Byla jsem znásilněna

Už jsem viděla (i slyšela) mnoho případů, kdy se napadení stalo mezi lidmi a nikdo nic neudělal. Je to smutné.

Karin, Sweetgirl: Tak to se omlouvám, celou diskuzi jsem nečetla. Asi si to tak nemyslela, ale když jsem si to přečetla, tak mě to trochu jako znásilněnou zvedlo ze židle. Já sama sukně ani nenosím (nemám je ráda), parkem sama v noci taky nechodím, takže v podstatě dělám dost pro to, aby se mi to znova nestalo. Ale čím jsem si jako 9ti letá holka zasloužila být znásilněna? Krátce po tom, co se mi to stalo, jsem se sama sebe ptala jestli jsem si o to neříkala, což je to nejhorší! Člověk pak na sebe přestane dbát a doufá, že se mu to vyhne, ale ne vždy (neříkám, že nikdy) to záleží na oblečení, nebo chování. Jestli jsem tě svým názorem urazila, tak promiň, ale k tomuhle mám hodně radikální přístup.
Mia_Sofia: Ví to jenom mamka, zjistila to asi 2 roky potom. On mě v podstatě osahával ještě několik let potom, až když se to dozvěděla mamka všechno skončilo. Ale v hlavě to budu mít pořád, ikdyž o tom z očí do očí s nikým mluvit už nechci a sama sobě nalhávám, že už je to za mnou. Myslím, že to se mnou zůstane napořád. Hrozně dlouho mi trvá, než začnu chlapovi věřit, jak už jsem psala. S cizíma nikam nechodím, takže v tomhle jsem dost opatrná.

Reaguji na Peťuna1967:

Tak tvůj příběh je ten nejhorší

Když si vzpomenu, co nám učitel psychologie (bývalý psycholog) říkal, že pedofilové jsou jen oběti své nemoci, že jsou chudáci, že odepřít jim chtíč na děti je to samé, jako odepřít si slunce a být zavřená celé dny ve tmavém sklepě - to jsem na něj zírala a říkala si že si sakra dělá srandu! a když jsem se podívala, jak všechny holky jak slepice na něj čučely a říkaly - Ahaaa, a chovaly se, jak hrozně jim to osvětlil! Bože hnus!

Stačilo se zamyslet, že pedofil na dítě je to samé jako heterosexuální ženská na chlapy.. a to jako nemít sex s chlapem je to samé, jako si odepřít slunce?! nechápu ho a zas me vytočil, i když nám to říkal před dvěma lety

Reaguji na Marki86: Co se dá dělat . Dodneška je mi z toho člověka fyzicky zle, když ho vidím, nebo když jsme někde sami. Dnes už bych tiše nečekala až to skončí. Pamatuju si, že mi zhruba před dvěma roky přes ICQ navrhoval, že mě nafotí nahou! Bylo to celé tak hloupé. Ptal se mě jestli nechci, aby přišel. Řekla jsem, že ne. Pak se mě pořád ptal jestli jsem sama doma, tak jsem se ho zeptala o co mu k*rva jde a on že by se mnou rád nafotil porno. Narovinu jsem mu napsala, že je úchyl. Už ani nevím, co mi odepsal, ale je pořád stejný. Už z tohoto důvodu nenávidím rodinné srazy a obědy.

Jestli ti bylo 9, tak tam to bylo o nečem jiném. V 9 letech jsi byla ještě dítě. Pokud nebyl bratranec v tvém věku, což pochybuju, tak to už je pedofílie. A vlastní rodina, to je humus. Bohužel je to častý případ.

Reaguji na mishka999:
Bohužel to tak je. Když je člověk mezi lidmi, vyvolá to takový ten falešný pocit bezpečí, že se mu nic stát nemůže, ale ve skutečnosti tomu tak není. Na druhou stranu je kolikrát dost těžké rozeznat, kdy je dotyčná v nebezpečí a kdy jen dělá vyrvál, i když se jí nic neděje.

Reaguji na Peťuna1967:

Jako to je hnus, on se chová, jako by si myslel, že se ti to snad líbilo nebo co! a jak dlouhá doba od toho uplynula? Měl skončil ve vězení pedofilní hajzl! já nechápu, jak zvládáš udržovat s ním kontakt, já bych ho nemohla ani vidět, ani o něm už nikdy slyšet

Reaguji na Mispulka: Největší chyba je to nenahlásit, toto v životě nepochopím!! I když se mi nic takového díkybohu nestalo, nedokážu pochopit, jak se cítíš, ale proboha! toto je první věc, kterou udělám - že to nahlásím. Jinak máš můj obdiv, že ses dokázala svěřit aspoň tomuto fóru

Reaguji na Marki86: Je to už 12 let. Udržovat ten kontakt je hrozně těžké, ale kdybych to nedělala vyvztaly by otázky "proč" a dřiv nebo později by se to provalilo a vím, že to zní hloupě a banálně vzhledem k tomu, co udělal on, ale nemohla bych "rozbít" rodinu. Moje máma by se už nevídala se svým bratrem a jeho rodinou (dokážu si představit reakci jeho rodičů - "vymyslela si to") a celá rodina by byla na dva tábory, co by stály za mnou a co by stály za ním. Člověk musí překousnout různě těžké věci, tohle pro mě asi bude do konce života ta nejtěžší. Ale je to už 12 let, i když na to myslím téměř denně, jsem jinde a on mě už nemůže nijak rozhodit

Reaguji na Peťuna1967:

To, že by ti tehdy nevěřili je téměř jisté, ale stačilo by udělat gynekologickou prohlídku a bylo by jasno..ono, taková prohlídka by se po znásilnění měla každopádně udělat, protože člověk nikdy neví, co se mohlo stát (tím tuplem v dětství) .. rodina by pak zůstala pohromadě, protože by měla druhá strana černé svědomí a s bratrancem bys pak nemusela přijít nikdy do styku.. ale chápu to, že v 9ti letech je těžké se rozumně rohodovat, jednala si pocitově, to je v tom věku normální.. ale mamince ses určitě svěřit měla hned, pomohlo by ti to i psychicky.. kdybych měla dceru a řekla mi toto, asi bych ho musela zabít

Reaguji na PaniXY:
Skvělé příspěvky!

