Bojím se, že mi utíká život

Taky studuji PhD, jsem skoro tak stará jako ty a rozhodne mi nepřijde, ze by mi tím život nějak utíkal, spíš že ho mám celý před sebou a ze mě to, co dělám, naplňuje. Jo s těma financema je to fakt směšné. Proste jsem si k tomu našla ještě práci, naštěstí v oboru, ale jinak to nejde Píšeš, že tě studium baví, takže bych se v prve řadě věnovala doktorátu + bych se porozhlédla po nějakém přivýdělku, ale rozhodne v tvém oboru. Dělat např. servírku by byla ztráta času. Uvidíš, ze když se tvá finanční situace zlepší, zlepší se i tvá psychika. Co se týče vztahu s partnerem, stále jsem nepochopila, co je v dnešní době smyslem svatby. Jistotu ze s tebou bude partner až do smrti, ze ti bude věrný nebo ze tě bude nějak živit, to svatba fakt nepřináší. Podle mě je ve vztahu mnohem důležitější láska a vzájemná úcta partneru a tohle ti svatba fakt nezaručí. No a děti, já třeba vím, ze děti fakt nechci, protože s akademickou/vědeckou sférou mi to dohromady moc nejde a bude mi to dítě na obtíž. Představ si, ze nebudeš moct jet na konferenci, na stáž nebo hostovat na zahraniční univerzitu jen proto, protože se musí někdo o to děcko postarat.
P.S. Kde se shánějí chlapi, kteří nechtějí děcko? Na mě se stále lepí jen sami zoufalci, kteří si mysli, ze holka je na světě od toho, aby stala u plotny a rodila děti

Nedivím se že máš ze života depky, když ho trávíš s jedním oslem za druhým. Člověk přirozeně potřebuje nějaké klidné a stabilní rodinné zázemí-vidím to na sobě, nikdy v životě mi nebylo lépe, než když jsem si našla toho pravého a vdala se za něj, i když jsem "celý život" byla spíš volnomyšlenkář. Ta pohoda, že vím že si vybral právě mě a chce se mnou strávit celý život v oficiálním svazku je k nezaplacení. S někým kdo tvrdí že svatba a děti nikdy, bych to hned ukončila. Ztráta času. A že se nedá skloubit vědecká kariéra s dětmi? Blbost. Od toho je partner, aby hlídal, pomáhal a podporoval, když je třeba, ale na to je zapotřebí úplně jiný typ člověka než sis vybrala.

Rozhodně nemám pocit, že ti utíká život. To, že tě potkala nemoc není tvoje vina a prostě se to stává...i psychické problémy. Hlavní je, a to bysis měla uvědomit, že jsi se z toho dostala a zvládla to. To je strašně moc a buď na sebe pyšná, to byl přece krok vpřed. To samé uvědomění si, že předešlý vztah nebyl ok a že jsi šla dále. Další podle mě krok dopředu. Vztahu nelituj, díky němu ses poučila a už takový vztah v budoucnu (snad) nenavážeš...
Tvůj aktuální vztah by pro mě osobně nebyl to pravé. Pokud už teď přemýšlím, že jednou v budoucnu by ty děti být mohly a nemáš to striktně, že děti nikdy fuj, tak bych opravdu zvážila, jestli to je to pravé. Svatba podle mě až tak důležitá není (pokud to tak ale ty nevnímáš), ale ty děti....To, že je teď nechceš může být také zapříčiněno tím, že vedle sebe nemáš toho pravého a že si nepřipadáš dostatečně finančně zajištěná...
Takže aby tvůj život nestagnoval, asi bych si ujasnila, jakého partnera vlastně chceš a potřebuješ....
Asi bych se taky zamyslela nad tou prací....finance jsou důležité. Nezmiňuješ sice, jaké máš bydlení, jestli je to otázka k řešení, jestli chceš nebo máš auto atd. Šlo by řešit při tvé aktuální práci nějaký přivýdělek? Například doučování nebo něco takového z oboru? Hned by ses cítila určitě lépe, kdyby přistálo do rozpočtu více peněz...
Aby ses teď mohla posunout dál, určitě by to chtělo si ujasnit, co vlastně chceš a co pro to jsi ochotna udělat....

Reaguji na luca1234: A to máš práci na plný úvazek, nebo na zkrácený?
Já měla první rok práci pro neziskovku, ale moc z otho nebylo. Jedno léto jsem pak šla dělat do cukrárny
Jenže přesně, jak píšeš, chce to něco v oboru, protože jinak to nemá smysl dlouhodobě. Já mám problém, že mám výzkum v zahraničí, takže ve dvou pracech mě kvůli tomu nevzali - věděli, že bych na 3 měsíce odjela. Nicméně opět - je to moje chyba, že jsem si výzkum nepromyslela lépe, nebyla tam minimálně půl rok, s tím, že bych si tam našla přivýdělek, a nemusela jsem se pořád vracet do ČR a zase tam....

