[b][b]
Já...
[b]Táhne mi na 32 a mám za sebou 4 roky pro mě neperspektivního vztahu... Mám relativně dobře placenou práci, byt 3+1 na hypotéku a dva šneky.
[b][b]
Táhne mi na 32 a mám za sebou 4 roky pro mě neperspektivního vztahu... Mám relativně dobře placenou práci, byt 3+1 na hypotéku a dva šneky.
S bývalým přítelem jsme se seznámili v práci. Byl o 10 let starší. Věděla jsem, že má přítelkyni a dítě, ale nikdy se netajil tím, že je s ní omylem a jenom kvůli dceři a kdyby mohl, odejde. Asi jsem se nad tím měla dřív, ale bohužel přitažlivost byla silnější a já šla do toho... Pomalu jsme se sbližovali a všechno se zdálo být super. Po zhruba půl roce jsem tedy očekávala, že od rodiny odejde a bude se mnou, ale dozvěděl se, že od za 5 měsíců odjíždí na půl roku do zahraničí. Řekl, že přece teď teda nemůže odejít, že to vyřeší, až se vrátí. I když to pro mě bylo bolestné snažila jsem se to pochopit - čekala jsem. Každý den jsme trávili hodiny na skypu a říkal, jak moc se mu stýská a plánoval, co všechno budeme dělat, až se vrátí. Půl roku uteklo a milý, říkejme mu třeba Jaroslav, neměl sílu odejít, protože se přeci právě vrátil a nemůže zase odejít. Čekala jsem dál... Bylo to pořád dokola - odejde - nikdy neodejde - odejde za čas... Prostě smyčka. Po dvou letech nakonec odešel a v té době jsem zázrakem otěhotněla (mám endometriozu a užívala jsem antikoncepci). Byli to dvojčata. Zase byl na dlouhodobé zahraniční cestě a museli jsme to řešit po telefonu. Poslal mě na potrat s tím, že si dítě pořídíme za rok... Nechtěla jsem, ale po sdělení, jestli chci být svobodná matka, jsem šla na potrat. Bylo to šílený, na všechno sama. Další varovný signál! Ještě jsem zapomněla dodat, že sice tvrdil, že se rozešli, ale přestěhoval se až po dalších 3 měsících donucování a to si ještě nepřestěhoval všechny věci.
A otázka teda zní, jestli se k němu máš vrátit? To vážně? Tahal tě za nos, neuměl se postavit k zodpovědnosti a ty to vážně zvažuješ? Vždyť mu na tobě vůbec nezáleží, je to nezodpovědný sobec a blbec. Když čtu podobné deníčky, tak se vždycky ptám, to je ta ženská vážně tak zoufalá? Kde se stalo, že si vůbec neváží sama sebe?