Boj s pláčem

Nebraňte jim,já to znám,lepší je se vybrečet,i když občas okolí kouká ''zvláštně''...

Na veřejnosti mi vždy zabrání představa rozmazané řasenky a upířích očí a doma dělám ponory ve vaně, nebo oplachuji obličej studenou vodou, ale někdy je prostě lepší se vyplakat, ne?

No právě, já se stydím a zrovna třeba plakat nechci ale nic s tím neudělám.Prostě je to neovladatelné.Najednou mi nejde mluvit, poleje mě horko a už je to venku, jedna slza za druhou, ach jo.

MilunaM

a v jakých situacích se Ti to stává.??

Já bulím pokaždý když odjíždím od přítele... jen se zabouchnou dveře od jejich domu a je to před rodičema to ještě udržím, ale pak už né.... a nejde tomu zabránit.. haha na letišti mají pak vždy u security hezkou podívanou upozorňuju, že se mi to nikdy dřív nestávalo

Mně někdy pomůže, když do něčeho pořádně praštím, kopnu, nebo zanadávámNikdy ale nic nesměřovat k druhému člověku.

Problém je, že se mi to stává v práci.Je toho na mě dost, ale když se mi něco vytkne a já vím že za to nemůžu, tak je to hned.Mám kolem sebe samé chlapy a tak je mi to fakt trapný.Ještě když se mě někdo zastane, nebo na mě hezky promluví, tak je to ještě horší.Strašně mě to mrzí a chci být nad věcí a né se sypat jak domeček z karet.

Mám to taky tak udělá se mi ,,knedlík,, v krku a už se to leje...hrůza..

takže je to vlatně takový stres - přecitlivělost a spouští se to pokud nezvládáš nápor práce a jsou to vlastně takové slzy obrany pokud se tě někdo dotkne tím, že ti něco vytkne a ty to cítíš jako křivdu , že?

MilunaM
a měla jsi to tak vždycky? nebo víš z jaké příčiny jsi tak citlivá? Já třeba byla z antikoncepce mnohem víc přecitlivělá než normálně..
Možná máš jen takovou povahu, pokud to u tebe bylo vždy normální, tak je asi nej se prostě vybrečet, každý sme nějaký

Ahojky, tak já měla stejný problém. Ale teď už se mi to dlouho nestalo.
Třeba skvělá příhoda byla první hodina v autoškole. Chcíplo mi to na křížovatce v kopci a za mnou spousta aut, a to úolně za mnou začlo troubit. No tak ten můj instruktor vypnul motor, dal brzdu, vystoupil a šel seřvat toho člověka, co troubí na autoškolu. A to jako v Praze na proseku, ve špičce. No na parkovišti jsem mu pak začla brečet, jak jsem byla ještě v šoku a on koukal chudák, co mi je. A já mu říkala ať mě neuklidňuje, že to bude jen horší.

A taky se mi to stávalo, když mě někdo za něco vynadal. A ještě, když mě pak někdo chce uklidnit, to je konec.

mikkýsek
asi ano, a to si myslím, že to dělám s láskou a ráda.Mám ráda hodně práce, jen asi neunesu křivdu a nevděk.

MilunaM
hele mám to stejně...taky se lehce rozpláču, nejdřív se sevře hrdlo, nejde mluvit, a pak se začnou zalevat oči; daří se mi nerozplakat se uplne, jenže i v tomhle stavu (sevřené hrdlo a a zalité oči) člověk nemůže pokračovat v rozhovoru nebo monologu a všichni to na něm vidí....jak se do tohoto stavu vůec nedostat, na to jsem zatim nepřišla, ale je to moje povaha takže nevím jestli to vůbec jde Většinou se mi to nestává s cizími lidmi nebo těmi co mi nejsou blízcí, ale vždy s hodně blízkými lidmi nebo když o nich mluvím...jako je rodina, partner apod. To asi nezměním, myslím.
Ale pokud se ti to stává i v práci, nemohlo by to být třeba i nedostatečným sebevědomím? Třeba by ti pomohlo si více věřit; i to je těžké ale trochu na tom zapracovat jde

Holky tak se přidávám do klubu. Taky to tak mám. U mě je to jak z křivdy, tak ze vzteku. Když vím, že o nic nejde, tak se to dá. Stalo se mi to třeba, když jsem měla pracovní zakázku a dotyčná vedoucí řekla, že mě tam nechce. Věděla jsem, že mi křivdí, a že má problém osobní, ne pracovní a už to bylo, připadám si hned nevyzrálá a slabá. Přitom si myslím, že jsem silná osobnost. Tak nevím, taky bych se chtěla umět v určitých situacích povznést.Nebo se mi to stalo, když jsem vyřizovala pracovní hovor ve škole a za zády mi stála profesorka a řvala na mě, jak už zvonilo a okamžitě ukončím hovor atd...což samozřejmě moc dobře nejde, když je to šéf. Taková potupa, jsem byla tak rozčílená, že mi vyhrkly slzy vztekem