Celý život sama a nešťastná

Docela ti rozumím, měla jsem to podobně. Moje rada zní: nezoufej, to přijde! Věř mi! Taky jsem si říkávala, co dělám špatně, kde se mám pořád chodit seznamovat apod. Jenže pravdou je, že láska se řídí pravidlem, že "...přijde, když ji nejméně čekáš". Takže ji nějak moc nevyhlížej a hlavně nezoufej. Chlapi to poznají, že jsi zoufalá po vztahu, to ze sebe prostě vyzařuješ. I když ti to možná přijde jako rada na nic, tak si zkus říct, že prostě chceš vztah, ale necháš tomu volný průběh. Začni dělat věci, na které jsi nikdy neměla čas nebo si hledala výmluvy, proč je nedělat. Udělá ti to radost a hned kolem sebe začneš vyzařovat jinou energii. Další, co bych ti poradila, pokud pochybuješ na tím, jaké chlapy si vybíráš je, si sednout, pořádně se zamyslet a sepsat si na papír, jakého chlapa vlastně chceš? Máš v tom jasno? Pokud ne, tak těžko přijde...

Takový ty rady "nic nedělej, ono to přijde samo" jsou hrozně dvojsečný. Na jednu stranu je určitě dobře, když člověk není zaměřený jenom na hledání nějakýho vztahu, na druhou stranu může přijít frustrace z toho, že "já teda nic nedělám, věnuju se sobě, a on nepřichází", zatímco ostatní se seznamují tak nějak lážo plážo, kolem je spousta spokojených párů a já nic. Ke mně třeba v životě věci nepřicházejí samy, musím si je vybojovat, takže když sem chtěla vztah, musela sem do toho napřít sílu, energii a spoustu času, probrat se na seznamkách hnojem, aby to mělo výsledek. Kterej nakonec nestál za moc, ale to už je vedlejší
Radu nemám. Jenom ti rozumím. Znám takový to stádium, kdy sem si říkala: Všichni mají vztahy, jenom já dycky narazím na nějakýho debila, stádia kdy jsem byla sama, střídaly stádia, kdy jsem měla vztah, co mě stál všechny nervy, a říkala jsem si, že snad musím být nějaký monstrum, nebo co.

Spoléhat se na chlapa je chyba, spoléhej se jen sama na sebe

Nikdy jsem nezažila šťastný, spokojený, vážný vztah se vším všudy a moc mě to mrzí. Nechápu, kde může být problém
Možná , že jsi ho zažila jen tvé očekávání jsou nereálná.
Možná může být problém v tom, že se ve všem přizpusobuju ze strachu, abych ho neodradila
Strach je negativní emoce neb co vysíláš dostáváš zpět. Změň přístup sama k sobě a změní se i vše okolo, protože to co se děje okolo tebe zrcadlí tebe samotnou.
Každý většinou hledá problém vně ( u druhých) ,ale je třeba začít u sebe.

A kdy jsi byla sama a šťastná? Ve finále i chlap, o kterym si budeš myslet, že je nejlepší, tě může zradit zrovna ve chvíli, kdy ho budeš nejvíc potřebovat. Takže základ je spolehnout se jen na sebe (ostatní pomoc od kohokoliv brát jako bonus) a být sama se sebou spokojená. A souhlasím s tím, že (pořádný) chlap přijde ve chvíli, když budeš mít pocit, že nic takového nepotřebuješ.

Nejen chlapi, to je prostě vidět už na dálku..

Ale to nefunguje tak, že si řekneš, že teď chvíli nic dělat nebudeš, nebo si na měsíc na sílu najdeš nějakýho koníčka, a budeš čekat, že ti to přinese partnera. Ale celková změna filozofie - že vezmeš zodpovědnost za svůj život a svoje štěstí do vlastních rukou, radovat se z toho, co máš a nezoufat z toho, co nemáš - už na doživotí, a nebudeš čekat, že tě někdo šťastnou udělá.

