Chci být lepším člověkem - jak začít?

Jako bys psala o mě, i když nejsem vdaná, a práce mám pro změnu až nad hlavu a neumím v práci říkat ne, což odnáší můj zdravotní stav. Jinak je to stejné.

Reaguji na blackorchid: a děláš s tím něco? Já moc chci, doufám, že mi pomůže psycholog. Popravdě mi hlavou prolítla i myšlenka na sebevraždu. Nikdy bych to neudělala, zůstala by tady za mnou spousta bolesti a to si na triko nevezmu, ale vyděsilo mě, že mě to vůbec mohlo napadnout. Jsem zdravá a mám skvělýho manžela, to je dost důvodů k životu.

zásadní je začít si věřit a mít se ráda. Co přátelé? určitě jsou vlastnosti, pro které si Tě cení. A manžel si Tě vybral jako životní partnerku, to znamená, že jsi pro něj nejlepší žena kterou potkal. Proč Tě mají rádi lidé v Tvém okolí? Zkus si to uvědomit a od toho se třeba odpíchnout.

jinak-taky mám dny, kdy si připadám nehezká, nešikovná, neschopná atd... potom si vzpomenu, že expřítel si mě chtěl vzít. Že mi stále někdo píše jak se mám, jestli bych nešla na kafe (teď nemyslím nápadníky ale lidi, kteří mě znají leta). To mě vždycky nakopne a uvědomím si, že asi nejsem tak špatný člověk, když mám kolem sebe kvalitní přátele, kteří mě mají rádi i v mrzuté náladě nebo nenalíčenou v teplákách

Reaguji na DominikaP: Já mám pocit, že kamarádi mě mají rádi tak nějak ze setrvačnosti ještě od dob, kdy jsem byla lepší, bez depek, hubená, veselá. Teď pořád fňukám, závidím, drbu... teda snažím se přestat, ale jde to těžko. Vím, že až budu spokojená sama se sebou, přestane mě vytáčet každej, kdo má lepší práci, hotovou školu, mimino, delší vlasy... Ale není to hned. Manžel mi říkal, když jsem se mu svěřila, jak mi je, že jsem hodná a empatická, to snad vážně jsem, ale mám pocit, že je mnohem víc těch špatných věcí. Vím, že mi doktor pomůže, ale musím nějak přežít do pátku. Nechci s tím muže zatěžovat, chci, aby měl stejně skvělou ženu, jako mám já manžela, jenomže je to tak těžký.

OT

Co zkusit nějaké relaxační techniky? Nemusí to být nutně to klasické "mám těžké nohy, cítím teplo...", ale třeba zajít na jógu nebo si jít zaběhat, abys přišla na jiné myšlenky. Nebo mně hodně pomáhá něco vytvořit - vyrobit dárek pro kamarádku, uvařit příteli nějaké obzvlášť dobré jídlo apod. Člověk pak získá pocit, že se mu něco povedlo, že někoho potěšil, takže není úplně k ničemu.

Reaguji na Teri86: jo, něco vyrobit bych mohla, vařím v jednom kuse a jsem teď sama doma. Co se týče sportu, popravdě mě vůbec nebaví, ale čas od času se přinutím zaběhat si, jít na pinec nebo brusle. Každopádně věc, která se dá ovlivnit a zlepšit dost rychle je ta váha, to je moje předsevzetí, abych do léta dala dolů prvních pět kilo. Díky za radu.

Taky mě jako první napadl ten sport, ale nevim jestli by to fungovalo když k němu máš negativní postoj. Jsi si jistá že by tě určitě nebavil žádnej z nich? Třeba jóga, chůze... Chůze je výborná! Další bonus je to venkovní prostředí, teď na jaře je to fantastický! A třeba pěkný nový sportovní oblečky by tě ke sportu nemotivovaly?

Obecně opatřit si tělo se kterym budeš spokojená má dle mýho názoru velkej vliv na sebevědomí. A ta cesta k němu neni tak složitá jak super jsou pak ty výsledky.

Pak mě napadaj knížky, po nich se člověk určitě cítí líp než po televizi/internetu. Dostatek spánku, uklizený vyvětraný prostředí kolem sebe, vyškrtat ze svýho života všechno co na tebe působí negativně ( v rámci možností samozřejmě: ), jestli tě stresujou životy ostatních, tak bych zrušila třeba facebook.

A nevkládala bych zas tolik nadějí do jednoho pátku a jednoho setkání s jednim psychologem, protože ten kdo to má všechno v rukou jsi hlavně ty.

Mám to velmi podobně jako ty. Navíc mám pocit, ze mě nic kromě internetu a nakupování ani nebaví, o to hůř se občas cítím. Ale teď jsem třeba začala jezdit na kole a musím říct, ze mi to hrozne pomohlo, protože mám rada přírodu, mám pak pocit, ze jsem udělala něco zdravého, ze to je fajn program i pro přítele a tak. Takže navrhuji zkusit si najít nějaké hobby, které by té bavilo a dělalo ti radost. Bud sport, nebo něco tvůrčího. Změny bych očekávala i od nové práce - novy kolektiv a tak.

Nějaký koníček,nejlépe sportovní.Když uvidíš výsledky,budeš mít ze sebe dobrý pocit.A přijdeš na jiné myšlenky.Mě to hodně pomáhá,i když cvičit nepotřebuju,ale je to super pocit,tak chodím.

Reaguji na NetaNeta: tak já mám pokus o sebevraždu za sebou a tudíž i psychologa. Psycholožka mi moc moc pomohla, ale už je to 2 roky co jsem u ní byla naposled a vzhledem k tomu, že jsem honě ztloustla, pořád jsem zapikaná v práci, doma jsem líná cokoliv udělat - tak zas nějak padám dolů psychicky i se sebevědomím.
Přítel mě před týdnem požádal o ruku, ale i tak to nepomohlo, že bych si o sobě myslela bůhví jak nejsem skvělá. Spíš si myslím, že to udělal protože se to tak nějak očekávalo (nedávno jsme si pořídili společně byt na hypotéku a investovali nemalé peníze).

Ale psychologa fakt doporučuju, po každém sezení jsem šla domů jakoby lehčí a nakopnutá správným směrem.

Děkuju všem, sport určitě zařadím, už jsem na zítra rezervovala tenis, zajedem s mužem. Snad to bude opravdu tak, že s novou prací a hubnutím se začnu cítit líp. K psychologovi nemám v plánu jít jen jednou, vím, že mám v sobě hodně potlačenejch věcí a bude to chtít odbornou pomoc. Už mě nebaví nebýt šťastná a věřím, že mě to nasměruje, kam má.

Reaguji na blackorchid: tak blahopřeju k zásnubám, je to krása. možná bys tam zase měla začít chodit, musíme se mít rády, aby nás mohli mít rádi i ostatní...