Chci se vdávat, nejde mi to z hlavy.

Kdo si počká ten se dočká
My jsme spolu 5 let, teď mi bylo 25 a 1.10. máme termín

Reaguji na simuška: No já taky říkám, že by je neměl do svatby vidět Je to už taková tradice..

Hezky napsaný

Já myslím, že tě to přejde, jsi prostě polapená atmosférou Přiřovnala bych to asi k tomu, když jdu třeba do zábavního parku nebo do zoo, tak pak nějakou dobu stavím na počítači zoo a zábavní parky a pak mě to přejde V 21 letech ti podle mě rozhodně nic netiká.

Reaguji na indulona: to mě pobavilo

Ano, mluvit s ním o tom, ale neuhánět!

Reaguji na Lucineni: Děvčeeee,jak já tě chápu. Nikdy jsem se vdávat nechtěla,ale pak mě přítel požádal tak nádherným způsobem o ruku,že jsem řekla ano a začali jsme plánovat svatbu,všechno bylo naprosto dokonalé a svatba by byla jistě taky dokonalá,nejkrásnější na světě....Ale bohužel to nevyšlo a měsíc před svatbou jsme všechno rušili. Ale hlavní je,že je po mém boku,že by svatbu taky chtěl a že se milujeme. Svatba je jen taková oslava lásky.... A pokud je láska opravdová,tak jednou příjde i ta oslava. Není kam spěchat.

Podle mě je ještě brzy, o věk ani tak nejde, ale jste spolu relativně krátkou dobu Za rok a půl člověka nepoznáš, tak, jak je potřeba...Podle mě je ideální svatba alespoň po třech letech společného bydlení, přece jenom pak s ním budeš žít třeba 50 let, takže tři roky bez svatby lehce zvládneš...Zkus na to prostě nemyslet, partnera bych nechala žít a o svatbě vůbec nemluvila - když si tě bude chtít vzít, udělá to sám i bez řečí, narážek apod. Už jste o tom společně mluvili a on ví, že ty chceš - takže ted je řada na něm Asi jsem jiná, ale přijde mi zoufalé na to narážet a nějak moc to řešit - žádost má přece přijít ze strany muže, protože on se rozhodne požádat tu, kterou si chce vzít a být s ní celý život...To je na tom přece to krásné Kdybych na chlapa naléhala (ač jen prostřednictvím "vtipných" narážek, fotek ve svatebním apod.) a on mě potom požádal nepřipadala bych si moc dobře - jak pak odlišíš, že on se chce nyní opravdu ženit a nedělá to hlavně kvůli tobě?

někdy ale člověka nepoznáš ani za 3 roky, takže s tím nesouhlasím.
Teta byla někde 5 let spokojená a pak se z manžela stal hajzl..

To je určitě pravda, ale stále je větší pravděpodobnost, že za 3 roky ho poznáš mnohem lépe než za rok a půlJednoduše bych počkala, když to za 2 roky budete oba chtít, už bych neváhala

a co vlastně jde? o tu svatbu (jakože o ten den) nebo o to že budete manželé? já tomu moc nerozumím, není to jedno? hlavně ať jste spolu a je jedno jestli jako manželka, nebo přítelkyně...třeba časem kvůli dětem a tak chápu. chápu to i jako romantické gesto, ale nějak nechápu proč po tom prahnout, nebo po čem vlastně...ale pravda je že mě je svatba uplně ukradená a chci ji jednou jen kvůli prstýnku a nejlépe hodně rychlou a ve víc než omezeném počtu. radši si pak za ty prachy co bychom nechali za všelijaké "nesmysly" zajedem na o to delší dovolenou (nebo líbánky, chcete-li) ...
myslím že ses mladá a je to zatím zbytečnost, kdyby jste chtěli oba a on tě o ruku požádal tak klidně,ale nějak kvůli tomu mít myšlenky kdo ví kde...ale tak každý máme něco.

No tak potom chápu, že mě nechápeš Tak taky si říkám, kolik to stojí peněz, ale určitě se jednou vdám a ne kvuli prstýnku..

Po svých zkušenostech musím říct, že před svatbou by si pár měl zažít nějaký ten větší problém nebo nějakou hádku, prostě nejít do trvalého vztahu bez toho, aniž by věděl, jak ten druhý reaguje v krizi. Já vím, že jsme spolu s přítelem zažili opravdové krize, zažili jsme velké hádky, nedorozumění... a tohle náš vztah obrovským způsobem posílilo. Jsme spolu tři a půl roku, první krize (netýkala se vztahu, ale závažného onemocnění) přišla po dvou letech. Přítel ji zvládl na výbornou, tehdy jsem poznala, že by se mnou zůstal, i kdybych přišla o obě končetiny nebo oslepla... Po dalším půl roce přišla krize z nedorozumění, ale opravdu velká a mě v tu chvíli byla posilou naše společná první zvládnutá krize. Před časem jsme měli další krizi, kterou nám přichystal život a opět jsme se s ní poprali. Až po těchto událostech můžu říct, že svého partnera a sílu naší lásky znám. A nezáleží na tom, jak dlouho se známe.

já zas pořád chtěla chtěla...pak mě požádal o ruku a ze mě to opadlo

Manželství je úplně něco jiného, než život "na psí knížku". Stejně tak sex s manželem je úplně jiný, než sex s přítelem. Samozřejmě je to milionkrát lepší A není horší důvod, než svatba kvůli dětem. Snad si mě muž bere kvůli mě...

Mi přijde, že chceš to co mají kamošky...vidíš jak si to užívájí, já bych se bála, že pak příjdeš s tím že kamaradka si staví dum, a maji bazen a nove auto....ja byt tebou tak si užívám a raduji se z toho, že máš hezky vztah a přestala tlačit na přítele, pokud víš že ted prostě ne, tak bych ho nechala na pokoji, aby jsi se mi tím nezprotivila.