Bojím se, že mi utíká život

Reaguji na reality_is_prison: Když tak nad tím přemýšlím a projela jsem si bývalé spolužačky či známé, co mají děti, tak je pravda, že ony mají/měly třeba 2-3 děti hned po sobě, všechny jsou bez VŠ (což tedy nepovažuji za mínus, to je každého věc), minimálně polovina z nich ani po SŠ nešla pracovat a hned měly dítě. Ani o jedné nevím, že by měla nějaké zásadní koníčky. Takže já jsem paradoxně založila diskuzi o tom, že se bojím, že mi utíká život, ale teď když přemýšlím - vlastně i díky tobě - nad tím, jak to mají ostatní, tak si říkám, že mi nic neutíká
Jde o to, že i když po finanční stránce na tom nejsem nejlíp, do toho jsem se donedávna vyhrabávala z té nemoci a nepovedného vztahu, ale je pravda, že koníčků mám dost a pořád mám co dělat. Takže mi děti nějak nechybí. Vím, že když pak jsou, tak se spousta věcí musí dětem přizpůsobit, a vím, že bych toho byla schopná, ale nejsem si jistá, jestli bych si pak nepřipadala, že se málo realizuju, či jak to říct.

Mně klasický model rodiny taky nesedí. Jak jsem psala výše, já ani nejsem pro společné bydlení, nemám problém mít to tak, že bych celý život s partnerem žila odděleně. Některým lidem to přijde na hlavu, ale já zase nejsem stavěná na to spát skoro každý den třicet let vedle někoho. už jsem si to zkusila, a ne, nechci. Ani s tím, koho miluju nade vše.

Neříkám, že jedno je lepší než druhé (mít rodinu x nemít rodinu), to je každého věc. Ale nepohrdám těmi, co se rozhodnou děti nemít, a realizují se jinde.

... heh...fakt smutný čtení.

Jo, to je fakt smutný čtení ... Musíš si udělat pořádek v životě a stanovit si priority, nelze vše nechávat jen tak plynout. Ty vztahy řešit až na druhém místě, průšvih je podle mne hlavně to, že ti je 30, děláš jakýsi výzkum a žiješ z minima ( kde - na ubytovně, u rodičů, ... ? ). Je super, že ses dostala z problémů, které tě brzdili - tak teď by bylo načase vyřešit situaci, která ti určitě na dobré náladě nepřidává. Může se nám to nelíbit a můžeme nadávat na konzumní společnost a bůhvíco všechno, ale peníze jsou prostě k životu potřeba, zvlášť mladému člověku - kdy chceš začít se životem, v padesáti ? Nevím, kolik bys vydělala jako profesorka na VŠ - ale nemám pocit, že by se to nějak výrazně lišilo od průměrného platu a že by se tedy vyplatilo na to dalších x let čekat a u toho živořit.
Navíc, pokud nastoupíš někde do práce, poznáš nové lidi a trochu tě to odpoutá od druhého problému Nepíšeš, co je tvůj zahraniční přítel zač, jestli je cizinec a ty pro něj jen východoevropské zkrácení čekání na Tu pravou doma - nebo gastarbeitr, který nemá chuť se dle zákona o společném jmění manželů dělit o své tvrdě vydělané peníze s holkou, které se moc nechce do práce - ale ono je to vlastně fuk. Jisté je jen to, že z tebe není natolik odvařen, jako ty z něj. Pokud chlap ženě řekne do očí "nechci se ženit", většinou tím myslí "nechci se ženit S TEBOU" , ale ctí jej jeho úpřimnost. Takových, co se nechtěli ženit už bylo .... mé známé to její přítel tvrdil asi tak deset let, chodili spolu od VŠ - no a pak ji nechal kvůli slečně, kterou si vzal hned po půlroce.
Má rada zní, neplácat se v minulosti a začít pracovat. Vlastní peníze = vlastní hrdost. Nová práce = noví lidé v životě a nové možnosti. Bez toho to prostě nepůjde. Možná to trochu zapůsobí i na tvého přítele

ja si skor myslím, ze ziadny chlap nechce vycackanu gycovu svadbu, kde su pozvani ludia len zo slusnosti, ktorych zenich/nevesta nevideli poslednych 5 rokov mne takyto pristup ku svadbe pride neskutocne pokrytecky a myslim, ze vyhradne zeny su vysadene na taketo svadby...chlap chce skor nenapadnu malu svadbu resp. len civilnu (podpisat papiere) alebo ziadnu

nikde nie je napisane, ze svadba musi byt vo vaznom vztahu a je jeho vyvrcholenim, takisto ako deti

ja som napriklad proti svadbam aj po 5 rocnom vztahu a tym nemyslim , ze si hladam ineho partnera...

