Chci se zbavit zlozvyků.

Pokusila bych se to shrnout do nějakých bodů, vždycky to tak dělám, za prvé, za druhé, za třetí. Jde o věci, za které mi bývá nadáváno, spíláno, bývám upozorňována a je mi potom trapně, že bych se propadla. Ale když to dělám, tak si neuvědomuju, že to dělám.
1. Hygiena. Nemyslím, že bych byla až takové čuně, ale jsou mi vyčítány i vůně jídla, že snad to někdo ze mě cítí. Proboha, opravdu si lidé myjí vlasy 7krát týdně, protože vaří? Mně se to zdá přehnané a cítím se ukřivděná. Možná je má domácnost cítit smaženým jídlem, ale vždyť větrám, proboha.
2. Skákání do řeči. Pořád mi to vyčítají, ale že by mě pustili ke slovu, to ne. Přece kvůli něčemu to člověk dělá, i když si to někdy neuvědomí. Chci rychle něco říct, třeba než to zapoměnu, a je to, že se neslušně chovám a je to.
3. Nechutná poznámka. To už jsem tady psala, někoho se dotknu, ale v tu chvíli, když to říkám, si myslím, bůhvíjak to není vtipné. A dotknu se toho někoho vůbec, nechce mě jen deptat?
4. Řvaní, hulákání. Jé, toho už bylo, nadávají mi, jako bych byla nějaká trhovkyně. Ale já zvýším hlas, když třeba telefonuju a mluvím o tom, co mě rozčílilo, neuvědomuju si to. Ta druhá osoba mi většinou řekne, že není hluchá, a že dělám ostudu na veřejnosti.
5. Opakování stejné věci. To je pořád, že to už jsme slyšeli. Nebo poznámka, tos mi už říkala, já nejsem hloupá. Jsou dotčeni, že si snad myslím, že si nepamatují, tak to opakuju. Tohle si nemyslím, že je tak strašný prohřešek, zopakovat, co mě zaujalo, nějakou myšlenku, přece to nedělám, protože mám druhé za hlupáky nechápající.
6. Jistá nepohotovost, nepřičinlivost. To je takové to, že někdo čeká, že se dovtípím, že potřebuje pomoc, neřekne, ale pak se urazí, nebo nemusí jít ani o pomoc, jen třeba: jaktože už nejsi převlečená, už jsi měla být odpoutaná - to v autě, copak nevidíš, že...
Abych to shrnula, chci se důstojně chovat, být trochu dáma, a tyto věci si v tu chvíli neuvědomuji, jinak bych je nedělala. A co mě nejvíc trápí, zdá se mi, že jsem hlídaná víc než ostatní, že jim by toto všechno líp prošlo, to mě zlobí nejvíc.
Zdá se mi, že jsem i mnohé věci zlepšila, protože už se tím dlouho zabývám, ale žádná odezva, pochvala, zpětná vazba se nekonala. I když, pochvaly zaškatulkovaných lidí někdy vypadají i takhle smutně: ona má taky jednou ukllizeno, ona taky jednou voní, ona se taky jednou učesala. Tak toto ne, o to nestojím.