Bezdůvodné malé lži

já to dělám hlavně když začnu vyprávět nějaký příběh a třeba v půlce mi dojde, že pointa není tak zajímavá, jak mi ze začátku přišlo a že vlastně melu blbosti... a nejhorší je to, když mě třeba začne poslouchat při vyprávění víc lidí, než jsem původně chtěla.. to tam pak vždycky hodím nějaký lepší závěr, nebo si to aspoň pořádně přibarvím XD.. je to vlastně docela vtipný.. myslím, že to dělá každý...

Moc ti děkuju za tuhle diskuzi, už jsem myslela, že jsem snad jediná a popravdě mě to docela trápilo. Nedělám to často, ale někdy, zvlášť když se třeba bavím s lidmi, co mají z určité diskutované oblasti víc zkušeností, než já, tak si to taky přibarvím. Třeba tak ve stylu, jak jsi říkala s tou vodnicí. Je ti blbý, že jsi jí ještě neměla, tak radši řekneš "No, mě tahle příchuť taky chutná." nebo když všichni vědí, že máš s někým schůzku a třeba na ní nakonec vůbec nic nebylo, tak abych nezkazila očekávání, tak jsem si to trochu přibarvila, jinak už by mě všichni dávno museli mít za frigidní. Uvědomuju si to a hodně mě to štve, ale když slyším, co vypráví ostatní vrstevníci běžně (teď mě tak napadá, kolik z nich říká úplnou pravdu ), tak mi je trapný přiznat se, že jsem třeba to a to ještě nezkusila a tak.. V zásadních věcech, rodině apod. ale nikdy nelžu, spíš jde o tyhle "kamarádský štěbetačky", no. Takže to, že jsem to sem napsala mi snad trochu odlehčí špatný svědomí, který vždycky po nějaký "přibarvovačce" mívám.

Já to chápu. V mém případě jsem měla ale na mysli něco jiného než přibarvování (kamarádka, která si taky vymýšlí, mi taky trochu leze krkem ) - spíš to, kdy zalžu třeba v odpovědi na přímou otázku, ač k tomu není důvod.

Reaguji na Pixie:
Souhlasím - ostatní vědí víc než já, proto se tvářím, že jsem v obraze. Ale říkám si, že to nechci dělat, nelíbí se mi to, nelíbilo by se mi to na ostatních a stydím se za to. Jen nevím, jak se to odnaučit...

Já to taky dělám a myslím si, že je to kvůli problému se sebevědomím. Prostě mám pocit že bych si připadala trapně nebo že by na mě lidi koukali divně nebo by si o mě mysleli něco špatného kdybych řekla pravdu a tak radši zalžu. Ano, byla jsem párkrát na diskotéce (ikdyž jsem tam nebyla nikdy), ano u kadeřnice jsem byla před dvěma měsíci (ikdyž jsem tam třeba nebyla už rok), apod. Zkouším to odbourávat ale moc mi to nejde, přijde mi, že už to dělám automaticky, je to hrozné.

Přesně tak to mám také.

Známe. Na druhou stranu si ale říkám, že komu je co do toho, že nejsem jako oni. Že je to třeba naopak spíš dobrý, než něco, za co by si měli ostatní poklepat na čelo.. Ale doba a lidi jsou teď prostě takoví - je lepší zapadnout do davu. A to já osobně udělám radši a potom mám klid, než tisíckrát odpovídat všem těm udiveným obličejům na otázky typu "Ty jsi tam jako nechlastala?" atp. V každé podobné otázce potom vidím hned další - "Seš vadná, nebo co?" a je mi to hodně nepříjemný, zvlášť to řešit s nějakýma "pseudokamarádama" - proč jsem se zachovala tak a ne onak.

Já taky nemám nijak zvlášť vysoké sebevědomí, ale zase mam hrdost, nebo jak bych to řekla... prostě hůř bych se sama před sebou cítila, když bych v podstatě uznala, že to, že nevím o něčem tolik, co ostatní, nebo že jsem nebyla tam, kde byli ostatní, je něco špatného a měla bych o tom proto lhát. Snad chápeš, jak to myslím...

mám to stejně já moc ráda něco vyprávím, ale teda nikdy by mě nenapadlo si něco přibarvit, spíš si klidně i udělam srandu z toho, když na konci mýho vyprávění zjistim, že to třeba nemělo vůbec pointu a tak

Když teda nepočítám takový ty lži "Jo, sluší ti to." "Nejsi tlustá." atd., tak občas zalžu z lenosti. Když jsem fakt unavená a třeba někdo po mě chce slyšet co se stalo minulej pátek tady a tady na akci, tak řeknu že si to nepamatuju a prostě v tomhle smyslu..