Jinak tedy - nemá vůbec smysl řešit, zda si za to může či nemůže žena sama, zda má anebo nemá chodit vyzývavě oblékaná... Je to na každém. Napadá mě jedno přirovnání - každý den jezdím přes takovou blbou křižovatku, jsem na hlavní, ale vím, že na to ostatní velmi často zapomínají, takže se podle toho chovám, předvídám... a zatím se nic nestalo. Kolegyně tam již dvakrát bourala... a domnívám se, že stále nechápe, v čem je problém... Takže ačkoli také zastávám názor, že klidně můžu vyrazit ven polonahá a nikdo nemá právo ublížit mi, tak si na to prostě netroufnu, protože vím, že nemám prostředky k tomu si je prosadit.

Pokud se něco takového opakovalo již čtyřikrát, tak je asi nejvyšší čas začít uvažovat o tom, proč to tak je... Rozhodně to není náhoda a myslím si, že není tak těžké rozklíčovat, v čem je ta příčina. Chce to odborníka a pochopení, že "zákon přitažlivosti" platí i co se našich myšlenek a pocitů týče... a především, že nezná zápory.

Reaguji na Marki86: Já jí to vlastně ani neřekla, prostě mi jednou večer řekla, že to ví. Ani nevím, jak se to dozvěděla, ani co mu řekla, protože od té doby byl klid. Prosila jsem ji, ať to nechá být, protože myslím, že mu chtěla udělat hrozný věci. Od té doby jsme o tom nemluvily.
Dnes bych už reagovala jinak, nenechala bych ho jenom tak odejít a tvářit se jako by byl hrdý na to, co udělal, nenechala bych ho, aby to udělal někomu jinému, ale jak jsi řekla, byla jsem malá holka.

Reaguji na Peťuna1967:

Je hrozně smutné poznat člověka, který je součástí těch procent ve statistikách, jež jsou ve srovnání s jeho příběhem už jen pouhá hromada čísel..

Jste silné holky, že jste to samy zvládly

Já jsem byla "napadená" jednou ...Bylo mi sedm a stalo se to někdy v listopadu, pršelo a já šla sama ze školy domů. Po cestě na mě narazil nějaký kluk, začal se mě vyptávat, kde bydlím, co dělám, pokládal mi různé otázky a já na ně docela důvěřivě odpovídala, když mi to přišlo podivné, chtěla jsem utéct, ale on mě chytil za popruh batohu a nepustil. Šel se mnou a pak mi řekl, že mi musí něco ukázat za zdí. Nechtěla jsem jít, říkala jsem, že musím být už doma, ale slíbil, že mě pak pustí, tak jsem šla. A za tou zdí mě líbal po obličeji, na rty ne, ale na tváře, na čelo ... Úplně se mi zvedá žaludek, když si na to vzpomenu. Nikdy jsem to nikomu neřekla, hrozně jsem se za to styděla. Obdivuju ty, které se dokázaly přenést přes znásilnění, já, ač jsem zažila "pouze" tohle, s tím pořád žiju, snažím se to vymazat, ale občas se mi to vrátí ...

Reaguji na Peťuna1967:
Tak to mě moc mrzí co se ti stalo

Holky, co se týká arabů, také mám podobné zkušenosti.
Ve 14 (hádali mi o 2 roky více, tehdy blond vlasy) jsem byla v Tunisku (s matkou a jejím přítelem - takže v podstatě s rodiči).
Hotel sice velmi na úrovni, ale personál všech kategorií byl neustále ve střehu. Kdykoli jsem zvedla oči od knížky načapala jsem někoho, jak na mě civí. Když zjistili, že umím docela dobře anglicky neustále mě zvali na drink, disco, na pláž apod. Dva animátoři se kvůli mě poprali, někdo se mi v noci dobýval do pokoje (měla jsem ho zvlášť než máma), telefonáty v noci, abych šla ven. Číslo pokoje jsem nikomu neřekla, museli si buď všimnout štítku na klíčích nebo si ho zjistit jinak.
Jako po tomhle už jsme si stěžovali, ale atmosféra pak byla dost nepříjemná (výhružky i slzičky). Zřejmě dostali vynadáno od šéfa, takže jsem byla ráda, že jsme za pár dní jeli domů.
Byla jsem z roho fakt znechucená, vůbec jsem si neodpočinula. Na té jejich diskotéce jsem nebyla ani jednou, na aquaerobic jsem taky nechodila (okamžitě pokusy o osahávání) to samé bazén, ani by mě nenapadlo vyjít si s nimi na pláž.

Od té doby na dovolené do arabských zemí zásadně ne.

Jen bych chtěla zakladatelce říct, že pokud ji někdo v Egyptě či Tunisu obtěžoval, tak by rozhodně neměla hledat vinu u sebe!
A že ji někdo u nás napadl dvakrát, tak to také není podivně velké číslo, jak tady někteří píšou.