Bojím se samoty po rozchodu

Holky, nedávno jsem tu psala toto:

No a teď Vám píšu, ať se ničeho nebojíte. Když jsem to propočítávala, tak s přítelem to bylo 5 let, né 4 a nedávno jsme se konečně rozešli. Teda já s ním. Dokázala jsem to. Bydlím sama v garsonce a mám se skvěle. Je to božíííííííííííííííííííííííííííííí! Fakt holky, super A žádná depka mě zatím nepřepadla. Dělám si co chci, kdy chci...Když přijdu z práce, mohu si lehnout a číst...nemusím hned letět nakoupit a dělat večeři. Včera jsem třeba byla hned po práci až do večera s kolegyní a nikdo mi neposílal sms, kde jsem a co bude k večeři. No prima. Chodím ne nehty, ke kadeřnici, jen tak se procházím, navštěvují mě přátelé (dokonce víc, než když jsem bydlela skoro u nich ) Také mám nejlepšího kamaráda, který mi je oporou. A mám i lepší vztahy v práci. S kolegama máme v plánu jít i pařit příjdu si teď mnohem, mnohem veselejší, sebevědomější...prostě zářim No a i chlapi pokukují víc Kocoura mi přítel nechtěl dát, byly to dohady...ale co...ono je to možná lepší. Teď když pořád někde lítám, byl by doma sám
Samota je super věc holky...já nevim co dřív, fakt Mám toho tolik v plánu a nestíhám...Neváhejte...jděte do toho

Holky, já jsem taky od nynejška sama vůbec nevim co mám dělat, rozchody hrozně špatně nesu a udělala bych psí kusy abych to zachránila, nemám moc kamarádů, tak nevim, jak zapomenout, nechci pořád sedět jen doma

Mischellin jsem na tom stejně, jsem asi týden po prvním 4letém rozchodu a je mě hrozně, nejhorší je, že hodně spolužaček, kamarádek odjelo pryč a málokdo tu zůstal, navíc jsme malá vesnice a nevím, co dělat. Nemám pořádně s kým jít ven a pořád na něj musím myslet.

Holky vůbec se nebojte, ten prvotní nával obav co budete dělat opadne. Se mnou se před rokem rozešel expřítel po 4,5 letém vztahu. Pro mě to byla rána, nebyla jsem na to vůbec připravena ale vyrovnala jsem se s tím, cítím se šťastnější. Mám sama ze sebe radost, kamarádky vyloženě nemám. A i tak mám stále co dělat, cvičím, chodím na masáže, manikuru, kadeřnice, utrácím za oblečení, sportovní nezbytnosti, prostě se bavím sama se sebou.

Reaguji na šášulka:

No z počátku to je docela prima, ale pak už to taková brnkačka není.Na všechno sama, na radost, starost, placení aj.V samotě jsou s vámi vzpomínky, které stále kolují v hlavě a nejdou smazat.Pocit bezmoci a opuštění.Nevím příjemné to nebylo snad jen chvilku, ale to je opojný pocit, který střídá vystřízlivění a uvědomění reality.

Nechci zakládat nové téma, tak obnovím toto. Dostala jsem se právě do takové porozchodové životní situace a nemám to s kým řešit. Byla jsem s přítelem skoro 2 roky a protože nám to delší dobu nefungovalo, tak jsme se rozešli (je to čerstvé - teprve týden). Prvním problémem je to, že jsme se rozešli v dobrém a dál spolu normálně komunikujeme a asi i pro to mi to stále nepřijde jako vyřešená záležitost. A druhý problém - bohužel pro mě, s rozchodem jsem přišla nejen o něj, ale i o všechny známé. Měli jsme je společné (teda já jsem je poznala, když jsem s ním začala chodit - takže jsou to hlavně jeho známí) a kdybych se s nimi chtěla vídat, musela bych se dál vídat i s ním a to pochopitelně nejde. Takže momentálně je situace taková, že jsem prostě sama. Všechno v sobě dusím, protože to nemám komu říct. Mám sice časově náročný koníček a práci na 3 směny, ale ani to mi nezabrání na to všechno ve chvilkách klidu nemyslet. Jsem introvertní typ a kamarády si nedokážu tak jednoduše najít na rozdíl od jiných. Navíc bydlím na vesnici, kde všechny od vidění znám...Mám 100 chutí se odstěhovat někam do města (i když město nesnáším), nebo vycestovat do zahraničí. Ale v tom mi brání několik věcí - mám dva psy, kteří mě v současné situaci drží hodně nad vodou a nechci je opustit a taky mám koníčka - koně a taky nemám odvahu se sama někam vydat. Vůbec nevím co mám dělat, jak to zvládnout.