Ze dne na den se mi změnily priority

Myslím, že se ti tu teď rozvede diskuze na tvůj věk, na to se připrav Asi bych to možná donedávna viděla taky tak, že jsi na to příliš mladá, to by ovšem můj brácha s přítelkyní (jsou přesně stejně staří jako vy) nesměli čekat chtěnou rodinu Je možné, že tě to přejde, možná ne. To by mě ale zajímalo, co tě k tomu tak nakoplo? A chápu to tedy správně, že se o prcka snažíte?

Já tvou touhu po miminku docela chápu, odjakživa mám velmi ráda děti a klidně bych si své pořídila hned. Bohužel zejména z ekonomických důvodů si to nemůžeme dovolit, zrovna jsem dostudovala VŠ a hledám práci. Nicméně myslím,že by ti pomohlo a možná tvou touhu uspokojilo, kdyby jsi občas hlídala nebo šla na návštěvu ke známým, kteří už prcka mají. Možná bys zjistila, že je to fajn, ale na všechny ty starosti ještě připravená nejsi nebo by tě to alespoň trochu "uklidnilo"

No asi zrovna tohle nebudeš chtít slyšet, ale přijde mi že na dítě zkrátka zralá nejsi. Nejde jenom o věk, ale píšeš, že se snažíš o dítě už 7 měsíců, přitom s přítelem jste spolu jako partneři 9 měsíců. To jste se rozhodli mít spolu dítě po dvou měsících chození? A k tomu píšeš že nejste zajištění. Nezlob se, ale přijde mi to nezodpovědné, zkrátka rozmar puberťačky. A to že se bojíš pozdějších problémů s početím, hledáš u sebe příznaky,...to v podstatě hledáš odůvodnění své umanutosti.

Reaguji na Berenikee: asi tak

Myslím si, že to byla první návštěva právě takových stránek, které se věnují miminkům celkově

Nesnažíme právě ...normálně se chráníme, občas teda přítele přemluvím na přerušovanou ...on jako o tom, že by mělo být dítě teď, nechce ani slyšet, ale do budoucna plánuje se mnou

Můj brácha má tříletou dceru ...a to je mazlíček největší...takže bohužel tohle nepomáhá

My jsme si s přítelem řekli, že až bude stálý příjem, tak na to vlítneme...ale vzhledem k tomu, že oba plánujeme magisterský stupeň studia, tak to dřív jak za ty 4-5 let nevidím... a to mě právě děsně sžírá...

Achjoo to mě mrzí, že to z toho deníčku vyznělo tak, že se snažíme..s přítelem se normálně při styku chráníme kdybychom se snažili o mimi, tak ten deníček nezakládám, mě právě vadí to nutkání mít miminko, když ho mít ještě nemůžu..

Ráda bych tedy ještě jedno upozornila, že o dítě se s přítelem NESNAŽÍME ....právě proto jsem ho zakládala, jelikož mé chování je tak trochu paradoxní a absurdní.

Reaguji na jennynka001: tak to pak už vůbec nechápu. Proč si tedy děláš ty těhotenské testy a ještě je obrečíš? Být tvým přítelem tak se mám před tebou na pozoru .

Reaguji na myskin:
No asi proto, že bych si to mimino přála a když není hormonální antikoncepce, tak je tam pravděpodobnost, že by se to mohlo stát...

To si myslím, že není třeba, ani nemám nijak možnost to ovlivnit, jelikož používáme většinou preservativ, o který se po styku stará on. A vůbec by mě nenapadlo dělat nějaký podvody, nejsem blázen.

Vlastně i u hormonů je možnost, že žena otěhotní. Prostě se ve mě zbláznily hormony, většinou se snažím dát na rozum, ale po téhle stránce mi to moc nejde no

Ještě bych asi mohla doplnit toto...možná ten můj "problém" také ovlivňuje i to, že s přítelem už bydlím v jeho bytě, máme spolu psa a papoušky, tudíž my už vlastně jako rodina žijeme. To mi možná také navozuje ten mateřský pocit, že už bych to dítě chtěla mít u sebe, když už vlastně takhle bydlíme. Což samozřejmě nejde.

Není nic špatného na tom toužit po miminku, atˇ je ti 19 nebo 40, ale neměla by ses tím nechat takhle pohltit. Víš že to teď nějakou dobu nebude na pořadu dne, tak nemá cenu se tím nechat takhle pobláznit. Soustředila bych se na školu, na vztah s přítelem a na mimčo se můžeš těšit, protože s největší pravděpodobností se jednou dočkáš.

A máš pravdu, že to společné bydlení na to může mít vliv. Je to nejspíš tvoje první vlastní domácnost a ten pocit dělá hodně.

Ano, já jsem si už kolikrát říkala, že od téhle doby o tom už alespoň nepromluvím, ale nedá se to vydržet... připadám si vůči tomu tak nějak bezmocně, nevím, co mám udělat pro to, abych na to nemyslela - protože ač mi to ten život komplikuje, tak ty myšlenky jsou na jednu stranu velmi příjemné...prostě je to hrozně složité, no..