Chci žít jinak, ale nemám na to odvahu

Tak to je asi ten největší omyl, který si lidi namlouvají, že když si sbalí kufry a budou žít někde jinde, že jejich život se najednou změní k lepšímu jako mávnutím kouzelného proutku. Můžu tě ujistit, že to tak není. Je jedno, kde žiješ, protože štěstí člověka pramení někde zevnitř sebe sama a jenom tím, že změníš lokalitu na zemi, se šťastnou nestaneš. Pracuj na sobě a žij tady a teď.
Moje rady:
1. Nejdůležitější člověk ve tvém životě jsi ty!
2. Je jedno, co si o tobě kdo myslí a co kdo po tobě chce. Každý má svou cestu a každý je odpovědný jenom sám za sebe. Dělej to, co ty cítíš, že je správné.

Já bych chtěla žít tak jak jsem žila do 13 let, bez závislosti na pc, internetu furt jen venku, téměř žádná televize hromada zážitků.. je to fakt na nic.. proto si říkám, že jednoho dne musím odsud pryč někam na vesnici do přírody jen jelikož internet potřebuju k práci tk nevím( to je to co mě stopuje..je to na nic( ta vůle tam není

Mluvíš mi z duše ikdyž se nemám něják špatně, mám všechno! Tak mám občas chuť se sbalit a odjet někam hodně hodně daleko...

Nejsi ty ten týpek, co si nechá od tchýně vybrat i jméno pro svoje dítě?

Reaguji na maikkynna: Ani nevíš, kolik jsi toho řekla za mě. Mluvíš mi z duše. Nevím co s životem... Rozhoduji se teď co za vysokou zvolit. A ani nevím kam jít. Otec je sám a neumí se o sebe postarat a já nevím zda odejít či ne. Navíc žiji s přítelem a nevím co bude do budoucna. Nevím zda se přizpůsobit nebo ne... nejsem si jistá ničím, jen hluboko uvnitř cítím, že to vše kolem je pro mě naprosto bolestivé a chci před tím utéct. Chci jen žít tak, jak chci já...

Reaguji na Andriiiiisek:
Přesně tak, taky se ohlžím na druhé a to je asi chyba. Jenže si myslím, že by bylo sobecké se na ně neohlížet
Mám momenty, kdy jsem šťastná a říkám si, že se mám vlastně moc fajn a nic mi nechybí, ale pak zase opak. je to pořád dokola. Možná na to má vliv i to, že si přřipadám docela sama.
Sice mm spoustu kamarádu, ale je to pořád dokola. o víkendu vyrazím pařit, vracím se ráno a pak si říkám k čemu, když je to pořád jedno a to samé.
Už dlouho jsem se z ničeho neradovala a v tom bude asi taky zakopaný pes.

pokud chceš žít jinak začneš až v tom momentu, kdy tu odavhu k takovému kroku sebereš
Je hezký snít , ale důležitý je konat.Kařdý ma svůj život ve svých rukách, takže jaký si ho kdo udělá takový ho bude mít.

zrovna tento víkend jsem ot om taky přemýšlela, už mám po škole (Bc.) dál jít nechci, mám práci co mě zas až tak nenaplňuje, kolem mě se mi začíná zdát že je jen přetvářka a lež (dobrých přátel je pomálu) , přítel jakoby se mi ztrácel pomalu ze života a já si říkám, jestli prostě nezabalit kufr a jet někam na druhej konec republiky a začít znovu..jenže zase si říkám, co když to nezvládnu, co když si tam někde nenajdu práci, bydlení a pak mi to bude všechno líto ... zdá se mi, že na něco pořád čekám a nevím na co ...

Holky, je to těžký ale člověk pokud něco chce, musí za tím jít. To, že se nebudete ohlížet na rodiče není v žádném případě sobecké. Sobecké je nedělat to vůči sobě. Je mazec jak moc se přizpůsobujeme společnosti a rodině. Věřte, že jakmile se vymaníte z těchto vzorců, život poteče jinými, lepšími cestami. Budete přitahovat jen to co chce, lidi jaké chcete atd. Ze začátku je to ale hodně těžké, to určitě. Udělejte to dokud jste ale ještě mladé. Pak už bude pozdě. Zkuste si sednou a uvědomit si v hlavě, jaké by to bylo, kdyby jste se třeba chtěly odstěhovat z domova. Uvědomit si, jaké by to bylo se odstěhovat a jaké to je bude když zůstanete. A řiďte se pocity, které budete u jednotlivých životních cest cítit, a vypněte hlas ega, který říká: né nemáš na to, nesmíš odejít od rodiny a bla bla bla. A pokud se vám třeba sevře žaludek, při vzpomínce, na to, že byste měly zůstat dál doma s rodiči, tak je zřejmě něco špatně.

Pokud ti rodiče dávají na jevo, že bys je zklamala, je to od nich poněkud omezené. A pokud bys to dělala dálkově, tak tím tuplem. Určitě to třeba myslí dobře, abys měla vzdělání ale to fakt není všechno. A není to třeba jen tvůj pocit, že to tak rodiče chtějí? Protože tví rodiče mají VŠ a ty si myslíš, že bys ji měla mít taky, jinak je zklameš?

Samozřejmě.

Ano, není to dobré pro tebe. To je snad logické. Někde je prostě problém.

Ale chápu, takhle jsme naučeni skoro všichni. Zatnout zuby a dělat to co nechceme.

Přesně tak. Všecko co děláme je většinou zvyk a né to, co bysme jsme skutečně chtěli. A co s tím? Víš, ono je to o celkové změně myšlení. Začít skutečně věřit, že svůj život si tvoříš sama. Protože tak to skutečně je. Uvědom si, že každého návyku se dá zbavit, tak i návyku dělat co se od tebe očekává. Začni si prostě zvykat na to, že chceš dělat to co skutečně chceš, žít tak jak si skutečně přeješ a půjde to. Když jsem byli malé děti, neměli jsme problém říct své emoce a dělali jsme si co jsme chtěli. Ale společností a léty, jsme si osvojovali jisté návyky, které nám ale nesedí. Ale v každém z nás je pořád to malé dítě, které si tohle pamatuje a chce dělat jen to, co si skutečně přeje a co je pro něj dobré. Zkus si vzít papír a nadepsat si slova Měla bych a napsat si poté vše co bys, dle tvého, měla. A pak si napiš na papír Mohla bych. A uvidíš, že to, co bude na tom papíru s Měl bych, je jen to, co po tobě chtěli ostatní, a né ty. A tak je to se vším

Ano v práci si možná zvykneš a sevřený žaludek ustoupí ale po letech bys možná pocítila horší zdravotní problémy, které vznikly právě tímto potlačováním něčeho, co vlastně vnitřně nechceš.

Reaguji na Marissa:
Jéé to by byl dlouhý seznam ale hlavně jsou to životní zkušenosti A myslím, že jsme zas tak moc neodbočili.

ta věta to vystihuje