Absence smyslu života, stagnace

Zkus se třeba zamyslet, jestli je něco, co jsi jako malá ráda dělala nebo chtěla dělat "až budeš velká" Já třeba ráda koukala, jak mamka šije a dlouho jsem si přála taky umět šít. A teď se k tomu vracím, prohlížím burdu, chodím do obchodů s látkami a galanterií a vždycky se nemůžu dočkat volného času (kterého při škole a práci mám velmi málo), až budu zase něco šít. Je to maličkost, ale dělá mi to radost.

Zkus si třeba najít něco, na co jsi neměla čas nebo jsi neměla možnost dělat a teď by to šlo. Začni malovat nebo fotit, cokoli, co se může zdát jako blbina, ale tobě udělá v životě radost.

Ahoj, mám podobné pocity a to už dlouhodobě.. Řikala jsem si to jeslti to neni třeba tou dlouhou zimou ale nejspíš bohužel ne.. Ve čtvrtek jdu k psy.,né že bych z toho byla nějaká nadšená teda. Ale už taky nevim co s tim..

Najdi si nějaký koníček,něco co by tě bavilo.Cokoli,třeba plavání,posilovna nebo jakýkoli jiný sport,uč se cizí jazyk,začni fotit,cestuj...A třeba zrovna tam potkáš přátele nové

Jak jsem psala výše, jsem v zahraničí a času mám plno. Hrozně mě baví číst, ale tady české knihy nemám. A vlastně, kam by to vedlo?
Teď se učím na přijímací zkoušky, ale jelikož na sto procent počítám, že se nedostanu, tak už teď mě ubíjí představa toho, co budu dělat.

Tak to je jasný, puč si knížky v cizím jazyce a aspoň se v něm zlepšíš

Snad nebudu znít moc sebevědomě, ale jazyk už poměrně ovládám, knihy v cizím jazyce jsem ze začátku četla hodně.
ale myslím, že čtení je dobré na "zabití" času, já v něm dlouhodobě nevidím účel.

Samotné mi mé chování vadí, určitě ho přenáším i na ostatní, asi je na mě prostě vidět, že život mě absolutně nebaví.

mám stejný pocity, stejnej věk....věřím, že pro moje okolí je to prostě nepochopitelný - "co můžeš mít ve dvaceti za problémy?" ..já vlastně nemám žádnej extra neřešitelnej problém, jen mě prostě už nic netěší...hezky se to radí - sportuj, dělej něco, co Ti způsobuje radost, najdi si koníček...ale jak, když prostě nemám k ničemu chuť a nic mě nebaví...sama sobě jsem protivná, jak jsem pořád unavená, nepříjemná, jak se málo směju a o nic se nestarám a jsem lhostejná a otrávená.....dřív jsem bývala energická, veselá a "prdlá", měla jsem nějaký plány, cíle....taky nevím, co se sebou a jít k nějakýmu doktorovi se stydím..

vše je to jen o tvém pocitu, pokud si připadáš méněcenná ,nikdy asi chuť k životu nedostaneš. Změn ten postoj .

tak si něco najdi, život myslím nabízí dost smysluplných věcí , pro které stojí za to žít a radovat se jimi. Určitě to , ale nebude nic materiálního původu . Nejdřív bych zapracovala na sobě tím, že se začneš mít ráda , je potřebné se přijmout se vším. . Nic není nemožné jen musí člověk chtít, Žádného člověka neomezují okolnosti či druzí lidé , každý jedinec se omezuje sám svými myšlenkami a energií , kterou vysílá..

to je jednoduché , co vysíláš se k tobě vrací.

