Začala bych asi školou. Na VŠ jsem nastoupila po maturitě na humanitní obor, ze kterého jsem odešla, protože to nemělo žádnou budoucnost ani možnost uplatnění. Mimo to jsem od toho oboru očekávala něco jiného, rozhodovala jsem se na poslední chvíli a celkově to bylo špatné rozhodnutí. Rok jsem musela počkat a znovu jsem nastoupila na VŠ - na ekonomiku, tudíž pokračuju ve svém oboru ze střední. Nebaví mě to, moc mi to ani nejde, protože mám problémy s matikou a předmětama, kam matika nebo logika zasahuje. Jsem spíš humanitní typ, ale s oborem z fildy bych se nikde neuplatnila. Snažím se učit, ale nejde mi to, nedokážu se na to soustředit, jsem myšlenkama někde úplně jinde a pak zjistím, že hodiny sedím nad skriptama a neumím nic. Chvíli si připadám namotivovaná, že to dám, že se to naučím a zvládnu to, ale najednou bum a zase nic...
Nevím, co bych v životě chtěla dělat. Připadám si hrozně ztracená, zmatená a že sama nevím, co dělat se svým vlastním životem. Bude mi 21, nemám prakticky kamarády (jen jednu kamarádku, se kterou jdu jednou za x týdnů nebo měsíců ven), nikdy jsem neměla přítele. Nemám žádné koníčky, kterými bych se mohla odreagovat a dostat se skrz ně k novým lidem, všechen čas trávím doma a většinou vysedáváním u internetu.
Obdivuju lidi, kteří vědí, co chtějí, za něčím si jdou, mají koníčky a zájmy, volný čas nepromrhají, ale dokážou si ho užít, kteří prostě život žijí a ne jen přežívají jako já...
Nevím prostě, kudy kam. Už když ráno vstávám, tak je mi na nic a mám pocit, že nic nemá smysl. Na VŠ možná skončím, protože ty zkoušky prostě neudělám a nevyjdou mi kredity do dalšího semestru. Na jednu stranu se v té škole vlastně trápím, na druhou stranu se bojím, že tam skončím. Ne proto, že bych nechtěla pracovat, ale protože to bude už druhá VŠ, kterou bych nedodělala a za to se stydím, protože jsem myslela, že si po matuře normálně udělám vejšku jako ostatní a že to zvládnu... každý mi říká, ať to dokončím a asi bych měla, ale já se na to prostě nedokážu soustředit.
Nevím, co by mě opravdu bavilo. Jaká škola, jaká práce, jaké koníčky. Cítím, že bych se potřebovala dostat někam ven mezi lidi, ale sama si nikam sednout nepůjdu a k nikomu se vtírat a vnucovat taky nechci. Nevím, co udělat, aby se to změnilo. Abych si našla kamarády, přítele, něčemu se věnovala, tak jako to dělají všichni ostatní. Nemám teď vlastně ani žádný cíl - tak bych měla tu vysokou dodělat? Pořád ve všem tápu, pořád nad tím vším přemýšlím, ale nevymyslela jsem vlastně nic. Je mi pořád smutno, z máločeho mám radost nebo dobrý pocit.
Moc lidí si to tu asi nepřečte, ale budu ráda za každý příspěvek nebo radu.



Poslat SZ