sis připadala lepší než ty ostatní

Btw. hlavně si taky ujasni, jestli ti přítel za to opravdu stojí. Nevím sice, jak to mezi vámi bylo, ale nevěra po roce a půl... to bohužel není moc dobrá vizitka

ten kluk je prostě frajer, v pohodě holku podvede, a stejně je to stále ten nej nej nej kluk na světě
Na takový "level" bych se taky někdy chtěl dostat.

Jak tady psaly holky - narušená důvěra znamená většinou konec vztahu. Já podvedla a měla jsem to na talíři při každé větší hádce. Plus, před každým srazem s kámošema a kámoškama mě čekaly otázky typu: kam jdeš, s kým, kdo je to, kdy se vrátíš, má ten kluk holku apod. Dopadlo to nakonec dobře - rozešli jsme se Po tom, jaký máš pocity teď bejvalýho taky chápu.

Nic nepíšeš o té vaší "krizi" - jak dlouho jsi odmítala sex, proč to vlastně bylo a tak ....

Já vlastně ani nevím jak dlouho trvala, nedokážu to už říct. Ono to bylo tak, že jsem se s ním chtěla rozejít a den toho rozchodu jsem zjistila tu nevěru. Prostě jsem hrozně, nevím jak to říct, zkrátka chtěla jsem být jen doma, zkrátka jako po 30ti letech manželství jsem se chovala .

Je to na tobě, jak to v sobě překonáš, což tě bude stát značné úsilí (zapracovat na sobě, věřit, že jsi jediná, kterou chce a že ty v práci nebudou hrozbou), ale to si rozmýšlíš poměrně pozdě, (potom, co jsi ho už vzala zpět). On to už asi bere tak, že odpustila mi, vše je ok. A ty místo toho, abys budovala budoucnost vztahu, se rýpeš v tomhle. Nech to být. Ty holky nejsou dokonalé, to jen v tvých očích tak vypadají, protože mají něco, co ty ne. Ale i ta nejhezčí holka má své chyby - chování, charakter, zlozvyky...

Moment, a proč ses s ním chtěla rozejít? Kvůli tomu, že ti to připadalo už jako po 30 letech manželství? A dávala jsi to za vinu jen jemu?

Já to moc nechápu, píšeš, že ses s ním už před tím chtěla rozejít z důvodu krize, tak proč ses k němu teda vracela po tom, co jsi to s ním chtěla skončit a navíc si ještě zjistila, že ti byl nevěrný? Tady už nejde přece jen o tu nevěru, ale o to, žes to chtěla ukončit ještě, než jsi to zjistila, což znamená, že to asi mezi vámi stejně moc neklapalo a to navíc už po roce a půl vztahu, což je hodně brzy na krizi... Moc nechápu, proč lepíš něco, co nefunguje a jako bonus mu už ani nevěříš Nebylo by lepší to prostě utnout a začít s někým jiným, s čistým štítem, bez narušené důvěry a vybudovat vztah, který bude fungovat?

Nevěra po roce a půl sice není dobrá vizitka, ale na jeho obranu je to chlap a pokud s ním přítelkyně nechce mít sex, tak si prostě vykompenzuje frustraci dříve či později někde jinde a jsem přesvědčená o tom, že by to tak udělal úplně každej chlap i když si to většina žen nechce přiznat ... Nevěřím tomu, že existuje chlap, který by dokázal být věrný třeba i po 20 letech manželství, věřím ale tomu, že existují alespoň zodpovědní a rozumní chlapi, kteří jednají tak, aby na nevěru (může jít i o návštěvy nevěstince) manželka nebo přítelkyně nepřišla a nepojala ani podezření ...

Nevím, jak to s tou nevěrou bylo a jak si na to přišla, ale tahle nedůvěra a pochybnosti už ze vztahu nikdy nezmizí. Nejistotu už budeš mít vždycky, vždycky už v tobě bude hlodat, jestli jede opravdu s kamarády na víkend na ryby nebo jestli jede na víkend s milenkou ... a nevyčíst mu nevěru při každé hádce a příležitosti chce také notnou dávku sebeovládání.

Musíš si uvědomit, jestli ten vztah za záchranu vůbec stojí nebo jestli se jen bojíš být sama nebo jestli se jen bojíš, že už si nikoho jiného nenajdeš. Já bych rozhodně chtěla pauzu (potřebovala bych být sama), abych si mohla ujasnit, jestli mi stojí za to investovat do vztahu s takto narušenou důvěrou a případně se s tím mohla vyrovnat s noblesou a grácií a vyhla se zbytečným hádkám, hysterickým scénám, obviňování a vyčítání. Pro někoho je takhle z kraje nepříjemné mít s partnerem i sex, když ví, že byl s jinou a bude na to neustále myslet. Také se můžeš cítit uražená a dotčená, pokud bude partner cokoliv potřebovat a budeš mu chtít vmést do tváře, proč bys to pro něj měla dělat ty, proč si neřekne té cuchtli ... no a když by na pauzu nechtěl přistoupit nebo už si mezi tím našel nějakou jinou, tak za to nestojí a kolikrát, když vyprchají emoce a šok z ukončeného vztahu zjistíš, že to nakonec bylo vysvobození a že je ti bez něj vlastně lépe, ale tohle ti nedojde za týden ani dva a nedojde ti to ani pokud nezkusíš být sama.

Některý vztah za záchranu stojí i po takové události, ale rozhodně ne každý ...