Taky mám občas takové pocity a deprese. Nejvtipnější na tom je,že mě má každej za vysmátého, veselého člověka Jinak hodně mi pomáhá přítel, je děsnej optimista taky je fajn sport, člověk má při výdeji energie hned lepší náladu. Dále si zkus najít v Anglii nové přátelé-je důležitý mít kolem sebe lidi a povídat si(neuzavírat se do sebe), i domácí mazliček může pomoci...Pokud se citíš nehezká atd.,tak doporučuji s tím něco dělat-kup si něco hezkého na sebe, zajdi si do kadeřnictví... Nebo zkus relax-sauna, masáže,... Prostě něco dělej(cokoliv)..

jako bych to psala já..mám stejný pocity, nic mě nebaví, nic mi nejde, každej den je stejnej, kamarádi žádní, koníček žádnej (četba- ale jak ty říkáš nikam by to nevedlo což si myslim taky), zážitky žádný (poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, že si představím že je mi třeba 80 let a vzpomínám na to co jsem prožila v mládí, zatím sem nepřišla na nic na co bych mohla vzpomínat) mám obavy že mi mládí kdy si člověk má užívat života uteče jako voda a mě bude najednou 30 40 50 let a nakonec zjistim že jsem nežila ale jen přežívala a vlastně ani nebylo nic co by mě bavilo nebo naplnovalo, skončím v depresích že jsem nežila takovej život jakej bych chtěla ale že už je pozdě na litování, že čas už nevrátím.., navíc jsem strašně nespolečenskej člověk, jsem stydlivá a mám strach někam jít, něco nového poznat..ikdyž bych chtěla..moc..snažila jsem se to změnit tím že jsem se přihlásila s přítelem do kroužku angličtiny s rodilými mluvčími ale první den mi stačil, už tam víckát nepůjdu, snažila jsem se změnit si povahu ,,násilím,, abych byla podle svých představ ale jak vidím nikdy se nezměním, pořád budu ta stydlivá holka která se pořád něčeho bojí...bud mě zmení život časem a nebo se s tím budu muset smířit..(je mi 17)

Reaguji na Labello:
ak chceš mať pocit naplnenia,venuj sa charite, pomoci iným,alebo pomoci v útulku, Slobode zvierat a podobne,nájdeš tam ľudí, ktorí sú na tom zle a za tvoju pomoc budú vďační,alebo tie zvieratká, stačí chodiť venčiť psov.

Reaguji na Labello:
Tak já ti přeji aby tě ty pocity brzy opustily...a doufám,že to zvládneš sama se z toho dostat. Možná je to jen chvilké...někdy má člověk pocit osamnění, že nic neznamená a nikomu neschází.
Zkus až budeš sama zavřít oči a jen tak nechat plynout myšlenky...co by tě udělalo šťastnou?Je něco na co by ses těšila? Něco co by jsi chtěla?
Píšeš,že jsi v zahraničí...tam máš nějaké přítelé? Možnost někam zajít posezení, cvičení? Nebo si zkus třeba s někým dopisovat...A kdy se vracíš domů?Máš nějaké plány až se vrátíš...?

Reaguji na Labello:
Musím souhlasit s Mate.
Myslím si, že službou a pomocí druhým nejvíc člověk pomůže sám sobě.
Můj bratranec před časem studoval v Anglii a přitom pomáhal v domově důchodců. Říkal, že to pro něj byla opravdu úžasná zkušenost.
Kromě toho, že si vydělal suprové peníze, tak se naučil chápat staré a nemocné lidi.
Vím, že ne každý je právě toto ochotný dělat.
Jsou ale i jiné možnosti, jak se přestat zaobírat sama sebou.
Stačí se rozhlídnout okolo sebe...

Nečetla jsem vše tak nevím jestli to tu už nezaznělo, ale radím aby ses přihlásila do nějakého kurzu, třeba tancování. Nemusíš být nějaká extra tanečnice, ale holky to moc baví. Já jsem třeba chodila na pole dance, stal se z toho můj velký koníček, vždy jsem se tam moc těšila a dělalo mi to radost, kamarádka zase ted začala chodit na latinskoamerické tance a také je z toho hodně nadšená a vždy se tam těší. Pohyb je prostě radost a jinak zkus chodit mezi lidi, třeba se tam s někým seznámíš. Nebo si pořiď zvířátko.