Ten můj nechce děti, protože podle mě ví, že by neměl na to je vychovat. On je takový svobodomyslný, má rád svoji samotu. Ale dozvěděla jsem se, že dřív, jednou, uvažoval nad tím, že by dítě měl. Což mě trochu bylo líto, protože si teď říkám, že je nechce se mnou a s jinou chtěl. Jinak na mě se do té doby taky lepili takoví ti pro tradiční rodinu, a už jsem toho měla plný zuby, tak možná proot jsem si přitáhla toho současného...

Reaguji na Lilitha:
Takže aby tvůj život nestagnoval, asi bych si ujasnila, jakého partnera vlastně chceš a potřebuješ....

Jo. V tom jsem vždycky plavala. Nebo spíš - nikdy jsem si to nějak jasně nestanovila. Věděla jsem, že nechci závislého, lenocha (přičemž z posledního ex se paradoxně lenoch vyklubal), a tak dále. Jenže mně opravdu hodně vyhovuje tne, se kterým jsem teď. Tedy kromě toho, že má jasně rozhodnuto, že svatba a děti ne.

Přivýdělek řeším, snažím se najít něco v oboru. Je to přesně tak, jak říkáš, dost by mi to pomohlo, i psychicky.

Díky za podporu

Jasně, protože neexistuje žádná jiná možnost, než buď kariéra, anebo život strávený u plotny s hromadou dětí..fakt se nestačím divit takovým názorům.

Reaguji na slimatko: tak niektorí ľudia nechcú mať deti po 30tke, lebo to uz nie je najvhodnejsi vek na prve dieta..

ja deti nechcem, ale ak by som chcela mat, tak urcite do 30tky stihnut najlepsie...ale myslim si, ze v dnesnej dobe, kedy clovek konci VS ked ma okolo 24-25 (ak nepredlzuje stadium ) a potom si najde pracu, kde dostane taky plat, ze je schopny zfleku uzivit dieta, vziat si uver a vsetko moze splacat a financovat, nie je moze splodit deti skoro ako to bolo napriklad pred 20timi rokmi, kedy VS vzdelanie nebolo az tak dolezite a ludia vacsinnou po 18tke zariadovali domacnosta zakladali rodiny (finance to tiez bolo uplne inak), tak jasne ze potom stihli mat deti okolo 20tky (ak mal vtedy niekto prve dieta po 25tke, uz bol stary ) a v 40tke si uz mohli uzivat zivot s dospelymi detmi

teraz nerobi problem 40 rocnej zene povedat ze "konecne" je cas na prve dieta a som zvedava, kto si moze dovolit nejst na rodicovsku dovolenku resp. zostat tusim len tych povinnych 12 tyzdnov na materskej a potom nastupit do prace...ak teda je muz ochotny zostat na rodicovskej alebo zena dava svoje dieta vkuse niekomu na starost, potom mozno sa da sklbit kariera

alebo su zeny, ktore iba rodia deti a nemusia sa starat o zivenie domacnosti, kedze roky na rodicovskej dovolenke po sebe financnu situaciu nezlepsi..to sa skor cudujem chlapom, ktori su ochotni sa o taku zenu starat

Reaguji na reality_is_prison:
S tímhle bych taky měla problém, vzhledem k tomu, že všechny úvazky, co jsem doteď měla, se mi nezapočítávají do mateřské, takže bych na ni neměla nárok. A fakt bych se necítíla nejlíp, kdyby mě celou dobu měl živit muž.

Můžu se zeptat, jen tak pro zajímavost a ze zvědavosti, proč děti nechceš?

Reaguji na Fridita: lebo k nim nemám absolutne ziadny vztah...nemam surodencov, cely zivot som mala len bratranca, ktory bol o rok mladsi odomna, s malymi detmi som sa nemala kde stykat, nikto ich v rodine nemal, ale nikdy som k nim nemala vztah vo vseobecnosti, ani ked som bola mala, som sa nerada hravala s babikami a nikdy som nechapala, preco sa Tolko ludi musi vzdy tocit okolo deti a pribehnut, ked vidia dieta

prvykrat som sa stretla s batolatom asi ked som mala 14 rokov , cize vtedy som si tak prvykra uvedomila, ze male deti mi nic nehovoria a nechcem s nimi travit cas a hrat sa s nimi a odvtedy som zacala vravievat, ze nechcem deti (ano smaozrejme , nazor sa zmeni blablabla... )

a az ked som bola tinedzer, tak pribudli do rodiny (vtedy) dve male deti a situacia opakovala, nulovy vztah k nim a nechcela som s nimi travit cas (ani doteraz, ked uz davno male nie su )

