Bydlím sama, cítím se osamělá a jsem přílíš přecitlivělá

No vidíš za měsíc se k tobě stěhuje, tak pokud umíš vařit jen tousty tak trénuj vaření) at je pak spokojenej, já teda žiju sama 3 a půl roku první rok jsem byla bez přítele a nevadilo mi se sem vracet a nikde nikdo pak jsem si pořídila hafana a za dva týdny i přítel, ale s tím se vídáme spíš o víkendu, teď je u mě už měsíc, protože má něco s rukou tak musí být doma, a za 14 dní zase klasika, tak si odpočinu od neustálého vaření obědů a večeří.

Nebo se zkus nějak zabavit, kamarádky, hy na pc, nebo do nějakých kroužků chodit, nějaké zájmy určitě máš) zapni si hudbu zatancuj si, uvidíš že depky hned přejdou.

Někdo je sám dlouhodobě a navíc třeba přítele nemá, tak se uklidňuj myšlenkou že už za měsíc budete spolu

zatim můžeš vařit, třeba i občas chodit cvičit, na únavu pomáhá sport ... o víkendu se věnuj kamarádům

Reaguji na Nicadezuria:
Musíš vidět to pozitivní....přítel se k tobě nastěhuje za měsíc...tak máš ještě jeden jen pro sebe kdy nemusíš honit nákup nebo uklízet ponožky (ber s nadsázkou) Jen počje jak se budeš těšit na chvilku pro sebe a zatím....kamarádky, možnost někam zajít, pejsek, cvičení? nabízí se ti tolik možností. Vymalovat třeba nějak barevně nebo prostě něco změnit doma....přesadit kytky, prostě cokoli..tobě prostě chybí nadšení...tak se zkus nadchnout pro to,že už za měsíc tam budete dva Holka já ti docela závidím...přála bych si byt pro sebe, mít už po škole a práci....

Reaguji na karkulkaR:
Jo, tancuju doma a zpívam, ale musim na to mít prostě náladu, kromě toho sem začla i kouřit abych se občas zklidnila a štve mě to. A to vaření to je problém, od jistý doby k tomu mam prostě odpor, ani nevim proč..
Dokonce sem si udělala kalendář, vypsala sem si všechny dny který zbývaj do toho dne kdy mu skončí smlouva v práci a bude se ke mně moc nastěhovat, každej den odškrtávám jak malý dítě když se těší na ježíška ale přijde mi to ještě jako celá věčnost.. Modlim se aby se něco změilo novou antikoncepcí protože tohle je pro mě psycho..

Reaguji na tarabell:
Jé já tak miluju skládání ponožek a vůbec jeho věcí, přijde mi to takový hezky domácí. Ale to mě přejde.
Jinak já teď dodělala střední a byl to boj přesvědčit se abych bydlela sama. Měla sem z toho strach, nechtělo se mi od rodičů, ale nakonec sem se tomu postavila a teď mam klid. Jen je to občas takový smutný no...

Proč? Ta doba, kdy ženská skáče kolem plotny už je snad pryč.

Reaguji na Nicadezuria:
Jo takhle Ono chce se neužírat tou samotou a nelitovat se i když věřím,že na každého by ten msutekl občas padl. Musíš to ale brát tak,že přítele máš a za měsíc už budete spolu....a hlavně se nějak zabavit, najít se nějaké zájmy...případně samotu nebrat jako trápení ale jako výhodu a relax...prostě si na tom najít jen to pozitivní a hezké

Reaguji na Nicadezuria:
Odpor? no to ho moc nepotěšíš, aby ti pak neutekl, tak hod na procházky ven, nebo do kina, bud sama nebo s kamarádkou, člověk přece nemusí mít pořád někoho za zadkem) počkej až se nastěhuje, bude ti chybět soukromí a klid a budeš si říkat, proč sis to období " samoty" neužila)

Souhlasím....vaření by mě tedy z depky smutku nevytáhlo...může přeci vařit přítel ale tak záleží na zakladatelce...pokud by ji to bavilo proč ne

Reaguji na Nicadezuria: myslím, že by ti vážně mohl pomoct nějaký koníček prostě na něco se pravidelně těšit, co třeba joga, aerobik, zumba, nebo nějakej jakozykovej kurz apod.? S tím bys mohla pokračovat i až se s přítelem sestěhujete, je důležité mít vlatsní koníčky Nebo začni sledovat nějakej seriál, prostě něco na co by ses mohla trochu těšit

Reaguji na Adka:
tak rohlíky se salámem nebo studený párky není řešení na každý den, já znám holky co mají kluky, neumí uvařit ani čaj, proto jsou furt jen u rodičů a nechají si vyvařovat ve 23 letech, docela ostuda, já teda taky nějak nevyvařuju ale základy umím a jak mě potěší když přítel mně jídlo pochválí a je spokojenej, než kdybych mu dala párky a on jezdil dom k rodičum aby se pořádně najedl.

Reaguji na karkulkaR:
On to ví a vaří rád, takže já jen peru, žehlím, uklízím a pak hlavně uklízím ten hroznej nepořádek kterej při vaření udělá, ale jinak je to prostě na něm a jemu to nevadí.
Jinak já jsem právě ráda v jeho společnosti

Nevím proč, každý má talent na něco jiného.
Já sice vařit umím, ale kdybych neuměla, tak by mi to žíly netrhalo.

Přesně tak.

Reaguji na Nicadezuria:
Aha tak to máš dobrýho přítele, já svýho nechala jednou udělat tousty a pak jsem musela ten smrad a kouř 3 hodiny větrat.. ty pereš? to by mě mohlo já to radši naházím do pračky a pak jen vytáhnu na sušák a konec, ani nežehlím přítel košile naštěstí nenosí, a ten úklid je maličkost v malém bytě. To jo ale až spolu budete 24 hodin denně tak ti bude třeba občas lézt na nervy, on je rozdíl vidět ho pár hodin denně těšit se a pak ho mít za zadkem vkuse))