Celý tvůj příspěvek na mne působí docela negativisticky a ublíženě. Což o to, tady na těch stránkách jsi na dobrém místě, kde se vystěžovat - ale pokud píšeš, že chlapi s tebou jaksi "nepočítají" a dokonce je jim zatěžko zaplatit i kafe, tak bych se zamyslela, jestli podobné signály nevysíláš i naživo. Ty bys taky nechtěla, aby naproti tobě v kavárně seděl chlap, ze kterého by čpěl smutek, zklamání z minulých vztahů a zoufalá touha po vztahu. Je to nepříjemné a zavání to problémy - a ty chlapi velice neradi.
Na tom, aby ses "předělala" na bezstarostnou uvolněnou společnici k rozhovoru je potřeba pracovat posilováním svého vlastního sebevědomí - tvá hodnota není v tom, jestli máš nebo nemáš chlapa. Být tebou, tak se na seznamování prozatím vykašlu a, ačkoliv to zní jako klišé, najdu si jinou "zálibu". Kdejakých kurzů, zájezdů, sportů, kosmetických procedůr, ... atd., výplní volného času je bezpočet. Děsíme se samoty jen proto, že je nám vtloukáno do hlavy, že samota je něco strašného a definitivního - přitom docela dost věcí se člověku samému dělá líp, než za každou cenu ve dvou. A pocit absolutní samoty se dá zažít i v partnerství, akorát se tím nikdo nechlubí na fejsbůku = přehlídce "dokonalých" vztahů.
A co ti říkají kamarádky, to není až tak důležité. Kamarádky tě neznají "v akci" ( na rande ), nemají ten pohled chlapa, dokážou spíš utěšit, než poskytnout cennou zpětnou vazbu. Ta je lepší od cizích lidí, od bývalých nebo od přátel tvých kamarádek. Mám známou, která si za nic nemohla najít vztah - já na ní nikdy nic závadného neviděla, upravená byla vždy dobře - ale můj tehdejší přítel tvrdil, že je v její chování něco "neženského, dravého a dominantního" , což ji nakonec nepřímo řekla i psycholožka, kterou nakonec vyhledala. Mám dojem, že ve tvém případě to bude ten negativismus, co chlapy odrazuje - ostatně, koukám, že jsme se tady na tom shodly všechny. Držím palce k sebrání svého života do svých rukou

Vykašli se na chlapy a najdi nejdřív samu sebe. Zamiluj se v prvé řadě do sebe. Dokud nemiluješ sama sebe a to bezvýhradně, tak Tě nikdo jiný milovat nebude. Nehledej nic "na sílu". Co přijde, to přijde a Ty se zatím věnuj sobě, své duši, svému sebevědomí, svým zálibám, svému "růstu". Možná Ti pomůže - lidé, které potkáváme, nám vlastně nastavují zrcadlo - zkus se tedy zamyslet, co z Tebe vyzařuje. Možná Ti také pomůžou stránky Anny Lukšové.

Napíšu ti zkušenost z mého vlastního života. Někdy před 12 lety, prostě když jsem byla adolescentka v rozkvětu, jsem samu sebe vůbec neřešila (ačkoliv když se dívám na fotky, říkám si sebekriticky, že jsem teda aspoň pár věcí tehdy řešit měla) ale byla jsem prostě sama sebou, odvážná, sebejistá, a o kluky jsem neměla nouzi, tak co bych se nějak moc starala, že ano. Akorát jsem byla blbá a vybrala si vždy ty nesprávné, nedospělé, nevyzrálé, místo těch, kteří asi za něco stáli. Prostě to byl povětšinou krok vedle ale to není teď podstatné. Podstatné je, že vybírat vždy bylo z čeho. Jenže po nějakých pár letech, po nějakém tom delším vztahu, který nevyšel (opět krok vedle a myslím, že jsem si z něj odnesla dost pošramocené sebevědomí), jsem si najednou řekla tak, a teď se o sebe začnu starat a začnu se koukat po nějaké té pořádné partii, omezenců už bylo dost. No a to byla dost velká blbost. Protože ti pořádní chlapi kolem mě najednou nebyli. Pravda, většina těch z dřívějška už byla rozebrána, že, ale i tak, chlapů je přece všude plno a najednou žádný, o kterého bych stála a když ano, tak on nestál o mě. Nechápala jsem dlouho v čem je chyba, ptala jsem se, copak jsem tak náročná, copak pro mě žádný chlap nexistuje? Vždyť musím vypadat líp, než za mlada, tak v čem je problém? No teď už to vím. A opravdu je to v přístupu k sobě samé. Paradoxně jako holka po střední jsem byla v tomto asi chytřejší než za 7 let poté. A opravdu ta "nekonečná" láska jako z románu přijde, když to nejmíň čekáš.

