Bydlíme spolu tak 3-5 dní v týdnu, zbytek kvůli nervům a práci (vzdálenost) trávím ještě u rodičů. Zařízené to máme tak, že já většinou obstarávám jídlo, jelikož jinak jeho zařízení atd. nevyužívám, jenom trošku vody na sprchu večer (snažím se být u něho skromná a nápomocná,vždycky mu doma uklidím celý byt). Přítel si rád vybíjí zlost, ale šílené je, že si vždycky vybere mě. Třeba když mu v práci dřív něco nevyšlo, tak přišel a začal mě prudit s tím, že jsem použila utěrku, která je určená na nádobí, na vytažení plechu s koláčem a prostě tak dlouho mě dusil, až jsem začala reagovat a potom vybuchl a byl schopen mi říct, ať si sbalím a vypadnu(samozřejmě během toho mi vyčetl, že jsem mu v bytě všechno zničila, ale byly to vždycky problémy jako s tou utěrkou, protože já se opravdu snažím dávat si na jeho věci pozor). Já jsem četla předchozí deníček, kde se tahle povaha taky řešila a mnohé tam píšete, že to pro Vás není důvod rozchodu, ale nejsem si jistá, jestli můj přítel není spíš magor než cholerik. Já o tom pochybuji, protože on mi říká, že jsem hysterka (přitom, ale vůbec neječím jen sedím a když už to nevydržím tak řeknu jednu větu a konec, nikdy mu nic před přáteli nevyčítám,prostě chovám se tak,jak bych chtěla aby se choval on ke mně,aby to viděl a napadlo ho to.Občas pláču,protože už toho je třeba moc a on mi vždycky říká,už zase řveš) co by se měla léčit, řve na mě i před svými kamarády. Snažím se k němu chovat tak, abych mu pomohla, nedráždím ho, nevyhledávám hádky, nic mu nevyčítám, protože vím jak snadno se díky povaze rozčílí.Když jsem měla narozeniny, tak mi nekoupil ani kytičku bonbon a to už jsme spolu byli rok, jen vstal uprostřed oběda a popřál mi s mastnou pusou a o týden později proplatil dárek, ale vím, že takový někteří jsou, ale nevím jestli je to správné, vlastně nikdy jsem od něj nedostala dárek, pozornost(a teď nemluvím o veledarech,ale blbosti do 200 třeba jen kytku,já víc nechci)A taky mě mrzí, že je na mě dost vulgární, obecně lidé v jeho partě jsou takový, říkají si navzájem ,,co ty pič* a podobně a občas má takové moresy i na mě,ale to si líbit nenechám. Celé dny leží jen na pohovce a kouká na každý seriál a když už tak jezdí pařit na drum akce.
Takhle by to vypadalo, jakože kluk o mě nemá absolutně zájem...ale hrozně často se tulíme, mazlíme, velmi si rozumíme v sexu a máme ho často, když je klidové období a všechno je ok(třeba i měsíc a většinou když se rozejdou lidé v blízkém okolí, tak začne být jak vyměněný, jako by se lekl )tak je to hezký, navíc jeho sestra mi říká, jak když je u něho, tak jí vypráví co dělám, jak hajám a ubezpečuje mě, že mě má rád a přijde mi, že na jeho chování nevidí nic tak hrozného až na to, že občas ječí a to některé scény, včetně toho jak mi popisoval, že mu ho chtěla servírka vykouřit a že možná příště to vyjde(a nebylo to škádlení), scény kdy po mně řval i sprostě, nebo mě právě naopak dusil mlčením a přijde jí to v pořádku(a to podotýkám, že vztahy mají takové, že na sebe klidně i hodí trochu ,,špíny,, ale jinak si skvěle rozumí) atd. a i ostatní lidí, když před nimi na mě doslova řve, tak nikdo nic, rodiče, kamarádi...já nevím, já bych na ženu nenechala řvát, tak proč nechám řvát na sebe? A tím, že ostatní se tváří jako nic, mám pocit, jestli si to moc neberu, ale když to čtu a čtu tady deníčky a reakce všech těch hrdých ženských, kterou bych taky chtěla být, tak si říkám, že jsem asi *****, kterou musí bavit se nechat trápit. Já asi čekám až dospěje, ale říkám si má to cenu, když s ním ani nikam nechodím protože se bojím, že bude zase ostuda....já vím, nemá...asi jsem si odpověděla sama co? Nemusíte mi psát, že jsem blbá, že se ponižuji...asi vím a beru, ale chtěla bych vědět jestli si myslíte, že třeba nějakým rozhovorem, přístupem bych se ještě mohla pokusit....A nebo potřebuji Vaši podporu k tomu dalšímu kroku....snad to trošku pochopíte,ten zmatek. Děkuji za reakce



Poslat SZ
Galerie obrázků
Mimochdem, můj otec má někdy podobné manýry (ale teda je to jen slabý odvar) a na rovinu - žít vedle něj je občas docela peklo

Avšak já pak pochopila, že takhle to dál nejde, že by to nebyl moc krásný život. Náprava takového jedince by byla velmi složitá, ne-li nemožná. Snad jen na něj přitvrdit, ale na to musí mít holka povahu. Já dřív neměla a dnes bych to už možná zvládla. Ale proč se trápit a někoho krotit, když můžu mít doma hodného přítele i bez krocení...
