Čas jít k psychologovi?

Reaguji na BlackCoffee: Nemyslím si, že toto je dobrý příspěvek pro někoho, kdo vůbec o sebevraždě přemýšlí! Ano, také cítím zakladatelčinu úzkost, ale myslím si, že je třeba ji podpořit k pozitivnímu myšlení a podělit se o názor na věc... Nikdo to nebere na lehkou váhu, právě naopak. Promiň, ale Ty jsi vlastně nic neporadila...

Reaguji na XmoniX:
Na svém příspěvku nevidím abslutně nic špatného. Přidávám zkušenost a radím svěřit se se vším, co tu zaznělo, rodičům. Viz

Neporadila? To pardon teda...
Aby dal někdo hlavičku vzhůru, to fakt radit neumím

Reaguji na BlackCoffee: Mě se spíš nelíbilo to, že ji píšeš, že někdo s podobným problémem to bohužel vyřešil tou nejhorší možnou variantou

To je ale možná právě to nejlepší, co mohla slečně napsat. Varovat ji tou nejhorší možnou variantou, která může nastat - to by mohlo pomoci k tomu, aby začala svou situaci řešit, promluvila si s rodiči, svěřila se jim... Kdo může být bližším člověkem, než rodiče?

Pravda, i když rodiče zakládatelky nejsou zrovna dobrým příkladem.. Vyhrožovat dceři, že se ji zřeknou, když neudělá co oni chtějí? Chápu, že to myslí dobře, ale tohle není zrovna nejlepší způsob.
Navíc zakládatelka je teď zaslepená přítelem a rodiče jsou ti špatní, protože jsou proti němu. Spíš bych doporučovala toho psychologa jako někoho nezainteresovaného.

Já bych to rozhodně nezveličovala, ale když mi bylo náct, tak jsem měla také takové stavy, že přišel problém a hned myšlenky sebevražda a jak mě to tady nebaví, ale to je o pohledu člověka na svět a o tom, jestli na sobě chce pracovat a nechce. Každý to má psychicky hozené jinam, ale pokud zakladatelka nezvládá první lásku a do toho maturitu, tak jak si poradí s dalšími věcmi, které ji v životě čekají a bude je muset řešit sama? Pokud někdo potřebuje radu, tak ať k tomu psychologovi klidně jde. Někdo pomůže radou a někdo slečně napíše antidepresiva (jako mě tenkrát a fakt jsem je nebrala) Já bych se rodičů trošku zastala. Mají obavy, protože jejich dcera je v maturitním ročníku a má plnou hlavu nějakého zlodějíčka a dlužníka, který bydlí několik km daleko. Jak víc jí to mají vysvětlit?Pohrozit? Nenapsala nic o tom, že by ji nějak fyzicky trestali apod. Vysvětlili jí to jasně. Teď je na ní, co s tím po maturitě udělá. Buď bude opatrná a nebo se odstěhuje. Rodiče na ní možná budou naštvaní, ale pokud bude potřebovat, tak jí určitě pomohou. To by museli být mega krkavci, aby jí zavrhli. Poslední dobou mám pocit, že rodiče nesmí nic říct..

Reaguji na BlackCoffee:
Mně naopak tvůj příspěvek přijde dost k věci. Myslím, že každý, kdo byl někdy tak psychicky rozdrolený, že už uvažoval i o smrti, chápe, co jsi chtěla naznačit.
Chahar je teď zoufalá, cítí se beznadějně... a jediné, co jí pomáhá, jsou podobný myšlenky, protože i když je třeba nikomu jednoznačně nesdělí, cítí někde v duši určité uspokojení z představy, že kdyby to udělala, všichni by nakonec litovali a mrzelo by je, že jí nevěnovali dost pozornosti a nezajímali se o její trápení. Možná to zní hloupě nebo dětinsky, ale tak to prostě bývá

Jenže já mám bohužel pořád takový pocit, že když dítě neví, co a jak a jak si poradit se životem, tak je chyba právě v rodičích a jejich výchově a přístupu k tomu dítěti. Kdyby si každý rodič udělal čas na to, aby se svým dítětem mluvil o jeho touhách, snech (třeba na první pohled šílených), o jeho starostech a myšlenkách atp., tak by se spoustě podobných případů předešlo.
A vůbec, co vede mladou holku před maturitou, aby si našla staršího a pochybného přítele? Proč nehledá mezi vrstevníky... ? Proč ji okouzlí jenom tím, že jí koupí psa a že je na ni "hodný" a "má ji rád"? Proč jí tohle stačí, i když si sama uvědomuje jeho dost podstatné chyby? Že by tak zoufale hledala porozumění a cit? Proč asi, že... Ani se nemá komu svěřit, tak tu zakládá deník...
A proč je nešťastná ve škole? Jasně, bojí se maturity... Ale to jenom jedna část, druhá a podstatnější je, že ji ta škola nebaví a nemá ji prostě ráda. Takže opět... proč s touhle školou začala? Chápu, že každý nemůže studovat úplně přesně to, co by si přál, ale stejně... Zajímali se někdy její rodiče, co by v životě skutečně chtěla? Dali jí vůbec příležitost k tomu, aby to poznala?
A jo, taky bych ten deník dala rodičům přečíst. Ale tak nějak mám pocit, že by to bylo k ničemu

Tak v tomhle s tebou absolutně nesouhlasím. A myslim že spousta lidi i odborníku ti mohou říci že to že se někdo zamiluje do člověka takového neznačí že má problem v rodině. Jinak na me to ted zkouší taky takovej chlápek. Furt mi píše a otravuje. Sama jsem neměla dokonalé děctvi atd atd nebudu rozebírat. Ale tohle mi vyloženě vadí.

Až se dostaneš do takove situace pochopíš očividně se jí rodiče snažili domluvit ale bohužel to nepomohlo teď přišel zákaz a zřejmě přijde i pláč jak si jejich dcera ničí život.

To že zakladatelka má růžové brýle budiž je zamilovaná.

Otázka na zakladatelku; ty nechceš mít jednou dobře placenou práci deti rodinu hezký život? Ja kdyz se učila na státníce tak jsem se musela učit 4 roky předmětu který me nebavil a učila jsem se to měsíc. Každy den jsem si sedla a učila jsem protože jsem si řekla že kruci nejsem tak blbá abych to nedokázala a nechci si zničit život a jednou něco v tom životě taky dokázat mít slušnou praci atd. Mimochodem. Asi 2 mesice predtím se se mnou rozešel přítel a mě se ulevilo taky to mezi nama bylo špatné lhal atd víš jak se mi ulevilo? Mimochodem naší řekli že se jim nezamlouvá že to asi nebude ten ideál a vis co? Měli pravdu. To že máš stres neni tak ani z toho že se nedokážeš učit ale je to proto protože te ničí vztah s přítelem je videt že máš rodiče ráda protože jsi sama napsala že je nechceš ranit. Být tebou tak to s nim ukončím uleví se ti že nebudeš muset řešit toho strašáka jak to bude dál kdyby jsi odmaturovala a musela ranit svoje rodiče a říci jim že jdeš za tím chlapem. Já mam pocit že i ty sama vidíš že to neni úplně ideální partner že ti to ten rozum říká ale bojíš se mu naslouchat. Protože věz že chlap co lže jednou v tak podstatných věcech jako je exekuce peníze a krádež to neni partner pro život.

Reaguji na mau-mau:

Já chodila také se staršími a bylo to proto, protože jsem byla vždy nad mými vrstevníky a kluci mého věku mi přišli jako děti. Navíc starší muži mají zkušenosti a ví, jak na mladou holku. Je možné, že chce odejít od rodičů a tak se chytne prvního vola, který jí to nabídne. Kdo ví? Mezi lidmi funguje určitá chemie. Podle mě je toto jen poblouznění a zamilování se do nějaké představy. Vidí ho 1x za 14 dní.
Je fajn, že se děti svěřují rodičům, ale kolikrát tím udělají spíše starosti. Já mám s mámou velmi přátelský vztah, ale také ji nemohu říct vše, protože je to moje máma a ne nezaujatá kamarádka. Kdyby nebyli rodiče přísní, tak si každé dítě dělá co chce a roste jako samorost. Její rodiče nikdo nezná. Já jen reaguji na to, co zde popsala a takového chlapa bych si fakt nevybrala. Je možné, že chce vědomě ublížit rodičům odchodem s ním, když už nad tím pořád tak přemýšlí. Nevíme jaké tam jsou vztahy a holka jejího věku vidí věci trošku jinak..

Kdyby ji rodiče mlátili, psychicky týrali, nikam ji nepouštěli atd atd., tak bych pochopila, že se chytne prvního blba, co jí nabídne stěhování. Spousta holek to tak už udělalo. Z bláta do louže. Ona sama nic takového nepopsala. Oni si jen nepřejí, aby měla vztah s tím chlapem, protože pro ní chtějí lepší život. Ten chlap to samozřejmě ví, tak se bude snažit dělat divadýlko a ještě ji bude štvát proti rodičům (že jí mají za malou holku, nechápou její touhy apod.) ostatně ona je s rodiči pořád a jeho vidí 1x za 14 dní. Volat si a psát smsky je hezké, ale je to pořád jen iluze něčeho.
Sama to řeším se sestřenicí. Její rodiče nemají dost peněz, díky jejímu ex může přijít exekuce na jejich barák, holka si hledá samé mladé kluky, bez peněz, s dluhy, vyžírky. O dítě se nezajímá (kluk má pořád nového tatínka, nemá kamarády, ve škole zaostává, zajímá ho jen počítač..) a sestřenice nevidí a neslyší. Prostě by pro toho chlapa udělala všechno i za tu cenu, že jí využívají a nemá potom ani na kroužky, oblečení svého dítěte...Dítě má také s dlužníkem a později alkoholikem (sama už taky pije, protože pili spolu) zničila si úplně mládí. Všem už je nejvíc líto jen toho kluka a s jejím výběrem se všichni snaží smířit, ale stejně tam ten červíček pořád hlodá. Hlavně rodiče jsou úplně v koncích a že se to táhne let.