Možná vypadáš až "moc dobře" = dokonale = nedostupně Je dost chlapů, kteří si spíš troufnou na sebejistou rošťandu, co nezná slovo make-up, než na dokonale vystajlovanou holku, která je sice naprosto normální, ale jejich nižší ego jim říká : "pozor, mohli by být problémy" ( s čím konkrétně, to netuším .... )

Děkuji Vám všem moc za rady, mám hooodne dobreho kamarada, se kterym sem tam mame i neco vic, ale vypada to, ze on o vztah nema zajem. Proto me to tak mrzi, ale na druhou stranu jsem rada i za tohle.
No ale opravdu asi bude nejlepsi, kdyz si nejdrive srovnam svuj zivot. Mam ted novou praci, tak se budu soustredit na to, abych vsechno zvladla, musim dodelat zkousky a navic jeste budu mit brigadu a potrebuju si srovnat zivot tak, aby mi zbyl i nejaky cas na sebe a sve blizke. I kdyz je to tezke, pokusim se soustredit na sebe a ne na chlapy.
Jinak abych odpovedela, ten vztah ktery by za to stal se vsim vsudy jsem opravdu nezazila asi nikdy, vzdycky tam byl nejaky problem. No a kdyz jsem si myslela, ze uz to je ono, co vydrzi naporad, zjistila jsem, ze ten druhy to citi uplne jinak.
Jinak si nemyslim, ze bych se pred chlapama litovala (spis, kdyz jsem tady psala, byla jsem unavena z toho, ze mam zase nekoho rada a on me odmita a jeste mi to vsechny kamaradky neustale, predhazuji), jaka jsem chudinka, spis mam pocit, ze me berou jen jako dobrou kamaradku, se kterou si muzou pokecat.
No a "dokonale vystajlovana holka" opravdu nejsem, spis myslim, ze jsem takova normalni.
Tak nevim, v cem muze byt problem. No ale nejlepsi asi bude opravdu se zacit soustredit na neco jineho a chlapy vubec neresit.

Reaguji na dadabus: Všechno je možné, nicméně tohle byla otázka let minulých. Teď už nic takového neřeším (nemusím...)

Reaguji na IvetaJK:
No a jinak podle zákonu schválnosti zaručeně funguje to, když si prostě někoho "obyčejného" najdeš, začneš si s ním i přesto, že tam nebude ta pověstná jiskra (tedy z tvé strany) a pak si ním pořídíš nějaký větší závazek (ne v podobě plození potomků, ale třeba nějaký společný majetek). A to si piš, že ten NĚKDO, na sebe nenechá dlouho čekat

P.S. ale tenhle způsob přičarování životního partnera má samozřejmě taky dost vedlejších účinků...

Opravdu to funguje.. taky jsem nevěřila...je mi přes třicet.. dlouho jsem neměla vážný vztah, prožila jsem hodně zklamání a na jaře jsem měla vážný úraz a nemohla skoro nic.... když jsem se po dlouhé době vrátila do práce, říkala jsem si, že chlapy nebudu řešit, že se zaměřím na zdraví a práci.. dám se do kupy a že vlastně ani nechci ted nikoho potkat.. A během pár dní jsem vlítla do vážného vztahu.. takového, jaký jsem doposud nezažila.. a i když je to náročné, jsem štastná a spokojená )