No vždyť já to ani nikdy nikde netvrdila, jde o to, že zakladatelka to řeší a má ráda nějaké cíle před sebou, jak píše v úvodu. Spíš jde o to, že každý chlap se ze začátku snaží si ženu svého srdce získat - a ne ji rovnou pragmaticky oznámit, na co všechno "se necítí" , to ve mne moc velký dojem lásky nevzbuzuje
Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že za to může především její laxní přístup k otázce vlastní budoucnosti ( = zaměstnání ). Ostatně, jak by asi vypadaly odpovědi v deníčku s názvem "můj 30-ti letý přítel žije z minima a nepracuje, mám si jej vzít ? "

Já jsem asociál, 20 lidi je maximum V létě jsem byla na svatbě o šesti lidech a i tam byl tuším jeden navyše

No tak o to tady opravdu nejde. Když řekl že nevěří na svatbu, že se nechce ženit, tak mu fakt nejde o to, že nehodlá dělat kašpara pro celé příbuzenstvo. Jde mu o to že vůbec nechce svazek s touhle/žádnou ženou, ať už "obřad" vypadá jakkoliv. A to je podstatný rozdíl.

To je taky pravda..

Reaguji na dadabus:

Musíš si udělat pořádek v životě a stanovit si priority, nelze vše nechávat jen tak plynout. Ty vztahy řešit až na druhém místě

Jo, to je pravda. Stejně tak s tím nástupem do práce, vím že psychicky by mi to pomohlo. Tak už posílám životopisy jako divá, je mi i skoro jedno, že to jsou práce, co nesouvisí s mým vzděláním....

co je tvůj zahraniční přítel zač, jestli je cizinec a ty pro něj jen východoevropské zkrácení čekání na Tu pravou doma - nebo gastarbeitr, který nemá chuť se dle zákona o společném jmění manželů dělit o své tvrdě vydělané peníze s holkou, které se moc nechce do práce[b][/b]

Ani jedno. Tohle jsem moc v ČR nepochopila, proč má spousta lidí tendenci tak moc nedůvěřovat "nečeským" vztahům. Nicméně, on to momentálně s prací taky nemá nejlepší. Ale aspoň nějakou má

Jinak to ostatním, to máš pravdu. Je to takové motivační, diky

Reaguji na dadabus: Když ono je to s tou svatbou trochu komplikovanější, možná že se zalekl jedné mé reakce, když o svatbě vtipkoval (předtím, než řekl, že se ženit nechce).

Nicméně, on obecně dost nesnáší všechno to, co se očekává, co je stanoveno společností a co se musí. Kamarádovi na svatbu nešel, řekl mu, že svatby neuznává, že je to jeden velký cirkus (a jakože v jeho zemi to opravdu cirkus je ) a že tam prostě nepůjde. Kamarád se s ním pak nějakou dobu nebavil....

Ale jo, je pravda, že momentálně asi nejsem až taková výhra, když žiju z toho minima

Reaguji na Fridita: mam úvazek 0,6, což jsou 3 dny v týdnu, ale s tím, ze můžu podle libosti pracovat z domova. V praxi to funguje tak, ze když jsem např. 2 měsíce v zahraničí, tak ty 2 měsíce pracuju z "domova" a když jsem v ČR, tak jsem v práci fyzicky 1-2 dny v týdnu a zbytek je z domova.
Máte na váš výzkum nějaký grant? U nás je zvykem, že když se PGS studenti podílejí na daném výzkumu, tak něco málo z grantu dostanou.
Naprosto tvému příteli rozumím, děcko je neskutečná koule u nohy. Když přijdu po dlouhém dni domů, tak mám taky ráda svou samotu a klid. Z představy, že by mě tak čekalo ječící děcko, bych zešílela. Navíc mateřská není řádné terno, takže na tom budeš finančně stejně blbě jako doposud.

Reaguji na luca1234: Tak to máš dobré, něco takového by bylo ideální zatím. Na výzkum grant mám, měla jsem ho na dva roky, ale žádala jsem o co nejnižší možnou částku, protože jsem ho opravdu potřebovala, jinak bych výzkum dokončila dost stěží.

Je rozdíl, pokud někdo 'momentálně' neplánuje svatbu a rodinu, a pokud někdo zaujímá postoj viz

Takový člověk názor nezmění, už kvůli tomu, že by ztratil tvář. A být tebou, zjistila bych si co nejdřív, co dalšího ještě neuznává a nehodlá se toho účastnit. Ona věrnost je taky jenom společenská norma