Ony nefunkční rodinné vztahy nejsou jenom o takových zřetelně viditelných věcech...
Já si o těchto záležitostech myslím svoje (taky mám svoje důvody), vnucovat to ale nikomu nechci, ať si to každý přebere sám v sobě. Ono to ale není nic moc příjemného, takže nepochybuju, že spousta lidí si leccos radši nepřipustí.

No a já si třeba zrovna myslím, že by to občas bylo lepší Zní to možná jako extrém, ale já nepovažuju samorosty za něco pokřiveného. Ve správných podmínkách vyroste každý volně rostoucí strom přesně tak, jak má a jak je to pro něj přirozené. Někdo má ale třeba radši bonsaje nebo keře zastřižené do různých "krásných" tvarů... no taky to může mít něco do sebe. Jenže si myslím, že takový přistřiženec bude náchylnější i k různým problémům, abych úplně neodbočovala od debaty...
A když se člověk zamyslí opravdu do důsledků, kolik ze své autentické osobnosti ztratil školskou a rodičovskou výchovou, která často není vůbec ideální, ale založená jen na jejich osobním přesvědčení (třeba i špatném)...
No, každopádně doufám, že Chachar to všechno nějak zvládne, najde sama sebe a bude jednou hodně šťastná

Reaguji na mau-mau: Nikdo není dokonalý, ale v tomto případě si myslím, že mají rodiče rozum.

K těm samorostům. To vše záleží na rodině. Jsou samorosti, kteří kradou, fetujou a pak jsou samorosti, kteří chtějí vést ještě lepší život, než jejich rodiče. Rodič má určovat pravidla. Dnešní společnost by viděla benevolentnost ve všem a podle toho to potom také vypadá. Rodič nemůže dát dítěti ani přes *****, aniž by ho někdo nenapráskal a pak mu nesebrali dítě za úplnou kravinu. Spousta teenagerů považuje rodiče za přísné psy, někteří v dospělosti uznají, že to s nimi rodiče mysleli dobře a jsou za ty mantinely rádi. Netvrdím, že má každý ideální rodiče, ale každý má rodiče jaké má a do života mu to dá svoje. Moje máma mě vychovala k tomu, že se nedělají dluhy a ni se nekrade. Tudíž já mohu říct, že výchova vůči mě byla dost fér a s takovým chlapem bych to skončila dost rychle. Už jen když vidím ten případ sestřenice, tak jsem vděčná za každou matčinu připomínku, i když se to někdy moc dobře neposlouchá. Máma se mi dost věnovala a díky tomu jsem také tam, kde jsem. U těch samorostů také hodně záleží na tom, jaký mají rozum. Tudíž rozumný člověk ví, že maturita je přednější, než chlap. Pokud na to slečna přijde brzy, tak se za pár měsíců tomuto deníčku zasměje.

Reaguji na EleanorWoods:

Ono i když je to jedno, jezdí každý víkend a někdy bohužel co 14 dní. To ale je to poslední... Poznala jsem ho na brigádě. Psa jsem vyžebrala po něm já dá se říct, vše je to složité. Jinak by mi ho nekupoval. Vím, že jsem zamilovaná a vím, že je to pro mě špatný partner. Viděla jsem se s jeho rodiči, mám kontakt na jeho mamku, takže ona je jediná která by mi mohla říct zda to o té exekuci je jak říká on. Trošku mi je blbé ale ji jen tak napsat o tom všem a zeptat se ji na pravdu. Možná by ji taky kleplo kdyby věděla co mi provedl. Sama mu nevěřím nic, naivní zase tak nejsem a dávám si na něj pozor. Komunikace v rodině u nás opravdu nefunguje. Co mě k němu táhne to nevím, asi že si rozumíme v koníčkách a podobně...

A jak si toho psa vysvětlila doma, hm?

Kdybych partnerovi nevěřila, tak bych s ním nebyla.... to je jedna z nejdůležitějších věcí

V koníčkách? jako jakých? vždyť spolu nemůžete pořádně nic zažít...