Smazat

Zpackaný život po rozchodu... Nebo ne?

Vím, že na téma rozchod bylo napsáno tolik článků, že už snad další slova nejsou ani potřeba, ale každý to prožívá tak nějak po svém a nyní to týká i mě. Zhruba před dvěma týdny jsem se rozešla s přítelem po čtyřech letech.

Náš vztah byl zvláštní, vyčerpávající, krizový, ale snad i díky tomu také intenzivní a vášnivý. Měla jsem za to, že k sobě opravdu patříme a naše problémy jsou způsobené spíše jen neschopností vyjít si vstříc.
Dnes to vidím jinak, je mi 31 let, jsem sama a nějak nevím, co si se sebou počít, ačkoli rozchod vzešel z mé strany. S postupem času jsem si totiž uvědomila, že se čtyřicetiletý muž se jen těžko změní, a já se na jeho seznamu priorit nikdy neposunu výše. Trávil vždy hodně času s přáteli a věnoval se koníčkům, má také osmiletou dceru z předchozího manželství, další děti už nechce a čím dál více jsem začínala chápat, že můj "boj" je zde předem prohrán.
Bydlím sama v malém bytě, do kterého se on nikdy nastěhovat nechtěl, což chápu, protože bychom se tam tři rozhodně nevlezli. Ale i tak u mě mnoho času netrávil, po rozvodu, kterým si prošel před šesti lety, bydlí stále (i přes svůj věk) u své matky, která se o něj a malou stará.
Nikdy mi to nepřišlo normální, ale on v tom problém neviděl. Sliboval, že se spolu jednou sestěhujeme, nakonec začal rekonstruovat domek po dědovi, hrozně to trvalo, pracovali jsme tam pořád a teď je téměř hotov a on v něm už bydlí s jinou, jak se mi pochlubil...
On se v průběhu vztahu také začal dost měnit, což jsem ovšem úspěšně přehlížela, asi proto, že jsem to vůbec vidět nechtěla. Nechala jsem sebou manipulovat do poslední chvíle, trápila se jeho kritikou na mou osobu, ať už se jednalo o vzhled nebo chování, než obrátil a začal být zase milý. Uměl to správně dávkovat, aby ve mně vyvolal nejistotu, ale ne natolik, abych se úplně stáhla. Záměrně ve mně vyvolával žárlivost a nakonec, když měl v průběhu našeho vztahu několik románků, jsem jej opustila.
A důvod proč sem píšu? Asi že se nevyznám ve svých pocitech. Nechápu, jak mi může takový člověk pořád chybět, a proč na něj vlastně pořád myslím. Nevídáme se, nemáme k tomu důvod, začala jsem žít jinak, sportuji a trávím hodně času s přáteli. Vím, že je to velmi krátká doba, ale říkám si, jestli jsem vůbec normální, když ztrácím další drahocenný čas a energii tím, že se v tom vztahu a svých pocitech neustále přehrabávám. Nebo jestli jsem se nechala zmanipulovat natolik, že mě jeho stín bude provázet už navždy.
Nezažily jste to taky? A poradíte mi jak dál?




 
arrow
profile_image
dadabus
od 26. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji butterfly83: Vím, že to nní chlap pro život, ale vložila jsem do toho vztahu tolik, že jsem teď v koncích.

To je chyba. Teď už to víš a příště to neuděláš. Držím ti palce a vydrž Asi v tom nejsi sama, protože podobných deníčků je tu v poslední době dost. Znova si připomeň ty horší stránky a zkus si říct, že tvých slz a času je pro takového člověka škoda. Kašli na něj, hlavně mu nevolej, cítil by se na koni on i ta jeho ta - to za to fakt nestojí !

Cituji Sophiah: už si jen vezmi tužku a papír a napiš si jakého partnera si k sobě představuješ. Ručím Ti, že ho během pár dnů potkáš.


Butterfly, asi bys měla trochu větší šanci jej potkat na té motorce, o které píšeš výš ....

 

Téma Zpackaný život po rozchodu... Nebo ne? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené