Ahoj holky, už delší dobu se docela trápím tím, jak dál. Studuji na vysoké škole, mám zdravé rodiče i sestru, spoustu přátel. Jsem víceméně spokojená, do školy se připravuju a studuji bez větších problémů, celkem mě to i baví. Nemám úplně nejlepší vztah s tátou, protože nemluví a nikdy o ničem nemluvil, ale vím, že v něm a především v mamče mám oporu. Narozdíl od tatínka, já o všem mluvím hodně, potřebuju kolem sebe pořád spoustu kamarádů a přátel.. mám problém (velký) zvládat samotu. Takhle to mám zhruba od prváku na gymplu, kdy jsem po základce strávené nad knihami zjistila, jak báječné může být trávit čas s přáteli. Chodili jsme na koupák, do kina, do parku atak. Ovšem na vysoké škole se čas tráví jinak. Neříkám, že všichni, to rozhodně ne. Já jsem měla a asi vždycky budu mít blíž ke klukům než k dívkám, ikdyž pár přítelkyň taky mám. Už na gymplu jsme chodili o víkendu ho hospody, ale přes týden jsme zase trávili čas školou, učením atak. Na vysoké je vyučování méně, ne všechno je povinné, člověk bydlí na koleji a do hospody se chodí mnohem častěji. A to je ten problém. Poslední dobou si to vyčítám.. Samozřejmě jsem se seznámila se spoustou lidí, s některými blíž a jsem vždycky všemi zvanou, ať se děje cokoliv. Ano, občas jdeme na ping-pong, basket, plavat nebo do kina, ale většinou se jde do hospody. Já mám odjakživa velkou toleranci k alkoholu a 6-8 piv mi naprosto nedělá problém, "opilá" jsem až nad 8. Ikdyž nezvracela jsem nikdy, tvrdý nepiju vůbec a pivo s ničím nemíchám. Teď se snažím držet do 4, ale stejně je to strašně moc. Když se chodí skoro každý den a to naprotosto nepřeháním.. já neumím být sama a když pro mě přijdou, jdu. Ráda bych něco i zhubla, ikdyž nadváhu nemám a hlavně je mi ze sebe zle. Vím, že se to těžko chápe, asi si řeknete, proč prostě nepiju colu, ale je těžké nebýt jednou z ovcí a navíc všem vysvětlovat proč si to pivo nedám. Nebo tam vůbec nechodit? Přestat pít úplně, nebo třeba pití "zkrouhnout" na jednou týdně a jinak jít max. na tu colu? A jakou najít výmluvu? Ráda bych začala dodržovat zdravý dietnější jídelníček, ale s tím to taky moc nejde dohromady. A co přátelé? Sama se zhroutím.. jak jsem 2 dny sama, už jsem pomalu v depresích a cpu se čokoládou.. Děkuju každému, kdo to dočetl a každému, kdo mě nezavrhne. Nejsem tak špatný člověk, jen neumím být sama (ale to je zas jiný příběh). Je mi ze sebe zle, jak jsem to teď napsala.. ostatní s tím evidentně problém nemají.. většin kamarádů a přátel mi "závidí", že mě má každý rád, že vždycky, když potřebuju, najde se spousta lidí, kteří mi pomůžou. Já vím, že přátelé jsou jen někteří a taky to odděluju, ale já prostě potřebuju i ty kamarády a známé.. Alespoň, že si na tohle vydělávám sama, rodiče mi platí kolej a základní pořeby, jinak mám brigády.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Alkohol, přátelé, výčitky
Poslat SZ
Helenel
neřekla jsem, že by se měla léčit.
ale myslím, že vím, jak se cítí. a jestli se tak opravdu cítí, tak vím, kam to směřuje 
přece není normální, když se někdo trápí nad tím, co si bude myslet barman. o pití vůbec nejde, to je jen nějaký důsledek. v podstatě napsala, že to dělá proto, aby si na ni někdo neukazoval prstem. to je ...hrozně smutné, nebo jak to říct. taky jsem se snažila jednu dobu takto zapadnout, dokonce i oblékáním, prostě vším. jen aby mě všichni měli rádi. a taky jsem všem se vším pomohla, sebe šidila, svoje peníze a čas utrácela pro jiné...nakonec to dopadlo tak, že když jsem já sama onemocněla, a sama se dostala do problémů, tak všichni moji zdálniví přátelé zmizeli jak pára nad hrncem. protože jsem nebyla sama sebou.
k tomu buď člověkem dospěje sám krutým prozřením...nebo někomu (třeba bývalé spolubydlící) pomůže psycholog. tak jsem to myslela.
Připadá mi, že pisatelka neumí být sama a neumí se mít ráda...nějací kamarádi, pivo atd. jsou jen podružný problém.
Jenže naučit se mít ráda je někdy fuška, náhodou návštěva terapeuta či kouče není od věci. Základem je ale přečíst si nějaké knihy, najíst si i vlastní koníčky a umět se rozmalovat a užívat si okamžiky, které patří jen tobě.
Já nechápu co řešíte...v 17 jo, ale na vejšce. Já dřív pivo pila, teď mi přestalo chutnat...ujíždím si na kofole...ještě to nikdo nejak neřešil (je fakt, že já semtam panákuju a semtam i dost 
) Toleranci k alkoholu mám velkou, takže si dám za večer 40 medovin což je v přepočtu na 40% tak 15 panáku...to mi jen všichni vyčítaj, že se chlubím, že nemívám kocoura, když to ředím nealkem (jo zapíjet pivem je něco jinýho, to je fakt...ale já mám dost rychlej metabolismus i na to.).....
Prostě nechápu...mám chuť na kolu, dám si kolu....jestli to někdo bude řešit...tak nechápu na jakou to chodíš školu...u mě to neřeší fakt nikdo...tohle řeší malý fakánci...
hoj..uplně tě chápu, já třeba nedovedu být bez kaleb s kamarády...jakmile není alespoň jednou týdně nějaká akce, tak je to špatný. Ale většinou je to tak že se v týdnu na koleji jde jednou někam, a o víkendu pátek sobota...Taky nedokážu být sama doma a nechci si jen kvůli tomu hledat nějakýho přítele je to prostě tak, život se má užívat. I když neříkám, že mě to občas taky neštve...Našla jsem si práci ještě, tak ob víkend mám o zábavu postaráno..najít si prostě něco,co tě zaměstná
I když asi neřešíš četnost těch akcí bo posezení, jako ten alkohol a neschopnost nejít...
Já nepiji vůbec, a když říkám vůbec, tak vůbec, jsem úplný abstinent. A že bych si kvůli tomu připadala v kolektivu méněcenná nebo "divná", to tedy ne. Připomínky házím s úsměvem za hlavu a ucucávám spokojeně svůj džus . Přátelé už mě znají a nepřijde jim na tom nic divného. Asi nikdy nepochopím, proč někdo pije jen aby se začlenil do kolektivu nebo aby zapadl. Zábavu si umím užít i bez něj, s čistou hlavou. Teď jsem zaslechla od kamarádky větu, která mě úplně dostala: "Chm, já mám léky, tak bych nemohla pít, to raději zůstanu doma." Copak dnes už zábava bez alkoholu neexistuje?
dipendenza
ne, většinou už snad ani ne naopak, když holka stáhne za večer x panáků, ještě se s tím chlubí.
Cituji dipendenza: Já nepiji vůbec, a když říkám vůbec, tak vůbec, jsem úplný abstinent. A že bych si kvůli tomu připadala v kolektivu méněcenná nebo "divná", to tedy ne. Připomínky házím s úsměvem za hlavu a ucucávám spokojeně svůj džus . Přátelé už mě znají a nepřijde jim na tom nic divného. Asi nikdy nepochopím, proč někdo pije jen aby se začlenil do kolektivu nebo aby zapadl. Zábavu si umím užít i bez něj, s čistou hlavou. Teď jsem zaslechla od kamarádky větu, která mě úplně dostala: "Chm, já mám léky, tak bych nemohla pít, to raději zůstanu doma." Copak dnes už zábava bez alkoholu neexistuje?
Jsem na tom stejně a naprosto souhlasím, přijde mi to hrozné jak se lidi kolem mě vůbec neumí bavit bez alkoholu, a to je jim kolem 18 19...a ještě horší mi přijde, když to dělají jen proto, aby nebyli "out". Když člověk nepije, je pro ně pomalu divný.
U jolive
si ale taky myslím, že jde spíš o něco jiného...
Galerie obrázkůCituji jolive: ale proto, že mám strach jak na mě bude někdo koukat (třeba jen barman). Mám neskutečnou hrůzu z toho, co by si o mě mohl někdo myslet.
Cituji jolive: Je to opravdu tak, že než bych byla sama, o půlnoci půjdu na druhý konec světa.
což mi opravdu přijde nezdravě a stálo by za to se nad tím zamyslet
čímž neříkám, že by se měla jít lečit, jak tu někdo psal, ani to, jestli je normální či nenormální popíjet tolik alkoholu, jak tu zmiňují jiné pisatelky - každému, co chutná (jinak není nic horšího, než pohled na opilou ženu - jak říkají muži - a takovou by za partnerku nechtěli, jak s oblibou povídají)
základní problém u jolive je nízké sebevědomí a je smutné, aby si ho zvyšovala tím, jak ve svém příspěvku popisuje
Ahojky, ja mam taky takovy problem! Akorát, že místo piva piju víno. Dřív mi bylo blbě po 2dcl a teď? Vypiju klidně celou sedmičku sama! Někdy mi je i ráno špatně. Tvrdé nepiju, jen to víno. Každý den do hospody nechodím, ale pokud tam nejdu, tak si s holkama otevřeme víno na pokoji a pijem.. uplně každý den!! No a když jedu na víkend z kolejí domů, těším se zas na jiné kamarády a zase piju - to jsou pořád nějaké akce a oslavy.... Vím, že tohle už hraničí s alkoholismem.. možná, že kdybych měla nějaké povinnosti (děti, práci, větší zodpovědnost), tak by tomu tak nebylo...jen se hrozím toho, až mi z toho věčného chlastání začne vynechávat paměť a pak už nebudu zvládat ani ty zkoušky..
já si myslím, že to k vysokoškolskému životu a mládí patří, jenom člověk musí mít nějaké hranice. Taky dokážu prokalit týden, ale jenom když si to můžu dovolit a není to na úkor povinností... a hlavně by to mělo být výjimečný a nemělo by se pít moc (a na to si dávám pozor, mívám příšerný kocoviny)