musim sa priznat, ze okolo 20tky mi prvykrat v zivote prisli niektore male deti zlate a to vascinnou iba chlapci, ale to nemeni nic na tom, ze deti nechcem, ale aj tak vacsinna deti mi lezie na nervy (su kategorie ludi ktori nechcu deti a maju ich radi a taki co ic nemaju ani radi a ani nechcu - ja patrim do tej druhej )

a tiez mam pocit ze v 25tke by bol (ked tak) najvyssi cas na dieta, nechapem fakt tie zeny ktoe este po 35tke su shcopne tvrdit, ze by chceli prve dieta...mam aj dlhorocneho partnera a proste neviem si predstavit tu financnu situaciu a shcopnost uzivit dieta v dnesnej dobe...byvam s mamou, cize nesplacam uver ani podnajom, sice jej davam peniaze, ale usterim viac ako by som mala byvat sama resp. s priatelom a splacat uver na byt a vobec nemam pocit ze mam vela penazi a neviem si predstavit po kolkych rokoch by som si mohl apovedat, ze mi zostanu peniaze este aj na dieta hlavne ak rodicovsky prispevok je trapnych 200e na mesiac (s tymto asi dokaze vyzit zena, ktore muz zaraba 5000e v cistom za mesiac a je taky hlupy, ze je ochotny zivit celu domacnost)

ale nie je to tak, ze ak by bola ina financna situacia, dieta by som chcela, nechcela by som ho ani kebyze mam x penazi, mne sa absolutne hnusi klasicky model rodiny tj priatel - svadba - rodina, nemam rada svadby, pripomina mi to zbytocny gyc a cirkus, hlavne ked si tam novomanzelia pozvu ludi, s ktorymi sa absolutne nestretavaju, len aby sa pochvalili pardon za dlhy prispevok

Upřímně, z podobných důvodů, jako zmiňuješ, jsem já PGS ukončila po dvou letech. Teď pracuju, mám velmi slušný plat a jsem úplně spokojená. Přijde mi, že žít minimálně do 30 z ruky do huby, respektive z almužny od fakulty a toho, co si vyděláš bokem, je nedůstojné. Výzkum mě bavil, ale když mi ten čas nikdo pořádně nezaplatí...ze vzduchu žít neumím a trávit víkendy v práci nechci. A když se bavím s lidma, kteří na to PGS vydrželi a dodělali ho, opravdu není o co stát.
Já teda rodinu chci, mám skvělého přítele, takže o důvod víc neplácat se roky v laborce a sepisovat články, o kterých ani nevím, jestli k něčemu povedou.
Beru ty dva roky jako dobrou zkušenost a prodloužila jsem si tím studentská léta, ale už jsem byla ve fázi, kdy jsem nechtěla žít jako student (kterým už jsem od 26 vlastně ani nebyla, takže ani blbá sleva na jízdném nebo v kině, zato placení zdravotního pojištění).
Určitě si ujasni s přítelem, co od života očekává, protože mi přijde, že, na rozdíl od žen, chlapi málokdy mění názory na svatbu a rodinu. Nevím, kolik je jemu, ale pokud je zhruba stejně starý jako ty nebo starší, vůbec bych se nebála, že bude někam tlačený. Ve 30 už by člověk měl mít aspoň hrubou představu o budoucnosti.

Reaguji na reality_is_prison: Díky mě to zajímá Já to mám tak, že děti mám ráda, ale nevím, jestli jsem stavěná (hlavně psychicky) na to je mít. Momentálně rozhodně ne. A dokážu si představit život bez nich. Ale 100% přesvědčená nejsem no.

Reaguji na ILChazz: Jemu je 42. Nikdy děti neměl, ani manželku, ani nebydlel s přítelkyní. On má v tomhle dost jasno.

Reaguji na Fridita: tak čo počúvam znamych, ktori maju znamych, ktori maju deti (ja znamych s malymi detmi nemam, co asi je jasne a dufam, ze ani nebudem mat), tak im to skoro uplne obmedzilo zivot a slobodu

mne to pripada tak, ze hlavne take zeny, co nemaju ani poriadne zaujmy a ciele v zivote (okrem toho najst si partnera, mat svadbu a deti), ich praveze velmi chcu a maju (kludne aj niekolko deti po sebe) proste nemaju sa kam karierne posunut resp. im je to jedno, nemaju nic ine, co by ich naplnalo a maju muza, ktory ich zabezpeci a suhlasia s tym obaja, ze budu dodrziavat "klasicky model rodiny" ( co sa mne osobne dost "hnusi" )

ja obdivujem ludi, ktori sa naplno venuju svojim zalubam, vela cestuju, su uspesni v nejakej sfere svojho zivota a vacsinnou su to ludia, co nemaju deti a velakrat ani partnera a ziju sami..proste sa mi velmi pozdava takyto zivotny styl, co by niekto nazval, ze clovek je sam, ale ja to vnimam opacne