Závislost na domově?

Já jsem se od rodičů stěhovala v 18, bydleli jsme od sebe kousek a stýskalo se mi nehorázně. A to jsem si předtím nemyslela, že jsem nějaký závisláček. Zvykla jsem si já i naši, chce to čas.

no já to mám bohužel přes 200 km :/ no nic jiného než si zvyknout mi hold nezbyde :/

mě je 24 a sem typ, že bych nemohla být na koleji ani na intru, prostě bych z toho měla depky mě vyhovuje spíš samota a rodinný zázemí, než být s někým cizím byť i s kamarádkou na pokoji někde jinde než doma... myslím si, že to má spousta lidí...

Můj příběh: studovala jsem 490 km od domova, takže jsem jezdila domů jednou za dva měsíce. S rodiči a sourozenci jsem měla skvělej vztah, ale netrpěla jsem, protože jsem se učila, měla plno kamarádů, koníčků, práci a navíc přítele. Pak ale šel vztah do kytek, mi se začalo stýskat, protože jsem neměla najednou nikoho, ke komu se obrátit a po domově se mi zastesklo. Vrátila jsem se před půl rokem domů a je to nejlepší krok, kterej jsem mohla udělat a to nejsem žádná cíťa, co by musela mít maminku za sukní. Jinak práce se dá zvládnout v pohodě. A hlavně, ty máš jen 2 dny školy, což je taky výhoda. Držím palce.

Ahoj,

buď v klidu. To je naopak moc fajn, že máš svojí rodinu a domov rád. Pokud ses rozhodl pro vzdělání, tak to bohužel bude mít své oběti. Na druhou stranu jednou za 14 dní je ještě fajn. Vše je o zvyku. To přejde.. Až skončíš školu, tak uvidíš sám..

Já jsem odešla v 18-ti a ze začátku se mi vůbec nestýskalo. Byla jsem ještě ráda, že jsem konečně sama a mám klid. Vydělávala jsem peníze, bavila se po svém, na ČR jsem nadávala, jak je to všude hrozné a jak tu žít nebudu..no a pak se to nějak zlomilo.. Teď je mi 26 let, s mámou mám super vztah a když někam dlouhodobě jedu, tak se mi stýská úplně po všech i po členech rodiny, s kterými si moc nerozumím Takže já to mám úplně naopak. Uvědomila jsem si, jak moc mám ráda lidi kolem sebe Procestovala jsem si celý svět, viděla jsem, co jsem chtěla a i když jsou místa, kde je krásně a stálo by za to, tam nějakou dobu žít, tak domov je domov a přepadlo mě stýskání celkově i po té rodné zemi

Jinak znám hodně lidí mimo Prahu z dálky, kteří sem šli studovat a pak nastoupili do práce a po roce zjistili, že chtějí zpátky domů a jsou spokojení. Když tě to někam táhne, tak tomu neodoláš a po čase zjistíš sám, kam patříš. Ber to jako zkušenost v tom, že najdeš sám sebe Najdi si nějaké známé a to tě zabaví. Ono jestli nemáš v místě školy nějaké lidi, tak je to stýskání po rodině dost pochopitelné.

Já jsem ve znamení raka a ač nijak horoskopy nehrotím, tak to, že je rak rodinný typ, co se nejlépe cítí v kruhu svých nejbližších na mě opravdu sedí. Neumím si představit odcestovat někam daleko i třeba jen v rámci republiky, natož do ciziny. Závidím lidem, kteří žijí v cizině a mají super život, protože to jsou dobrodruzi, kteří si jdou prostě za svým a to na nich obdivuji zároveň nemají takovou potřebu vídat své blízké a stačí si s nimi telefonovat, skypovat a jednou za dlouhou dobu (třeba jednou za pár měsíců nebo jednou do roka) se vidět... Já i přesto, že bych třeba chtěla žít jinde, jinak, lépe, vím, že bych to nedokázala, prostě bych se cítila nešťastná, chyběla by mi nejbližší rodina, hlavně mí rodiče, bratr, prarodiče... Bydlím kousek od nich a musím za nimi minimálně jednou týdně a pár hodin na návštěvu, jinak bych se zbláznila stačilo mi být 2 měsíce na stáži ve Francii a bylo mi opravdu smutno...
Takže není vůbec divné, že je ti smutno po domově rodina je v životě to nejdůležitější

Děkuju No já si právě taky myslel, že nemusím mít maminku za sukní... Práci nepotřebuju, naši mě plně podporujou, i když jsem brigádu první semestr měl, stejně mi dávali peníze (i když jsem říkal ať neblbnou)... Ale je mi blbé toho jen takhle využívat, proto jsem za tu práci rád :/

Bydlím na bytě s dvouma spolužákama ze střední Takže přes týden je to celkem fajn, jen ty víkendy budu na bytě sám a to mě děsí... Jsem takovej společenskej tvor... stačí mi když je alespoň někdo vedle v pokoji.. nesnáším samotu :/ což je asi taky jeden z důvodů. proč mi dělají odjezdy z domova takové problémy :/ Díky za hezký slova

Taky jsem rak Asi na tom opravdu něco bude

taky tak

Holka nebo kluk, podle mě je to jedno. Pokud má člověk s rodinou dobré vztahy tak se bude stýskat vždycky.
Taky jsem šla na VŠ, měla jsem to ale jenom 60km od rodiny, ale přeci jen jsem se chtěla začít osamostatňovat a tak jsem si pronajala pokoj. Prvních pár dní bylo super, přišla jsem si hrozně dospělá a užívala si, že jsem sama. Asi po dvou týdnech mě tohle přešlo a chtěla jsem se na pronájem vykašlat a radši dojíždět. Nakonec jsem to "vyřešila", že jsem vzdala celou školu a vrátila se k rodičům.

Práci jsem při studiu neměla, ale zvládnout se to nejspíš dá. Záleží jak náročný obor studuješ a co za práci děláš, jestli budeš mít během zkouškového třeba nějaké úlevy v práci když budeš potřebovat atd.

Nicméně teď to mám se steskem taky mizerný A to mi bude 24. Nedávno jsem se odstěhovala do svého prvního bytu. Ani ne 5 minut autem, cca 15 minut pěšky od rodičů a já si přijdu, že na návštěvě u nich jsem víc než u sebe doma.

Jednoduše si myslím, že stesk je úplně normální, ale člověk se s tím v životě, dřív nebo později, prostě musí poprat