Až nedávno mě trklo, že s tím mám vlastně problém.
Občas se mi stává, že z nějakého důvodu (a sama nevím proč, možná stud?) někomu drobně zalžu. Třeba kadeřníkovi (začal pracovat jinde, já u něj předtím byla pouze jednou a to asi před půl rokem) jsem zapřela, že jsem byla právě u něj, když se mě na to ptal; kamarádovi jsem řekla, že jsem vyzkoušela vodní dýmku, ačkoli jsem to v životě neměla v puse. Neškodné lži, ale přeci jen lži.
Znáte to některá? Proč se to děje? Jak se toho zbavit?
Já to dělám taky 
"Jo, sluší ti to", "mám se výborně", "byla jsem tam a tam".. nevím, proč to dělám 
ale v posledních letech jsem to omezila
Reaguji na mmenie:
Ono přece jen"sluší ti to" a "mám se dobře" je taková milosrdná lež a motiv bych tam vytušila.
Ale "naposledy jsem byla u kadeřníka před půl rokem a byl jste to Vy, kdo mě stříhal" - proč to nepřiznám?
Holky dělám to taky a ani pořádně nevim,proč to dělám.Nedávno jsem se přistihla, že jsem si taky malinko přibarvila jednu věc, protože jsem o ní nic nevěděla,tak jsem to odkejvala,že to moc chápu,přitom jsem vůbec netušila. Prostě jsem nechtěla přiznat,že bych to nevěděla,neznala...
Nebo moje příbuzná s oblibou říká:"Sluší mi to?" A já abych měla klid tak řeknu klidně jo, protože vím,že by jí mrzelo,kdybych řekla ne. Milosrdná lež.
Cituji Mireia: Znáte to některá?
Ano, bohužel znám. I když možná trochu jinou formou.
Zrovna včera jsem kamarádce něco vyprávěla a trochu jsem ten můj zážiek přebarvila.
Dělám to často. Teda né že bych si něco vymýšlela, ale jenom to prostě přibarvím-udělám zajímavějším. Vlastně se mi to stává už od školky..
Jojo, taky to dělám, párkrát už jsem nad tim přemejšlela. Ale pokud to ničemu, nikomu neškodí, tak bych to neviděla jako velkej problém ....
Taky to dělám 
že třeba kamarádkám něco vykládám a dodám ěnco co není pravda, asi aby to bylo zajímavější často mě to pak zaráží, co mi to samo plyne z pusy ale není to nic špatného
Uf, nejsem sama Taky občas když něco vyprávím, trochu to přibarvuji (aniž bych chtěla, aby to působilo kdovíjak zajímavě!) a kolikrát si pak uvědomím, že když to říkám někomu dalšímu, trochu to zase pozměním, a to si pak připadám jako největší bl.bka, ale nedělám to záměrně 
A s tím kadeřníkem mi to taky trochu připomíná mě samotnou... Kdyby někdo věděl, jak se toho zbavit, taky to uvítám
Taky si občas nějaký příběh trošku přibarvím.. já myslím, že zrovna tohle dělá skoro každý ) neříkám, že je to tak správně.. jde spíš o to, že když už já přibarvím svůj příběh a on se ke mně pak nějakou oklikou zase dostane, tak je tak přibarvený, že už ani skoro nepoznám, že šlo o to, co jsem původně vyprávěla já
Cituji Martinice: tak bych to neviděla jako velkej problém
Jojo, asi tak nějak.. horší by bylo, kdyby člověk zacházel dál a dál a vyloženě vědomě lhal a třeba i podváděl v důležitých věcech.
taky to dělám a už se mi i párkrát stalo, že jsem si dokonce "nadávala" proč jsem si to neupravila trošku více
Většinou to dělám když mi příjde, že je něco málo atraktivní, nebo že bych měla něco umět/vědět a já to neumím/nevím.. Zbavit se toho je těžké
Cituji Mireia: jsem zapřela, že jsem byla právě u něj, když se mě na to ptal
Občas se mi to taky stane, že mi třeba nedojde, že jsem u něj byla a nebo prostě pusa dříve mluví než mozek myslí To už se mi taky párkrát stalo...jsem něco řekla a pak jsem nechápala proč jsem to řekla
méně než
10 příspěvků
no upřímně.. to je nedostatek sebevědomí tomu kadeřníkovi jsi asi to neřekla proto, že ti samotný bylo tak nějak blbý, že si tě nezapamatoval. měla jsem kamarádku, která byla extrémní případ, přibarvovala si ráda, až to bylo hodně nepříjemný, pak už jsem její vyprávění nebrala vážně. a právě u ní to dost způsobil nedostatek sebevědomí,pořád se s někým porovnávala a asi se necítila dostatečně cool
Podle mě je to normální . Taky se nad sebou občas pozastavuju! Není to nic zásadního, prostě přibarvení - přišla jsem na to, že se mi to stává, když už je od příběhu delší doba a já si to přesně nepamatuju, tak tam hodím blbost, co se tam hodí.
S tím seběvědomím to asi bude mít co dělat... Já takhle měla kamarádku, kterej se během jednoho roku zhroutilo všechno: přišla na to, že je adoptovaná, přítel se jí zabil v autě, dědečka ranilo, potratila, přišla na to, že je z Francie a dědí tam majetek (nějaký firmy) - dokonce si do diáře i psala jak kdo má pracovat... A to byl problém! - Co jí pak říkat?
A navíc si myslím, že to dělají všichni, především ženy... Tak nějak to k nám patří
Cituji Vokounka29: já myslím, že zrovna tohle dělá skoro každý
já teda ne 
. Když něco vyprávim a chci aby to bylo poutavý, tak to podám tak, aby to znělo zajímavěji třeba, ale ne tim způsobem, že si něco přivymyslim To je hrozný! A když vidim, kolik vás to dělá... Jako upřímně, takovou kamarádku bych asi nesnesla, už od dětství jsem neměla ráda ty děcka, co si vymýšlely pohádky a dělaly se strašně zajímavými. Když to řeknu hodně tvrdě, tak proč se s takovým člověkem vůbec bavit? Když bych si nemohla být jistá, kdy mi říká pravdu a kdy mi lže. Ať si jde psát romány, když ho tak baví si vymýšlet, já to ale poslouchat nepotřebuju...
Teda to mě tady zase jednou něco vyšokovalo Snad to nedělá hodně lidí
Poslat SZ
Galerie obrázků
