Mám problém s Vánoci, strašně se na ně upínám a těším, protože v létě nikam nejezdíme a neodpočinu si. A pak mi je zkazí nějaká jedna věc, a ostatním taky.
Psala jsem tu už hodně deníčků a byli tu ze mě všichni otráveni. Pak jsem napsala jeden, že už je to dobré, bylo to nějaké světlé období, a teď se to vrátilo všechno zpátky.
Tohle sem asi nepatří, ale jsem tak nějak známá jako velice negativní osoba, tak se chci svěřit, jak se vše obrací k lepšímu, ale nechci to zakřiknout, tak nepíšu, že už vždycky bude fajn.
Píšu, protože mě štve jistá nespravedlnost v domácích pracech a ještě jsem navíc rozmrzelá a nemám proč, to, co se mi děje, jsou jen drobnosti, ale jsem z toho unavená.
To jsem zase já, kterou tady lidi moc nemají rádi, je to zvláštní, že lidi, kteří mají problémy, tak nějak nemáme rádi, vždyť bychom mohli být rádi, že jsme na tom lépe.
Mám, jak bych to nazvala, zlozvyky, které se táhnou léta. Tedy ani nevím, zda to jsou zlozvyky, nebo nějaké zaškatulkování od okolí, nějaká alergie na mě.
Chci psát o něčem, co je možná hloupost, ale špatně se to snáší každý den, hlavně když se ty drobné výtky pořád opakují. Připadám si hloupě, jak zpráskaný pes.
Jsem ta, co sem psala v červenci, která už nenávidí domácí práce, i pochvalu za ně, raději by pochvalu za vzhled, ale dočkala se jen kritiky. A taky ji bolí hlava.
Zažila jsem špatné období a už by mělo být líp. Jenomže mně se zdá, že mi z toho hráblo. Krom toho mám dojem, že jisté věci, co mají ostatní, já nemám.