Tak třeba tohle nikdy nepochopím. Nemám problém s tím kamarádce nebo komukoliv říct, že mu to nesluší nebo že v tom má velkej zadek, také bych nechtěla, aby mi ostatní takto "lhali". Proto se mnou hodně lidí chodí rádo nakupovat, protože vědí, že jim vždycky řeknu pravdu

Reaguji na Lady Flame:
tak u nakupování je to třeba něco jinýho, ale když přijdu k hotový věci - např. na nějaké akci se kamarádka nenalíčí podle mýho vkusu, tak jí nedokážu říct "Vypadáš hrozně" a zkazit jí tím celej večer, radši jí řeknu, že vypadá dobře aby se tak i cejtila.. neradši se teda k tomu nevyjadřuju vůbec, ale když se zeptá, tak jí prostě ráda zalžu..
Neříkám kdyby to bylo něco ve stylu že má rtěnku rozmazanou po celým obličeji a zubech a make up nebyl dobře rozetřenej a navíc v jiným odstínu, to bych jí upozornila, ale jinak fakt ne..

Tedy docela koukám kolik z vás si něco přibarvuje. Nedělám to, nějak nemám proč.
Když něco vyprávím prostě to řeknu tak jak si to pamatuji. Když něčemu nerozumím, tak prostě požádám o vysvětlení tak, abych to pochopila.
A říct kamarádce, že jí to sluší, když to není pravda, to bych nedokázala. Myslím si, že právě jako kamarádka bych měla umět taktně říct, jak to vidím.

Pokud to není důležité tak se prostě zdržím komentáře, ale lhát to ne.
Jiná věc je to, když se potkám s někým nedůležitým a zeptá se, jak se mám...nebudu mu určitě vykládat co zrovna řeším apod., takže tam vlastně i někdy zalžu a prostě odpovím, dobře, i když to třeba není pravda.

A tak to já klidně řeknu
Ale tak jako chápu, neříkám, že jsem nikdy nezalhala, určitě jo a podle mě to dělá snad každý

Myslím si,že to je ještě dobrý pokud si to člověk uvědomuje a chce to změnit. Hlavně jak si řekla jsou to tzv: neškodné lži. Horší by bylo kdyby sis kolem všeho navymýšlela kdejaké omáčky, nad kterými by se lidi pozastavovali a jen ty jediná bys přitom věděla, že je to lež.
Já osobně taky občas plácnu věci, které nejsou pravdivé... většinou proto at nemusím danou věc vysvetlovat, rozebirat atd... Tak si to proste poupravím, řeknu to ve zkratce, nerozebíram proč je to jinak jak je to jinak a mám klid. Jen proto to dělám. Občas mě proste nebaví rozebírat různe věci tak v nich zalžu a tím je uzavřu. Ale jsou to v mých očích malé věci a pokud se jedná o vážně situace tak mám nastavená už jiná měřítka.

Reaguji na Pixie: Přesně, úplně s tebou souhlasím, jako bys mluvila o mě a o lidech které znám.

Takhle to brát mě nikdy nenapadlo, díky, to je dobrá myšlenka, ta by mi mohla pomoct.

mám to stejně

Ale celkem často se mi stává, že pusa mluví dřív než mozek myslí. Např. ten kadeřník - podobné lži na přímou otázku občas taky vypustím, načež si uvědomím, že vlastně lžu, a pak už se mi nechce vysvětlovat, že jsem vlastně magor, kterej neví, co mluví, tak to nechám tak

A teď si holky představte, kolik nás tady lže na omlázku [ Jak můžeme vědět, že to, co nám tady druzí doporučují nebo vychvalují nebo popisují je do puntíku pravda? Tak to mě tak napadlo, ne že bych to řešila, vždycky to tady beru "s rezervou", podobně jako reklamu nebo média apod. Ono dnešní doba je jedna velká lež... pustíte televizi a už se to na vás valí, nebo taková ženská, která má na sobě kde co umělého (prsa, vlasy, řasy, nový nos)... v podstatě taky klame svým tělem, tudíž lže. Tak se nedivte, že vám čas od času (nebo často) ujedou lživá slova. Dnešní "moderní" člověk je dost povrchní.